Obsahy(1)
Šofér nákladní autodopravy Standa Fajt (J. Vinklář) dal po smrti své ženy malou holčičku do adoptivní péče a snažil se najít smysl života v dálkových jízdách. Nyní stárne a touží po domově a rodinném zázemí. Pravým opakem je jeho mladší kamarád Pepík (J. Vala), který vidí před sebou jen řidičskou kariéru. Děvče má „v každém přístavu“, ale teď si namluvil pohlednou čtyřicetiletou servírku v motorestu a cítí, že se z tohoto pouta jen tak nevyvlékne. Je přeřazen na zahraniční jízdy a bojí se své partnerce říci do očí, že se rozcházejí. Pošle za sebe s touto zprávou právě Standu. Jeho setkání s Alexandrou Drozdovou, které jde vyřídit kamarádův vzkaz o rozchodu, se mu ale stane naopak příslibem nového vztahu… (Česká televize)
(více)Recenze (34)
V zájezdní restauraci vedou fylosofickou rozmluvu na téma partnerství místní obdivovaná číšnice a šofér od dálkové dopravy. Herecký koncert Jany Hlaváčové a především Josefa Vinkláře v černobílém televizním filmu z pera Oldřicha Daňka. ()
Koncert- a nejenom herecký, ale i scénáristický a režijní. ()
Konverzační televizní inscenace zvládal Oldřich Daněk bravurně. ()
Vážený pane Oldřichu Daňku, proč jste se nenarodil ve Spojených státech nebo aspoň v Anglii? Mohli vám ve Vašich dramatech hrát Redfordi a Robertsové a mohl jste být světovým dramatikem a scénáristou. Ale ono i s Josefem Vinklářem a Janou Hlaváčovou je to paráda. Ale stejně... ()
O vztahu muže a ženy, napříč dvěma generacemi. Životem zkušený a zkoušený šofér, jenž má celý život vepsán ve tváři a bývalá šoférská holka, která už dávno žádnou holkou není, tedy nechce být, se náhodou sešli, aby se již nerozešli, i když cesta k jejich štěstí je velmi trnitá. To, co tu předvádí paní Hlaváčová s panem Vinklářem, mě ničí tím nejsympatičtějším způsobem, jaký si lze představit. Neskutečné a přitom pro znalce československého filmového kumštu již zcela přirozené. I přesto mě další xtá neznámá, desítky let stará inscenace, opět profackovala a posadila na pozadí. ()
Na tohle nepotřebuju žádné speciální brýle, abych měla 3D. ()
Celú dobu som rozmýšľal prečo mali tieto inscenácie u divákov úspech a aj v ČSFD majú vysoké hodnotenie. A došiel som iba k tomu, že vtedy toho na pozeranie veľa nebolo a tak stačilo angažovať dvoch populárnych hercov, dať im texty, ktoré šofér a čašníčka nikdy nepoužívajú a vtedajší diváci boli spokojní. Dnešní pozerajú niečo úplne iné a tak tam ostalo tých 80 %, ktoré ma zmiatli. ()
Dialog o věcech mezi mužem a ženou. Jana Hlaváčová jako šoférská holka po čtyřicítce, která dávno ví, že život nedává nikomu nic zadarmo. A Josef Vinklář jako životem omlácenej chlap, kterej zná bolest i lásku. Sledovat ty dva je velký zážitek. Oldřich Daněk prostě uměl. ()
Super konverzačka o opravdovém životě 🙂 ()
Nedodívala jsem se. Dílko, ve kterém se šofér náklaďáku baví se zklamanou hospodskou řečí plnou metafor a přirovnání, jak ze špatné sbírky patetického básníka, se nedá vystát. ()
Skvěle zahranému dialogu dvou osamělých poněkud ubírá celý ten kontext, především rozpravy na pracovišti, které chvílemi působí, jako by měly především obhajovat Standovo počínání. Myslím, že pouhý dialog muže a ženy, z něhož samého by vyplynulo všechno, co je obklopuje, včetně situace, která je spojila, by byl působivější a živější – a obešel by se i od trochu násilných mythologických analogií. ()
Tomuhle já říkám herectví... Stůl, dvě židle v zájezdní hospodě po zavíračce a excelentni dialogovka v padání Vinklář-Hlaváčová! Nádhera... http://m.youtube.com/watch?v=0rJMWrjPCkY ()
Budu opakovat základní myšlenku ostatních komentářů zde, ale toto je skutečně nádherný televizní film. Josef Vinklář a Jana Hlaváčová vás svými výkony prostě strhnou, že neuhnete od obrazovky ani na minutu. A je to opravdu krásně, hluboce napsané. ()
Aby se dva našli, tak se nejdřív musí hledat. Parádní kousek.....inscenace je silná více tím nevysloveným... Filoktétés ()
Hlaváčová skoro ve stejné roli jako v "Ráno budeme moudřejší"- raněná laň, které život nevychází. Tady je ale zatrpklejší a kope kolem sebe, aby se nemusela rozbrečet. A Vinklář je ten chlapík, který tu tvrdou slupku touží rozlousknout. Konverzačka jedna báseň. A naděje poskrovnu...85% ()
Skvělá ukázka toho, že i v levných televizních podmínkách se šesti aktéry se dá natočit mimořádná věc. Stačí kvalitní scénář a stejně jako v tomto případě dvojice špičkových herců, a bylo vymalováno. A to už před čtyřiceti lety. ()
"Každej má nějakou tu ranku…když budeme ohrnovat nos nad každou tou rankou…" Že je Oldřich Daněk skvělý autor jsem zatím více slyšel, než měl tu čest zažít na vlastní kůži. Tahle konverzační televizní inscenace plná štiplavých i posmutnělých dialogů se mi rozhodně moc líbila. Nechybí v ní jak humor ("Ty se tváříš, jako bych ti zavraždil babičku…" nebo "Já jsem vám řekla, abyste si sedl a ne byste mi dělat psychiatra"), tak i životní moudrost ("Štěstí chodí pomalu, ale zdrhne hned."). A když se k tomu přidají skvělí herci počínaje Janou Hlaváčovou, jejíž postava se snaží přistupovat k životu se stoickým klidem ("Děkuji Vám, nepotřebuji nic....Tohle je můj život, já jsem ho ještě nevzdala") i když ji to úplně nejde, přes Jiřího Valu coby šoféra, jež má pocit, že "když vyjede z brány, má nad sebou jen nebe a střechu od kabinu" a konče filosofujícím Josefem Vinklářem („Na silnici jako v lásce, tam taky nikdy nevíš…“). Jako bonus jsou tu pak mladí Tatjana Medvecká s Jiřím Lábusem, jejichž jiskřivý dialog rozhodně pobaví ("já jsem se dokonce modlila, abych se zamilovala do někoho, s kým bych mohla mávat.....", "já už jsem úplné mávátko"), i když se opět dotýká i vážných témat jako je vztah dcery k otci ("Tys ho měla rád?...Hůř já mu věřila") či volby životního partnera. ()
Kdyby takovéto a podobné debaty vedla většina řidičů a servírek napříč zájezdními hostinci v republice, zřejmě by dělnická třída nebyla takto vůbec zvána. Občas maličko dramatičtější, než by se slušelo, ale povětšinou kvalitní hovor v podání více než kvalitních herců. 70% ()
Krasna a perfektni Jana Hlavacova, vynikajici Vinklar v komornim dramatu dvou osamelych lidi. Zbytecna linka Medvecka-Labus. 5- ()
Jeden z televizních filmů, na které se nezapomíná. Herecký koncert? Virtuosita nejtěžšího kalibru! Kde jsou ty časy... ()