Falcon Lake

V jádru vlastně obyčejný příběh, který je ovšem zabalen do neobyčejně skvělého provedení, při němž by člověk nevěřil, že jde o režijní debut. Jde o coming of age příběh se vším všudy, jenž ale ozvláštňuje naprosto přirozená, leč zároveň netypická love-story a místy filmem protkaná duchařská zápletka, která filmu přidává napětí a na konci (stejně jako romantická linka) nabídne úchvatné vyvrcholení, které i za doprovodu skvěle vybrané hudby pro daný moment zanechá velmi silný dojem. Charlotte Le Bon tu jako režisérka rovněž skvěle pracuje s kamerou a také venkovským prostředím, kde jsou postavy odstřiženy od reality a na diváka to má totožný efekt, čímž jsem se osobně do dění extrémně vcítil. Obecně musím říct, že se jí povedlo na mě přenášet s neuvěřitelnou přesností přesně ty emoce, které zrovna prožíval hlavní hrdina, čímž opět smekám před kvalitou její práce. Zkrátka výborná režie, výborný scénář, přesné herecké výkony a do kupy to tvoří Falcon Lake, neobyčejně silnou coming of age artovku, na kterou budu dlouho vzpomínat. (15.05.2023)

Celou dobu jsem si říkal, že naposledy mě takhle okouzlil Genesis, a pak přišlo to strašné zakončení, které mě dost nasralo/otrávilo, ale pokud to takhle bylo i ve Vivèsově komiksové předloze (kterou by btw. vůbec nemuselo být marné vzít do ruky, pokud by byla možnost), tak asi ok no. Každopádně ještě druhý den ve mně doznívá ten nádherný zážitek ze všeho, co tomu příšernému konci předcházelo - dokonalé obsazení, lokace, soundtrack, kamera (i když ten formát 4:3 na mě dnes působí poněkud samoúčelně/pozérsky), atmosféra, dialogy a celková autentičnost (byť všechno to prdění a krkání bych si z toho rád odmyslel, podobně jako je nutné tolerovat jistou nepravděpodobnost milostného vztahu mezi Bastienem a Chloé, neboť 16 leté dívky obvykle o mladší kluky nejeví zájem). Velká filmová nádhera, která - nebýt toho nežádoucího rozuzlení - mě nekriticky nadchla a současně připomněla, jak málo vlastně stačí k tomu, vytvořit skvělý film, který vyvolá velké emoce, a u jehož sledování si pošetile přejete, aby nikdy neskončil. (09.06.2023)

[VIDĚNO 27.4.] Aneb potkali se u jezera.... Sice nejde o nijak převratnou romanťárnu – protože kontrastní vztah mezi stydlivým třináctiletým Bastienem a impulzivní šestnáctiletou Chloe, který ambivalentně balancuje na pomezí kamarádství a lásky, mohl mít přeci jen o něco poutavější dynamiku – ale i tak jde o neskutečně civilní, lidský, citlivý a subtilní dílko [jelikož nejde o film příběhový, ale pocitový] a vynikající coming-of-age leporelo, který zcela přirozeně a bez jakýchkoliv příkras pojednává o zkoumání vlastní intimity, strastech i radostech dospívání, půvabu první lásky, a vůli čelit vlastnímu strachu a samotě. K tomu si ještě přičtěte echt poctivý formální zpracování, který perfektně snoubí melancholicky atmosferickou poetiku s až rozjímavým rytmem a nostalgicky stylizovanou estetiku [formát 4:3 v kombinaci s 16mm filmem je neskutečně vizuálně podmanivej] a máte vymalováno na prvotřídní náladovku/letní teenage romanci [která je však parádním artovým protipólem tohohle subžánru], skvělý režijní debut Charlotte Le Bon a víc než působivý příspěvek do francouzské větve Quebecké kinematografie, po jehož zhlédnutí budete mít chuť se se svým soulmatem kousat do ruky až do krve.... možná tak jedině zamrzí dost nejednoznačný a interpretačně otevřený konec, o jehož happy endu lze polemizovat donekonečna. (16.05.2023)

První láska a ztráta nevinnosti v hororových kulisách, kterých by byla hloupost nevyužít, když máte alespoň na okamžik možnost zbavit se zmatené tíživosti reality a stát se strašidlem. Je to coming of age se vším všudy, včetně postav k vylískání, jednoho posledního léta, bicykly a všudypřítomnou vodou. Leč pod ní chytají za nohu podivné ruce, v jezerech plují mrtvoly, dívky na cestách nemají puls, kdosi chodí za chatou a na večírku breakujou duchové. Miluju to. (02.08.2023)

Charlotte Le Bon přichází s geniálním nápadem zachytit teen romanci formálním slovníkem hororu. Protože co jiného je děsivější, monstróznější a více zneklidňující než dospívání, ostych, nejistota opakovaných citů i přetvařované frajeření před ostatními. Už samotný tento nápad by mohl stačit, ale "Falcon Lake" nad to navíc vyniká tím, jak úchvatně odpozoroval a jak následně delikátně a empaticky na plátno otiskl ono zjitření, obavy i nemotornosti první velké teen lásky, kde se ještě v onom drásavém napětí sváří dětinská naivita a křehkost s hormonálně rozbouřenou tělesností. Zpočátku může pozvolné tempo a žánrové budování napětí působit nemístně, ale když na ně člověk přistoupí, zaryje se mu nejen pod kůži ale i do srdce a možná i zpřítomní vlastní staré šrámy či prohřešky. Ponořit se pod hladinu "Falcon Lake" je tak výstižně bolestivé a současně romanticky krásné. (01.10.2023)