Padenije Berlina, časť 2
The Fall of Berlin
Obsahy(1)
Dvoudílný epický velkofilm je nejprestižnějším projektem pozdně stalinské kinematografie. Reprezentuje velké komunistické ideje, které ve filmu zosobňuje sám neohrožený Stalin. Zajímavostí také je, že role nacistického vůdce Hermanna Göringa se originálním způsobem zhostil Jan Werich. Poslední dny druhé světové války vrcholí a Rudá armáda míří na svou poslední vojenskou štaci – dobýt Berlín. Na pozadí těchto dramatických událostí se odehrává příběh hrdinného slévače Alexeje a učitelky Nataši. On táhne se Sověty na Berlín, ona je drasticky odvlečena do koncentračního tábora. Společně se setkávají až v osvobozených ulicích německé metropole ve chvíli, kdy se jedna z nejsmutnějších kapitol lidských dějin konečně uzavřela. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Křišťálový glóbus ()
Se strýčkem Stalinem na věčné časy a nikdá jinak. Konečně se někdo nebál a natočil skutečnou pravdu o pádu Berlína. Stalinovi, skromnosti to ztělesněné, zajisté muselo být tuze moc trapně, že ho filmaři na plátně tak zbožštili. Ale co už s tím, že? Vždyť pouze jeho brilantní plán zapříčinil porážku Německa. Má však štěstí, že na jeho straně bojuje neohrožený slévač Aljuša, před jehož hrdinným "chlapáctvím" i kult Chucka Norrise upadá do propasti naprostého zapomnění. A ty herecké výkony. Darmo mluvit. I když scéna, kdy se přibelhá Goebbels s dobrou zprávou, je takový herecký majstrštyk od všech čtyř přítomných pánů herců, že jí prostě nelze nezmínit. Jo a mimochodem, Hitler by si měl vážně umýt vlasy. Ať se podívá třeba na Josifa jaký je to štramák. A kam ten to až, narozdíl od něj, dotáhl... ()
Úlet! Propaganda až na půdu! Pěkné barevné obrázky! Sranda! V tomhle dvoudílném ruském opusu je prostě všechno! Já měla nutkání tento film zhlédnout pouze z toho důvodu, že zde Jan Werich ztvárnil Hermanna Göringa, což mi zprvu přišlo lehce bizarní. Ovšem pan Werich se této nevděčné role zhostil s humorem a šarmem jemu vlastním a já můžu s klidným svědomím říct, že vtipnějšího Göringa jsem v životě neviděla (mimo jiné se v přítomnosti divoce promlouvajícího Hitlera spící nehorázně rozvaluje v křesle). Celou touto propagandistickou "komedií" se prolíná osud hlavní dvojice - učitelky Nataši a slévače Alexeje. Najdou v sobě zalíbení poté, co Alexej udělá rekord v množství slité rudy (nebo kýho výra), dostane vyznamenání od Stalina a ona o něm má pronést proslov (vskutku dosti zapálený proslov ve stylu "na ramenech soudruhů, jako je Alexej, stojí budoucnost Sovětského svazu, v jeho očích plápolá oheň odhodlání plnit roční plán na ještě více procent", atp. (tou dobou už soudnější polovina sálu učůrávala smíchy - a to byl teprve začátek!). Úvodní barevnou idylu ruského lidu přeruší vpád německých vojáků, Nataša je zajata a odvlečena spolu s dalšími do Německa, Alexej je povolán, aby táhl s armádou na Berlín - a on se neohroženě žene kupředu, s nadějí, že Nataša ještě žije. Cestou kosí jednoho Němce za druhým - ovšem povětšinou né ranami z kalašnikova, nýbrž jeho obratným vrháním po nepříteli (další z nepřeberného množství dokonale absurdních scén). Dál jejich osudy netřeba líčit - když vezmete v potaz, že se jedná o propagandistický snímek nejhrubšího zrna. Snad jen ještě stojí za zmínku úžasně extrémní vykreslení dvou hlavních státníků: Stalin - svatý papež, pracovitý, chápavý, milující, odvážný, rozvážný, bla bla - a Hitler - histerik, cholerik, scestně myslící pomatenec, blbec-tupec-japonec (né že by většina z toho nebyla pravda - jen je zde mezi nimi ukazován takový rozdíl, který byl při tom ve skutečnosti asi jen ztěží). . . . . No, jak jsem již řekla - pokud člověk ví "o co jde", pak se u tohoto filmu může královsky bavit - pokud je "věrným soudruhem", pak samozřejmě také - ovšem to by se měl tedy raději dívat někde v soukromí domova a nechodit do kina - mohl by mít totiž nutkání okřikovat ostatní, ať se nesmějí - jako tomu bylo v případě, když jsem na tomto filmu byla v kině já (samozřejmě jsme se smáli dál - jen se pak po skončení pár lidí bavilo nad tím, že v jedné části sálu "byli nejspíš leninovci"...) . . . . . Objektivní hodnocení takovéhoto filmu je pro mě takřka nemožné - na jednu stranu propagandistický odpad, na stranu druhou opravdové pobavení se při naivním, nechtěně vtipném a patetickém snímku - takže kompromis a 3*. ()
Hnusná, odporná propaganda, je mi z ní zle a nenacházim vhodných slov, jak její zrůdnost popsat. Odpad, protože ani tomu Janu Werichovi v úloze Goringa se nemůžu smát. Stalin okopává v bílé uniformě stromky, představitelé západních mocností jako Churchill nebo Roosevelt jsou příšerné karikatury, Jaltská konference je tudíž fraška.. Naprosté šílenství. Ačkoliv je to tak moc absurdí, tak se u toho nemůžu ani bavit, když vím, že takovéto filmy oblbovali tehdejší diváky a mohli sloužit jako učebnice historie, kde jsou zobrazeny událost, tak jak se skutečně staly.. Když si představím, že tohle někdo bral vážně, tak je mi vážně smutno. Když hlavní hrdina, voják Alexej, zlikviduje Německého vojáka dobře vrženou puškou a pak si libuje, že zajal důstojníka, když Americký zajatec volá na popravčí četu v koncentráku: "Jsem Američan, Johnsone, řekněte jim to" a ten odvětí : "Já neumím mluvit s lidkýma zrůdama," když Hitler tvrdí, jak ho podporují Americké obchodní kruhy a jak mu Američané jdou na pomoc, když Nataša vidí na obloze letadla a tvrdí, že pozná Ruské stroje podle zvuku, když se Anglický diplomat domlouvá s Němci na dodání kovů na výrobu německých tanků, když Eisenhower vypráví, že US Army je v chaotickém stavu a má neskutečné problémy se zásobováním, když je vztyčena Sovětská vlajka nad Říšským sněmem, Alexej zařve Vítězství a všichni se daj do zpěvu a tance jako v nějaké pohádce, nebo když Stalin říká Žukovovi: "Vemte si tanků co nejvíc, stejně z nich po válce uděláme pluhy," tak když tohle vidím, vážně mi není do smíchu, ale spíš smutno. Díkybohu, že je tahle doba pryč. Fanouška vojenské historie potěší, že Německá technika je autentická, což je pochopitelné, spoustu toho v Rusku po válce zbylo, než to sešrotovali..a předělali na pluhy. Mimochodem, na konci má Stalin projev na Berlínském letišti, což je událost, která se nikdy nestala. Tolik k věrohodnosti filmu. ()
Tady všechny žerty stranou, dočkala jsem se sice svatby století, byla účastna i Blondi, ale Marína Kovaljova je fakt nejhorší herečka na světě. Při srovnání těch jejích scén z koncentráku zůstává i Werichův prchající Göring nesmrtelným a chrabrým idolem. A Stalin? Nelíbal se ani z poloviny tak často jako Aljoška a jeho muži. ()
Stalin jako hodný strýček a superman v jednom, který na kameru neustále nastavuje svůj majestátní profil. Hitler jako shrbený, zpocený a neurotický magor, zabíraný v nelichotivých detailech. Vztyčování vlajky, soudružské polibky, tanec a zpěv před Reichstagem a závěrečné setkání Nataši a Alexeje mě upřímně pobavily. Kdybych chtěl natočit parodii na sovětskou propagandu, udělal bych to přesně takto. ()
Tento 2. díl se mi zdá přece jen lepší než 1. díl. Nejsem naprosto žádným znalcem ceremonií a vojenských řádů sovětské armády v době války, ale silně pochybuji, že by v jejich aplikaci obdoby našeho Zákl-1-1 bylo pokleknutí před vlajkou či zástavou. Všimněte si, že, když Kantarija a Jegorov přebírali tu vlajku, co měli dát na Reichstag, tak všichni přítomní vojáci poklekli na jedno koleno kromě velitele, který jim ji předával. ()
Tohle Áda prosral. Než se pustil do ofenzivy měl si uvědomit základní pravidlo a to neser strýčka Stalina! Pro mě podobná zábava jako první díl. Snad bude pochopena moje nadsázka a nebudu za tento koment nahlášen.60% ()
Jen se podívejte, jak končí lidskost a začíná fabrikanství a la Putin dnes!!! ()
Ti, kdo film neviděli, nechť si o něm udělají představu z následujícího dialogu mezi Stalinem a Žukovem. Stalin: "Jaké máte požadavky?" Žukov: "Určitě potřebuji posílit dělostřelectvo. Velice by mi pomohlo, soudruhu Staline, kdyby se podařilo vytvořit hustotu dělostřelecké palby o 220 hlavních na kilometr fronty." Stalin: "Žukove, nepotřebujete 220 hlavní na kilometr, ale minimálně 280. A vezměte si co nejvíc tanků. Stejně z nich, až bude po válce, uděláme pluhy." Jinak zde platí to samé, co jsem napsal o první části (mimochodem není mi jasné, proč to bylo natočeno jako dvoudílný film - celková stopáž 145 minut přece není tak hrozná, aby to nešlo uvádět jako jeden celek). Poznámka na závěr: sekvence (mimochodem neuvěřitelně debilní) se zatopováním berlínského metra na Ádův příkaz až nápadně připomíná podobnou sekvenci z filmu Fritze Langa Metropolis, v níž se podzemní město zalévá vodou. ()
Už vím, od koho Američané okoukali ten nechutně přehnaný patos a nutnost patriotizace i toho nejuniverzálnějšího příběhu. Paradoxně tak v oblasti kinematografie stojí na stejné straně barikády se svým odvěkým politickým nepřítelem. Hollywood je ve své universální propagaci „úžasného amerického života“ přeci jen výrazně snesitelnější a shovívavější, neboť cílí i na neamerické publikum. Oproti tomu tehdejší SSSR jakožto komunistická země uzavřená před vnějšími vlivy (především kapitalismu) cílila svou tvorbu na národní publikum za účelem politického usměrňování a výchovy. To, co bylo ve vrcholném období studené války (50. léta) v Hollywoodu mile úsměvné a zábavné (marťané z rudého Marsu jako alegorie na atomovkami ověšené „komouše“), se nedá se snahami SSSR vůbec srovnávat. Sověti si nebrali servítky a jejich propagandismus a patriotismus patří k tomu nejotravnějšímu, co kinematografie nabízí, čehož je důkazem právě dvojdílný Pád Berlína, v němž je Stalin vyobrazen jako mýtický ochránce míru, pravý otec všech Sovětů a milý strýček všech politických sympatizantů. Scéna, ve které je Stalin vyobrazen jako dělník tím způsobem, že okopává stromky, mě opravdu srazila na kolena a být součástí cílového publika, cítil bych se nanejvýš uražen. Všechny ty ódy na „rudou“ zemi a „rudé“ obyvatelstvo jsou prosté, kýčovité a ve své podstatě naprosto debilní, což platí i pro celou romantickou linku soudruhů Aljoši a Nataši, která vyniká v přehnané teatrálnosti herců a roubování dělnických ideálů. V tomto ohledu se pak z Pádu Berlína stává nechtěně úsměvná podívaná, která občas neplánovaně pobaví a spolu s opulentní výpravou a celkovou vizualizací (ač navýsost kýčovitou…) mi přeci jen brání v udělení nejnižšího hodnocení. Uzpívaný a donekonečna natahovaný závěr je pak ryzím filmovým peklem. ()
Po všech stránkách je tohle pokračování lepší než první díl. Kecám, po všech ne. Nicméně je zde k vidění spousta akce i pověstný Aljošův hod samopalem, kvůli kterému rozhodně stojí za to film vidět. Více prostoru dostává i zuřivec Dolfík, kterému se vůbec nic nedaří. Hudba také není marná, ale úplně jsem zde postrádal hymnu při pokládání vlajky, za což automaticky hvězdičku strhávám. I když závěr v Berlíně s přilétnuvším Stalinem, který tam mimochodem ve skutečnosti nebyl, ale koho zajímá skutečnost, je skutečně vrcholným zimiriavky nahánějícím vyvrcholením filmu. Pevně věřím, že nejeden soudruh a soudružka u toho i povinně vyvrcholovali. Celkově to vidím maximálně na 2*. ()
Platí totéž co u první části, s tím že scény z vůdcovy poslední štace jsou ještě vydatnější. Nedá mi to abych nepochválil Natašku - ta holka by fakt stála za hřích, ten její komsomolský entuziasmus je vážně rajcovní :-D. A ještě poznámka na závěr: scénář k "Pádu Berlína" napsal (a nikdy se tím nezapomněl pochlubit) Petr Pavlenko - jedna z nejhorších Stalinových spisovatelských kreatur, jehož patolízalství mu vyneslo v tehdejším SSSR mnohá ocenění (zatímco skutečné umění vyneslo autorům jako Babel, Pilňak nebo Vesjolyj leda kulku do hlavy...). ()
I keď je tu druhý diel omnoho lepšie hodnotený, mne sa viacej páčil ten prvý. Neochvejný postup sovietskych vojsk priamo na Berlín pôsobí až groteskne a akcia veľmi nepresvedčivo. Práve preto som sa z veľkej časti počas filmu nudil ale tiež som sa pobavil na totálne umelo pôsobiacom Stalinovi a konečnom stretnutí Aljušu a Nataši, ktorý stáli meter od seba a nevedeli o tom. Záver filmu patrí monumentálnemu príchodu Stalina do dobytého Berlína (samozrejme nič také sa nikdy nestalo) za jásotu tisícok vojakov a jeho veľký prejav o definitívnej porážke Nemecka a o lepšej budúcnosti. A celkom by ma zaujímalo, čo o tomto filme hovoril a skutočne si myslel sám veľký generalisimus? ()
Pokud bych to bral jako celek bez té propagandy jako parodii pak by tento film měl u mě plný počet. Ještě nikdy jsem se nesmál u válečného filmu a dokonce jsem se u scén s nacisty bavil více než u Zítra vstanu a opařím se čajem. Nacisti jsou zde vtipné karikatury, které kulhají, kradou, zrazují se navzájem a hlavně jsou neskutečně špatně zahraní až je to vtipný. Korunu jim dal pan Werich, který z Georinga udělal klauna, který u Hitlera vyspává opici. Nejvíc rulezzz scéna celého filmu nastane při dobré zprávě Gobelse. Nebudu šetřit ani druhou stranu. Stalin je tak moc ubermensch až je to vtipný. Jenže to není film o hlavních alterzloduších historii. Tady je jistý sovětský Chuck Norris jménem Alexej. Chuck Norris musí mít tenhle film doslova obehraný až na kost. Alexej dostane kulku do hrudi a v druhém záběru není ani kapička krve a je jako rybička. Skolí nacistu hozenou puškou. Nemluvě o vybuchujících neodjištěných granátech anebo líbací scény s mrtvými kolegy. No a pak je tu ta propaganda, která v dnešní době je k smíchu. Propaganda ubere tři hvězdy z hrudi hrdiného konsomolce, ale ty dvě za uberzábavu ponechám. Asi si musím pustit po tomhle Zachrante vojína Ryana, abych si připomněl, že u válečného filmu se prostě neválí na podlaze smíchy. At žije Stalin velký masový vrah dějin! ()
Takouto obludnou manipuláciou sa nemôže pochlapiť ani prvá časť, veruže tak. A to som už predýchal a pousmial kadečo. Fakt by som sa rád díval na všetky tie vekové a sociálne skupiny tej doby, ako to trávili. Vďaka filmovému umeniu, môžeme vidieť akúkoľvek fanatickú či nasilu natlačenú interpretáciu v historickom rozmedzí dejinného kontextu na x variant. ()
Totéž, co jsem napsala k 1.dílu. Závěr sice je trochu sovětsko-romantický (setkání Nataši a Alexeje) před Stalinem, ale to je zlomek opravdu jenom zlomek sentimentu, který lze odpustit. Řekla bych, že film měl nejen duši, ale v posledním místečku i srdce člověka. ()
Lepší druhý díl zaměřující se výhradně na berlínskou bitvu. Hlavní myšlení obou stran zůstává stejné, Hitler akorát ještě víc zdementněl (ne že by na konci války nebyl mimo, ale až takto soudruzi?). Milostná linie šťastně dopadne, Rudá armáda zvítězí a strejda Stalin nějakým zázračným způsobem přepíše dějiny a přiletí do Berlína na oslavu vítězství. Bojové scény jsou ale výtečné a je jich víc, proto tu jednu hvězdu přihodím, ale s přihmouřeným okem. ()
............ ()
Na tohle se dnes už takřka nedá dívat! Resp. leda jako na cennou historickou výpověď vypovídající o šokující míře propagandistické absurdity své doby. Z dnešního pohledu se jedná takřka o grotesku - ovšem grotesku, ze které mrazí v zádech. Tohle dílo v podstatě nemá daleko k Chaplinovu Diktátorovi, jenže rozdíly v pojetí a v záměrech zesměšňovat nacistickou nabubřelost a chování německých oficírů jsou pochopitelně zjevné. Zde se proti zcela nekontrolovatelně vyšinutému, psychopatickému Hitlerovi staví do opozice neuvěřitelně a až směšně rozvážný, klidný, mírumilovný a o blaho svého lidu se starající tatíček Stalin. V porovnání k historické skutečnosti o poměrech sovětského lidu a postoje Rudé armády k vlastním vojákům o to více vyzní zcela zákeřná a zrádná faleš, s jakou tento film věší všem divákům se vší odpornou troufalostí bulíky na nos. ()