Falcon Lake

[VIDĚNO 27.4.] Aneb potkali se u jezera.... Sice nejde o nijak převratnou romanťárnu – protože kontrastní vztah mezi stydlivým třináctiletým Bastienem a impulzivní šestnáctiletou Chloe, který ambivalentně balancuje na pomezí kamarádství a lásky, mohl mít přeci jen o něco poutavější dynamiku – ale i tak jde o neskutečně civilní, lidský, citlivý a subtilní dílko [jelikož nejde o film příběhový, ale pocitový] a vynikající coming-of-age leporelo, který zcela přirozeně a bez jakýchkoliv příkras pojednává o zkoumání vlastní intimity, strastech i radostech dospívání, půvabu první lásky, a vůli čelit vlastnímu strachu a samotě. K tomu si ještě přičtěte echt poctivý formální zpracování, který perfektně snoubí melancholicky atmosferickou poetiku s až rozjímavým rytmem a nostalgicky stylizovanou estetiku [formát 4:3 v kombinaci s 16mm filmem je neskutečně vizuálně podmanivej] a máte vymalováno na prvotřídní náladovku/letní teenage romanci [která je však parádním artovým protipólem tohohle subžánru], skvělý režijní debut Charlotte Le Bon a víc než působivý příspěvek do francouzské větve Quebecké kinematografie, po jehož zhlédnutí budete mít chuť se se svým soulmatem kousat do ruky až do krve.... možná tak jedině zamrzí dost nejednoznačný a interpretačně otevřený konec, o jehož happy endu lze polemizovat donekonečna. (16.05.2023)

V jádru vlastně obyčejný příběh, který je ovšem zabalen do neobyčejně skvělého provedení, při němž by člověk nevěřil, že jde o režijní debut. Jde o coming of age příběh se vším všudy, jenž ale ozvláštňuje naprosto přirozená, leč zároveň netypická love-story a místy filmem protkaná duchařská zápletka, která filmu přidává napětí a na konci (stejně jako romantická linka) nabídne úchvatné vyvrcholení, které i za doprovodu skvěle vybrané hudby pro daný moment zanechá velmi silný dojem. Charlotte Le Bon tu jako režisérka rovněž skvěle pracuje s kamerou a také venkovským prostředím, kde jsou postavy odstřiženy od reality a na diváka to má totožný efekt, čímž jsem se osobně do dění extrémně vcítil. Obecně musím říct, že se jí povedlo na mě přenášet s neuvěřitelnou přesností přesně ty emoce, které zrovna prožíval hlavní hrdina, čímž opět smekám před kvalitou její práce. Zkrátka výborná režie, výborný scénář, přesné herecké výkony a do kupy to tvoří Falcon Lake, neobyčejně silnou coming of age artovku, na kterou budu dlouho vzpomínat. (15.05.2023)

Film si, až na to lehké šmrncnutí mysteriózní atmoškou, na nic nehraje. Bolesti dospívání, které mám(e) ještě v živé paměti, zachycuje veskrze přesně a bez příkras. Možná mnozí s vás také zažili takovou letní dovolenou spojenou s objevováním opačného pohlaví i sebe sama. Ta snaha zapadnout a někdy jít i trochu přes hranu, napít se poprvé, jít do neznámých vod, to všechno tam bylo. Vlastně i ten vztah - nevztah odpovídá (ne)vyzrálosti obou hlavních hrdinů. Cením si, že to nebyly okázalé polopatistické gesta, nýbrž drobné nuance například v podobě scény ve vaně nebo společné usínání či závěrečné tahanice o telefon v trávě, v kterých se skrývalo ono nevyřčené cosi, co oba cítí a zároveň ještě neví, jak to pojmenovat a zda je to opravdu ono. Ten pocit se Charlotte Let Bon podařilo zachytit vskutku dokonale. Cením také výborný soundtrack, nasnímání na filmový materiál a práci kamery s přirozeným světlem. (27.05.2023)

Snad by to byla taková ta normální dovolená v období (skoro)dospívání, kdyby se na ni nepotkali a navzájem si tak navždy neovlivnili své životy. Bastien, vcelku obyčejný třináctiletý kluk a již šestnáctiletá Chloé, ta která vnímá ducha jezera a své první vážnější životní strachy ukrývá za pro někoho jistě podivné záliby. Bere ho jako svého vrstevníka, je k němu pozorná, dá mu nezapomenutelné momenty. Zároveň si s ním však tak trochu hraje, nebo snad ne? Chvíle, ve kterých jsou si nejblíže, pravděpodobně říkají něco jiného. Vůbec pokud jde právě o sdělování toho, čeho se bojí a její odpověď. Tahle scéna je společně s výborným závěrem vůbec nejsilnější. Příjemně mysteriózní atmosféra je ve filmu přítomna od prvních minut, závěr ji dává ještě zásadnější opodstatnění a propojuje dospívání s nadpřirozenem... tedy možná. Zásadní podíl na ni má nádherná kamera, tlumené barvy a minimální osvětlení, díky němuž působí především noční scény velmi reálně. Tak jako celý film, malý, obyčejný, ovšem velmi silný, vůbec jako režijní debut Charlotte Le Bon, kterou je třeba dále sledovat. 80% (30.05.2023)

Dělo. Coming of age film v sugestivním audiovizuálním ponoru do očí třináctiletého ("skoro čtrnáctiletého", protože jak vám každý teenager řekne, "skoro mám víc") Bastiena, který se ocitá na chatě u jezera 'Falcon Lake'. Pod jednou střechou se svou francouzsko-kanadskou famílií (a další rodinou) potkává patnáctiletou Chloe (se kterou i sdílí pokoj). Chloe, jako samozřejmě každá sexy patnáctka tvrdí, že je starší, starším týpkům, ráda na sebe strhává pozornost, ale taky je tak trochu divná (a nezapadá, což ji frustruje), protože ji zajímají duchové (a edgy mordy - patrně na instagram) a v noci se občas "modlí" zatímco si plove v nočním jezeře. Sexuální napětí, protknuté celým filmem, je zajímavý prvek. Jakous takous cestou najde Chloe s Bastienem pouto, ale není to tak snadné a přímé, jak by se mohlo zdát, boy meets girl. French Canadians kinda play it in all ways and they are lot more sophisticated. Líbila se mi scéna ve sprše, líbila se mi ta nerovnost mezi nimi, kdy ale každý měl co nabídnout, to netlačené, ladně plynoucí gradování. (...) "Are you ok?" "No." (...) "Do you want some icecream?..." "Okay." (...) Už dlouho jsem nezažil film, který by mě přiměl se s hlavním hrdinou tolikrát cítit jako pátý kolo u vozu, ale zároveň bezmyšlenkovité "jdu do toho" a pak "seru na to". Ať už to byla scéna ve sprše, "být divní" ohledně duchů, přistižení Chloe u masturbace, to vše v nádherné kameře a vizuálu. Bastien, jakoby vždy, když se s Chloe dostane na vlnu, byl od ní odtržen, ale takový už je úděl toho, když jste do někoho blázen, kousání do rukou, než vám začne krvácet aneb buďme divní spolu, do konce věků. Sen všech osamělých. "Sex" scéna. (...) Z anotace si člověk jakoby řekne, že se snad Chloe staVí do jakési role, kdy bude nebohého Bastiena využívat, ale on ten popis dost svádí z cesty, o čem příběh je ve skutečnosti. Příběh se točí jen okolo dvou postav a o těch se toho na malé ploše člověk dozví hodně a je zajímavé, jak je snímek jakoby odtržen od veškeré reality, prostředí, chata, jezero, vše jen hraje druhé housle. (...) Geniální scénář. Líbí se mi zacyklení. Chloe a její duch. Působivé. Jestli bude Charlotte Le Bon točit do budoucna podobný kousky, I'm a fan. (05.05.2023)