Aftersun

Výnimočná pocitovka, ktorá ma zasiahla viac, ako som jej spočiatku plánovala dovoliť. Debut Charlotte Wells nemá pevný dej, iba si tak plynie, no ak sa na neho napojíte, môže medzi vami vzniknúť emočne až nebezpečne silné puto. Krehká melancholická snímka, ktorá v srdci vyvolá rozruch na dlhší čas a pesnička Under Pressure vďaka nej nadobudne celkom nový rozmer. (28.12.2023)

Observační snímek o otcovství, který nabízí jiný vhled do vztahu otce a dcery, přestože nenabízí žádné složitější zápletky. Záznamy z VHS prohlubují pocity z jejich vztahu a přirozeně navazují na další dějové linie. Pohodový film, který nezamrzí a odnesete si z něj hlubokou katarzi. "I think it's nice we share the same sky." (18.05.2023)

Klidná a melancholická dovolená, která pomalu ale jistě plyne. Nic neříká napřímo, jen tiše a klidně naznačuje. Nedá se říct, že by Aftersun při sledování nabízelo nějaký strhující zážitek, pod kůži se dostává velmi pomalu a s rozvahou. Závěrečné Under Pressure je pěkným zakončením, ale pravým finále jsou až nejisté pocity, které se dostavily až po konci závěrečných titulků. (16.03.2023)

Jako pohled, kterej jste si coby památku dovezli z dovolený, blednoucí pod náporem prachu a světla kdesi na nástěnce, po dekády bez povšimnutí. A pak, v jednu chvíli - když v místnosti zavládne samota a ticho - se k nástěnce přiblížíte a pod rouškou nostalgie sledujete všechny fotky a útržky a maličkosti ze všech těch míst plných radosti i zdánlivě nekonečný pohody. A když se zrak zastaví na onom zapomenutém pohledu odkudsi, oči se změní ve fontánu smutku a dočasně, asi tak na pět minut, sami sebe utopíte v moři deprese. To je Aftersun, film, v jehož všednosti tkví devastační emocionální jádro. (15.02.2023)

Bohužiaľ toto išlo úplne mimo mňa. Bolo niekoľko scén, kedy som sa snažil nastaviť na ten film a ktoré mi do určitej miery aj išli v ústrety. Či už to bolo osamotené karaoke alebo finálny tanec, ale ten potrebný emocionálny prienik sa nekonal. Netvrdím, že to je zlý film. Len to asi nie je úplne moja šálka kávy. Čo ale na filme veľmi oceňujem je Wellsovej schopnosť nazerať na situáciu cez prapodivnú kompozíciu. Ako keby sme sa na mnohé rozhovory pozerali cez odrazy v zrkadle alebo v skle. Toto bolo na filme veľmi pekné.  Rovnako aj výkon Frankie Corio. Ale také tie depresívne prieniky a záblesky ma nechali chladným. Ale je tiež pravda, že som čakal od toho niečo úplne iné. Neviem, či sa k tomu ešte dakedy vrátim. Inak sa ale jedná o citlivý a mám pocit, že aj trošku odžitý príbeh. Aspoň režisérka tam tú citlivosť dokázala preniesť. (21.02.2023)