Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo

Člověka v dětství formuje mnoho věcí: u mě to byly třeba Rammstein, Hudba Praha, seriál Království, ale třeba také právě roztomilé Mikulášovy patálie. Už první hraná adaptace, se povedla, tentokrát se ale podařilo vdechnout těmto příběhům duch původního Sempého kresby, což je samozřejmě něco úžasného. Sempého líbezný styl, který by i z Mostu vytvořil příjemné a útulné místo k životu... cílovou skupinou filmu jsou děti, ale prostě i nostalgici mého typu. Zároveň se jedná o důstojnou a svým způsobem sladkobolnou poctu složenou dvěma géniům svých profesí, Goscinnymu a Sempému, taktéž trochu době či stvořenému světu, který už reálně vyvanul, světu, ve kterém všechny šarvátky a hádky působí tak trochu laskavě. (26.11.2022)

Paráda. Sice jsem doufal, že na film mrknu s předškolkními dětmi, ale ty to nebavilo. Což chápu. I samotný Mikuláš je spíš až pro školní děti. Navíc svým konverzačním humorem má v současné době tupých přeplácanin těžké se prosadit u malých dětí. Ale já byl nadšený. Poutavé vyprávění o vzniku francouzské dětské legendy a připomenutí dvou skvělých tvůrdců. Moc milé, moc hezké. A s vloženými částmi s Mikulášovými příběhy i vtipné. (26.02.2024)

Člověk se občas rád vrátí do svého dětství a s radostí si zavzpomíná na své volné chvilky, kdy četl bláznivé dobrodružství malého Mikuláše a jeho bandy nesčetných dětských charakterů, kde jsou všechny možné druhy individuí včetně tlusťochů, šprťáků, vytahováků, zabržděných jedinců a taktéž si připomene jména, která už dávno zapomněl včetně Kryšpína, Celestýna, Vendelína, Albína a mnoha dalších výrostků a malých rebelů se kterými prožíval jejich dobrodružství. Také bych málem zapomněl na holčičky, které měly své roztomilé charakterové vady, včetně zákeřné a záškodnické Lojzičky a stále udivené Marie Hedviky. Tento animovaný snímek není jen připomenutí Mikulášových patálií, které prožíval se svými malými soudruhy a soudružkami, ale je to také příběh jejich tvůrců, kteří je stvořili a posléze ilustrovaly. Ano, je to tak, tento příběh je nenásilnou formou propojený s životopisy tvůrců, kteří nejsou tak známí jako jejich američtí kolegové z americkýho sajrajtu, kde se Vám to jenom hemží oboupohlavními superhrdiny ze stáje Marvelu a DC. Nebudu se rozepisovat o ilustrátorovi Sempém, ale soustředím se na tvůrce předlohy, který se jmenoval René Goscinny a kterého zná celý svět a to hlavně díky jeho postavičkám Asterixe a Obelixe a také z příběhů Luckyho Luka. Tento frajer se neodmyslitelně zapsal do dějin evropského komiksového světa a jeho příběhy doslova hltali děti po celém světě. V době, kdy jsme v socialistickém Československu znali maximálně tak ten Čtyřlístek a ABC a kdy jsme prožívali dobrodružství se žlutým nejapným psem Barbánkem a kdy jsme seděli u televize a čučeli jsme na trhlého lovce Pampaliniho a kdy jsme stáli fronty v pražské Jungmance na francouzský komiksový časopis PIF, kterému stejně nikdo nerozumněl, protože byl ve francouzšině, tak už byl náš komiksový Mástr René Goscinny bohužel mrtvý. Ano, je to tak, tento velikán se dožil pouhých padesáti jedna let, což je škoda, protože těch příběhů mohlo být daleko víc, protože když se dívám na jeho dílo, tak musím podotknout, že do jeho smrti byl plodný asi jako průměrná cigoška v jejich nejlepších letech. Na scénáři tohoto snímku spolupracovala dcera již zmiňovaného Reného, kterou pojmenoval Anne Goscinny a která se potatila a která se taktéž živí jako spisovatelka. A i když je to dělané tak, aby se to líbilo všem generacím, tak si myslím, že je tam pro dnešní mládež málo akce a není tam připomínka žádných bukvic ani barevných nesmyslů na které jsme si zvykli v dnešní době přepisovačů pohádek a komiksů, kdy Sněhurka je černá jako Kunta Kinte v jeho nejlepších otrockých létech. Nechci nic říkat těmto Hollywoodským hnidopichům, ale z bílé soli přece neuděláš černý pepř, to zkoušejte na voli, protože na to Vám neskočí ani vepř. Naštěstí Frantíci mají ještě nějakou tu národní hrdost a z Mikuláše neudělali přiteplenýho Asiata a Marie Hedvika byla taky OK. Takže tady je ještě vše v pořádku a já byl nadmíru spokojen a proto dávám zasloužených 100%. (08.09.2023)

Trochu jsem se bál aby paralelní linka se Sempém a Goscinnym fungovala i na děti, ale odskoušel jsem to s klukama 4 a 7, a film je opravdu bavil! Krom toho - vypadá to fantasticky a dramaturgicky je to opravdu chytře vystavené - ať už prolínaní fikčního a reálného světa, příběhy a charaktery obou autorů (trochu zjednodušené, ale dostačující), ale i čistá groteska Mikulášových příběhů. Moc se to povedlo! (10.12.2022)

Goscinniho vypravěčský styl postavený na náznakovém humoru se prostě z knihy na plátno převést nedá. Navíc mě celkem rušily prostřihy do reálných životů obou pánů autorů. A nutno říct, že i mé dva synáčky na filmu zaujalo zejména to, že s v něm vyskytují kluci, co se jmenují stejně jako oni: Vendelín a Viktorín. Jinak svou předlohu nezapřeli a celé představení strašně zlobili. Viktorín v jednom kuse nahlas volal: Já mám hlad! Čímž prokázal, že jsme se s jeho jménem moc netrefili. (30.12.2022)