La meglio gioventù

Podobným filmom (rodinným ságam, dojákom všeobecne) celkom úspešne odolávam, ale táto miniséria ma vážne chytila za srdce. Podmanivý príbeh (ktorý zároveň nie je nechutne gýčový alebo mimo realitu) doplnený lekciami z talianskej histórie a skvelou hudbou, sympatické herecké obsadenie, ľubozvučná taliančina... toto všetko dohromady dostalo La meglio gioventù do mojej Top 10. (27.05.2009)

Rodinná sága, ktorá prekonala latku svojho žánru. Veľmi dobre napísané a zahrané charaktery, pohybujúce sa na časovo a miestne veľkorysom talianskom hracom pláne. Prvá časť naberá na obrátkach len pomaly, od druhej som však bol prikovaný k obrazovke. Vyvrcholením série bol pre mňa mrazivý Silvester, viac ale neprezradím. (11.12.2012)

Výborná vrstevnatá freska, zobrazující na příkladu jedné římské středostavovské rodiny vývoj italské společnosti v průběhu téměř čtyř dekád. Freska, která nás zavede vedle Říma mj. do Florencie, Turína, Boloně, Milána, Palerma a na Stromboli. Freska, která vzdor stopáži vůbec nenudí. Postavy mají hloubku a jsou rovněž plasticky ztvárněny. Ideální film pro lepší pochopení moderní italské historie a pro letmé nahlédnutí do italské duše. Vzhledem k délce by snímku možná slušelo zakomponování ještě většího množství historických reálií, přesto jde o mimořádný počin. Nebylo by vůbec od věci, kdyby se do podobného projektu pustily i další vyspělé kinematografie (třeba Francie nebo Španělsko), neboť i v jejich případě by bylo o čem vyprávět a na čem stavět. Celkově vzato: za mě palec nahoru, 90 %, pustím si kdykoliv (až budu mít zase šest hodin). [viděno v květnu 2021 | komentář #41] (15.05.2021)

Velmi příjemné překvapení z Apeninského poloostrova! Původně televizní film, který však byl úspěšně promítán i na festivalech, odkud si přivezl řadu ocenění, je i přes svoji neobvyklou délku strhující výpovědí o osudech nejen jedné průměrné rodiny, ale současně též celé Itálie od poloviny šedesátých let až do současnosti. Jednotlivé postavy jsou napsané famózně, jsou též naprosto přesvědčivě zahrané. Jednání postav je jako vystřižené z reálného života (málokdy se vidí tak dobře vykreslené charaktery). Příběh plynule proplouvá významnými společenskými událostmi, které chtě-nechtě ovlivňují každodenní život běžného člověka - ať už jsou to záplavy, řádění mafie nebo Rudých brigád, a stejně tak se tyto události protínají s osudy rodiny Caratiů. Samozřejmě i přes šestihodinovou stopáž se tvůrci neubránili občasné zkratkovitosti a dějovým zjednodušením - jde však jen o ojedinělé momenty, které v porovnání s celkem nijak nenarušují výborný dojem z této ukázkové ságy, která může trochu připomínat Bertolucciho XX. století. Televizní zpracování je cítit z opakování stejných záběrů (např. na Řím), které sice mají daleko k originalitě, ale opět vítězí schopnost tvůrců navodit melancholickou atmosféru a ukočírovat onu monumentální rozmáchlost (1966-2003). Filmové fanoušky potěší odkazy na Kmotra, Chaplinovu Moderní dobu, Snídani u Tiffanyho; Bergmana, Felliniho.. a koneckonců i Truffauta a jeho trojúhelník dva muži - jedna žena (Jules a Jim) - viz hudbu Georgese Deleure. Těch šest hodin uteklo jako voda... (09.11.2008)

Po zhlédnutí jednoho (2.) dílu se neodvážím hvězdičkovat... a na další už se nepodívám. Takže jen slovy: po formální stránce mi to přišlo pramálo nápadité, místy kýčovité; co se týče obsahu: problematické bylo hlavně celkové ladění - pohled na italské dějiny značně levicově zaujatý, jednostranný a sekularizující. Tvůrci se zjevně domnívají, že zlo nekoření v lidských duších, ale v institucích (policie, velké firmy, psychiatrické léčebny atd.) a v jejich představitelích. Už tahle premisa sama však musí pohled na nedávnou historii nutně značně zkreslit. (10.08.2008)