Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo

Jedno z TOP animovaných překvapení roku 2023 a příběh, kde se nejen pobavím nad patáliemi Mikuláše, ale i se dozvím zajímavé informace o životě autora Reného Goscinnyho a ilustrátora Jeana-Jacquese Sempého. A nutno podotknout, že jsou to občas příběhy velice pochmurné a smutné. To ale tento film jen posiluje v jeho kvalitách. Předal mi skutečně pestrou škálu emocí, pro kterou jej spíše doporučuji dospělým než dětem, i když i ti si na něm najdou to své. 90% (23.10.2023)

Přiznám se, že jsem tak nějak čekal animovanou podobu předchozích hraných filmů, kde především ten první, považuju za naprosto geniální převedení krátkých příběhů na filmové plátno. I když jsem tady pár epizodiček dostal, je to spíše hraný historický dokument a já měl dost problém se přepínat mezi oběma žánry. Nepopírám, že mě film donutil kouknout na wiki a zajímat se o život obou hlavních aktérů, ale není to nic, z čeho bych byl unešen. 65 % (19.02.2024)

Jean-Jacques Sempé se dlouhá léta držel toho, že práva na svůj autorský styl jen tak nikomu nepředá, u Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo ovšem těsně před svou smrtí neudělal přešlap. Jak to celé začalo totiž ve finále skutečně vzdává poctu dvěma obdivuhodným autorům, kdy je hrdina Goscinnyho a Sempého přiveden k životu s očividným citem a přitom všem má Jak to celé začalo i poselství o širokém pojmu nesmrtelnosti.  Obdivuhodná práce, která zvládne nejen uspokojit dětské diváky, ale i starších diváků se bez problémů v nějaké formě dotkne.... (28.11.2022)

Člověk se občas rád vrátí do svého dětství a s radostí si zavzpomíná na své volné chvilky, kdy četl bláznivé dobrodružství malého Mikuláše a jeho bandy nesčetných dětských charakterů, kde jsou všechny možné druhy individuí včetně tlusťochů, šprťáků, vytahováků, zabržděných jedinců a taktéž si připomene jména, která už dávno zapomněl včetně Kryšpína, Celestýna, Vendelína, Albína a mnoha dalších výrostků a malých rebelů se kterými prožíval jejich dobrodružství. Také bych málem zapomněl na holčičky, které měly své roztomilé charakterové vady, včetně zákeřné a záškodnické Lojzičky a stále udivené Marie Hedviky. Tento animovaný snímek není jen připomenutí Mikulášových patálií, které prožíval se svými malými soudruhy a soudružkami, ale je to také příběh jejich tvůrců, kteří je stvořili a posléze ilustrovaly. Ano, je to tak, tento příběh je nenásilnou formou propojený s životopisy tvůrců, kteří nejsou tak známí jako jejich američtí kolegové z americkýho sajrajtu, kde se Vám to jenom hemží oboupohlavními superhrdiny ze stáje Marvelu a DC. Nebudu se rozepisovat o ilustrátorovi Sempém, ale soustředím se na tvůrce předlohy, který se jmenoval René Goscinny a kterého zná celý svět a to hlavně díky jeho postavičkám Asterixe a Obelixe a také z příběhů Luckyho Luka. Tento frajer se neodmyslitelně zapsal do dějin evropského komiksového světa a jeho příběhy doslova hltali děti po celém světě. V době, kdy jsme v socialistickém Československu znali maximálně tak ten Čtyřlístek a ABC a kdy jsme prožívali dobrodružství se žlutým nejapným psem Barbánkem a kdy jsme seděli u televize a čučeli jsme na trhlého lovce Pampaliniho a kdy jsme stáli fronty v pražské Jungmance na francouzský komiksový časopis PIF, kterému stejně nikdo nerozumněl, protože byl ve francouzšině, tak už byl náš komiksový Mástr René Goscinny bohužel mrtvý. Ano, je to tak, tento velikán se dožil pouhých padesáti jedna let, což je škoda, protože těch příběhů mohlo být daleko víc, protože když se dívám na jeho dílo, tak musím podotknout, že do jeho smrti byl plodný asi jako průměrná cigoška v jejich nejlepších letech. Na scénáři tohoto snímku spolupracovala dcera již zmiňovaného Reného, kterou pojmenoval Anne Goscinny a která se potatila a která se taktéž živí jako spisovatelka. A i když je to dělané tak, aby se to líbilo všem generacím, tak si myslím, že je tam pro dnešní mládež málo akce a není tam připomínka žádných bukvic ani barevných nesmyslů na které jsme si zvykli v dnešní době přepisovačů pohádek a komiksů, kdy Sněhurka je černá jako Kunta Kinte v jeho nejlepších otrockých létech. Nechci nic říkat těmto Hollywoodským hnidopichům, ale z bílé soli přece neuděláš černý pepř, to zkoušejte na voli, protože na to Vám neskočí ani vepř. Naštěstí Frantíci mají ještě nějakou tu národní hrdost a z Mikuláše neudělali přiteplenýho Asiata a Marie Hedvika byla taky OK. Takže tady je ještě vše v pořádku a já byl nadmíru spokojen a proto dávám zasloužených 100%. (08.09.2023)

Člověka v dětství formuje mnoho věcí: u mě to byly třeba Rammstein, Hudba Praha, seriál Království, ale třeba také právě roztomilé Mikulášovy patálie. Už první hraná adaptace, se povedla, tentokrát se ale podařilo vdechnout těmto příběhům duch původního Sempého kresby, což je samozřejmě něco úžasného. Sempého líbezný styl, který by i z Mostu vytvořil příjemné a útulné místo k životu... cílovou skupinou filmu jsou děti, ale prostě i nostalgici mého typu. Zároveň se jedná o důstojnou a svým způsobem sladkobolnou poctu složenou dvěma géniům svých profesí, Goscinnymu a Sempému, taktéž trochu době či stvořenému světu, který už reálně vyvanul, světu, ve kterém všechny šarvátky a hádky působí tak trochu laskavě. (26.11.2022)