Vesper
Vesper
Obsahy(1)
Ekosystém země se v blíže neurčené budoucnosti zhroutil. Třináctiletá houževnatá Vesper, která žije se svým paralyzovaným otcem, se snaží obstarávat obživu, jak to jde, a zároveň ve své laboratoři experimentuje s biologickými materiály. Když jednoho dne najde v lese záhadnou ženu, doufá, že ji zavede do Citadely, místa, odkud mocní rozhodují o osudu zbytku světa. Kristina Buožytė a Bruno Samper umně využívají kulis lesnaté litevské krajiny, do níž zasadili děj této dystopické sci-fi, a díky kombinaci silných hereckých výkonů, jedinečného výtvarného konceptu a nápadité hudební složky přináší divákům vskutku komplexní audiovizuální zážitek. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (80)
Tvůrci nešetří ambicemi a představují hutný futuristický svět, v němž paralyzovaný otec protagonistky komunikuje prostřednictvím poletujícího dronu a kde se vedle převážně degenerovaných lidí vyskytují také uměle vytvoření jedinci. Na povrchu atraktivní námět vychází z Matrixu, Ality a jiných sci-fi, v nichž pouze vyvolená osoba z řad utlačovaných má moc svrhnout tajuplnou absolutní vládu. Na rozdíl od nich se ale orientuje na komorní příběh s několika aktéry a vyzdvihuje propojení s přírodou, potažmo prohlubující se vztah mezi člověkem a jeho syntetickou napodobeninou. Herci jsou slušní, hudba výrazná a vizuál místy na úrovni hollywoodských blockbusterů, byť rozpočet podle všeho na rozmáchlé atrakce nestačil a většinou se ocitáme v lesích, v nichž život až na několik technických udělátek vypadá jako z dávné minulosti. Bohužel zde není jediná zapamatováníhodná postava a režiséři více kopírují tradiční zámořský styl, než že by přišli s původními nápady a nepředvídatelnými zvraty. A zkrácení o nějakých patnáct minut by takřka dvouhodinovému filmu jedině prospělo. ()
Moc pěkné vizuální podání a nápady na pomezí mezi raným Cronenbergem a Anihilací Alexa Garlanda. Bohužel v příběhu, který divákovi nedokáže úplně jasně a smysluplně podat, o čem je. Cítil jsem se zaujatý, ale nikoli strhnutý. (56th KVIFF) ()
Divně divné postapo s pěkným vizuálem, ovšem velmi podivnou dějovou linkou... ()
Fantastický film. Miluji na něm úplně všechno. Ponurou přírodu, hudbu, příběh, představitelky hlavních rolí i slzy v koutcích očí Richarda Brakea. ()
Tvůrci se očividně při tvorbě tohoto podivného světa, jakožto i scénářů pro hlavní postavy nijak zvláště nepředřeli. Nejenže, nám o Loru nesdělí prakticky nic a tak si musel divák většinu sám domýšlet, ale i tak to bylo celé nějaké divné. Mimo jiné například stále nechápu, kam burkonošky tahaly všechno to harampádí a jaký k tomu měly důvod. Další velký přešlap byl výběr postav. Hlavní hrdinkou totiž bylo malé nesympatické děcko a mrzák, který komunikoval pouze formou levitujícího kopačáku. Jejich počínání mi bylo celý film záhadou, ale v žádném případě se o nic zajímavého nejednalo. Moc rád bych proto věděl, kdo tuhle slátaninu zafinancoval a jak věrný je výsledek předloze (pokud tedy nějaká existuje). V žádném případě však shlédnutí nedoporučuji. Kromě slíbeného sci-fi mi zde chybí vše ostatní a již dlouho jsem se tak nenudil. Není zde žádná akce, humor a drama je to velmi slaboučké, neboť je to celé bez atmosféry. 33% ()
Ak si niekto myslí, že psa nahradí lietajúci kyklop s jedným okom, a dosiahne emocionálnu úroveň "Hachika", je kurva na omyle. Áno, VIEM! Trepem a jebem od veci. Ale toto je kurva čo za mdlú, bez-príbehovú ostudu? ()
Ocenujem poeticke vykreslenie beznadejnej nadeje... ()
Neobvyklý pokus.. ()
Vizuálně nádherný a ryze evropský dystopický scífko, který svým minimalistickým pojetím snadno strká do kapsy všechny americký anti-utopický filmy.... akorát z hlediska příběhu to dost kulhá. ()
Od sci-fi v koprodukci Litvy, Francie a Belgie jsem mnoho nečekal, takže jsem byl až udiven, s jakými nápady a tvořivostí v rámci vlastního fiktivního světa tvůrci Vesper přišli, a co víc, jak efektivně je ukazují na plátně. Design postapokalyptické krajiny a jejích bytostí, které jako by vypadly z Garlandova Annihilation, společně s realistickými speciálními efekty jsou na evropskou žánrovou produkci na velmi slušné úrovni. Příběh sice je tak trochu konvenční, nicméně v jádru nenapadnutelný a pevně se opírající o velmi solidní herecké výkony, mezi nimiž vyčnívá zejména Richard Brake ve výrazně utlumené, přesto brilantně zahrané úloze. Pro mě takové malé překvapení v rámci letošních Varů a zvláště v rámci jinak běžně nezajímavé hlavní soutěžní sekce. [KVIFF 2022] ()
Poměrně nápaditě vizuálně řešená sci-fi dystopie, po stránce děje, zvratů i konkrétních prvků výrazně inspirovaná hollywoodskými narativními postupy, jíž podráží nohy značná vypravěčská naivita. Snaží se působit velkolepěji, než je schopná utáhnout, leč díky zdařilým trikům a místy i atmosféře je na evropské poměry rozhodně působivá. Subjektivně je ale strašlivě dlouhá a upovídaná, mnohé pasáže by si zasloužily vyškrtnout (třeba útrpné prohlížení obrázkové knížky se zvířátky mohlo po kočce a sově klidně skončit) a doslova vyvanuté závěrečné pointy je také škoda. ()
FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 40: LITVA: Přes téměř dvouhodinovou stopáž s pomalým tempem a emočně místy chladnějším pojetím mě tento nevšední film míchající v sobě fantasy, sci-fi i horror dost uhranul. Dvojice tvůrců vytvořila originální svět, s jakým jsem se ještě nesetkal a jaký mě na jedné straně děsil přítomnou krutovládou jak ze středověku a rovněž experimentováním s lidskou krví, na druhé straně si mě vedle zmíněné originality získal i úžasnou atmosféru prostředí odlehlého lesa plného nádherných barev a přirozených kouzel přírody. Celý svět včetně osobitých postav, výtvarného provedení i mnoha pozoruhodných dílčích nápadů (od jakéhosi lítajícího glóbu s mluvícími ústy, přes který lze na dálku komunikovat, až po třeba zázračnou náplast) je naštěstí propracován a nabízí napětí, tajemnost či lehký děs v dostatečné míře na to, abych se nechal vtáhnout pomalu se rýsujícím příběhem, jemuž vládne mj. velmi sympatická oddaná mladá hrdina, její tajuplná bílovlasá společnice a také neobyčejně charismatický vousatý zloun. Opravdu příjemné žánrové překvapení z netradiční země. [80%] ()
Haló, kdo je tam? No je to fakt bída... Chinaski to s tým Tabáčkom uhádli, dobre charakterizovali tento film, ktorý nedáva veľmi zmysel, nudná zápletka a plno uspávacích dialógov. Vizuál ale dobrý. ()
Vizuálně docela příjemné post-apo s vtahujícím prostředím lesů. Bohužel je viditelná celková lacinost a v celých dvou hodinách se toho moc nestane a v herní prostředí bych to nazval walking simulatorem. ()
Zvláštní záležitost, z níž jsem měl vážné obavy vzhledem k místnímu hodnocení a vzhledem k tomu, jakým způsobem se dnes točí scífka (pokud se vůbec točí). No, co můžu říct jiného než to, že jsem byl příjemně překvapen. Tvůrci nedokázali zakrýt úspornější rozpočet, ale řekl bych, že to filmu paradoxně prospělo. CGI totiž bylo přítomno, projevovalo se ale svým lepším způsobem, takže jsem neměl obrazovku neustále zaplněnou všelijakým digi bordelem, a mohlo tak dojít i na nějaký příběh. A právě příběh nebyl vůbec špatný; pokud byste ale čekali přestřelky modrobleských a zelenobleských phaserů, laserů a jiných -serů, byli byste zklamáni. Tahle záležitost stavěla na příběhu (ač již značně ohraném) a na dokonalé, pochmurné atmosféře (díky Litvo). Pokud mě něco opravdu zklamalo, bylo tím naplnění premisy o obětujícím se mrzákovi, zvlášť když přijímal potravu stejným způsobem jako já (i když ty červy jsem mu trochu záviděl, já to mám stereotypní). Mě každopádně tohle zvláštní, klidnější pojetí celé záležitosti sedělo, bavil mě i nápad s létajícím Wilsonem, a i když to za mě nebylo na plnou palbu, ty čtyři pěticípé si film zaslouží. / Poučení: Utahují si z tebe, že hromadíš veteš? Jednou se jim všem vysměješ z vrcholu své rozhledny. ()
Nebojte, nejde o žádnou feministickou ekologickou agitku, jak jsem se původně tak trochu obával. A zklamaní by neměli být ani příznivci pravověrné vědecké fantastiky. Samozřejmě ženská ruka na scénáři i režii je znát, takže se nejedná o klasickou hard sci-fi, jako spíš o takový scifistický magický realismus, něžný, ale zároveň i "postapově" drsný, málo ""vědecký", ale o to víc bizarní (biotechnologie). Díky onomu ženskému tvůrčímu prvku je film místy až snově krásný (třeba scény se všelijak zmutovanými rostlinami), ale umí být i nepříjemně syrový, čemuž napomáhají nejenom bezútěšné postapo reálie, nebo záludný záporák Marsan, ale třeba i podzimní pobaltské exteriéry. Sakra nějak se do toho zamotávám a nevím jak z toho, takže stručně a jasně: Z mého hlediska jde o jedno z nejpůsobivějších scífek za posledních několik let, se skvělou výpravou, svébytnou poetikou a nesoucí se v naprosto jiném duchu, než obdobná žánrová produkce. Naposledy u mě podobné pocity vyvolal co pamatuju Annihilation, a já v momentálním nadšení zaokrouhluju nahoru. ()
Ambiciózně hutná sci-fi, která ale až nepříjemně často naráží na strop tvůrčích schopností a financí. Tak zhruba nějak takto lze v jedné větě popsat snímek Vesper Chronicles, který vyjma zajímavě uchopeného světa zaujme i svou vizuální stránkou či nádhernými reáliemi litevských lesů. Bohužel, samotná kostra příběhu je až trestuhodně nevýrazná, což jde také ruku v ruce i s fádním scénářem a nezapamatovatelnými hereckými výkony. Ve finále tedy dostaneme sci-fi jednohubku, jejíž potenciál opravdu dalece přesahuje možnosti a schopnosti tvůrců. A to je vzhledem k atraktivně neokoukanému vizuálu a nápadu vážně velká škoda. „Oh Vesper, you don't know the cost of dreams.“ ()
Technicky dokonale prevedené malé neakčné depresívne sci-fíčko. Ale dejovo ma to úplne minulo, takže dávam neutrálnych 5/10. ()
Po pravdě já vůbec netuším, jak se to stalo, měla jsem naladěno ihned, ta malá, nesmírně sympatická dívka si mě získala od prvních minut.. Podmanivý vizuál mě dostal, kreativita tvůrců fantastická, vytvořili svět, který jsem ještě neviděla, nikde, v ničem, oceňuji originalitu a nápaditost.. Prostě jsem se nechala vtáhnout a unést.. Asi nemusím psát, že jsem Vesper ze srdce přála, aby z toho všeho vyvázla živá.. ()
Zaujímavé sci-fíčko, ktoré vyzerá oveľa lepšie, nežby jeden od (ko-)produkcie z Litvy čakal. Berie si to síce mnoho z tvorby Cronenberga (no v oveľa menej úchylnom podaní) a zobrazuje dostatočne pútavý svet, ktorý ma ako diváka bavilo objavovať. Zároveň sa darí budovať aj slušnú post-apo atmosféru a sympatie k hlavnej hrdinke. Škoda, že príbehovo Vesper veľmi nezaujme a prakticky chýba aj akékoľvek napätie, výrazná dramatizácia alebo čokoľvek čím by film viac strhol. Proste len tak plynie, až nakoniec uplynie. CELKOVO: 6/10 ()