Raněný lučištník

O vztahu muže a ženy, napříč dvěma generacemi. Životem zkušený a zkoušený šofér, jenž má celý život vepsán ve tváři a bývalá šoférská holka, která už dávno žádnou holkou není, tedy nechce být, se náhodou sešli, aby se již nerozešli, i když cesta k jejich štěstí je velmi trnitá. To, co tu předvádí paní Hlaváčová s panem Vinklářem, mě ničí tím nejsympatičtějším způsobem, jaký si lze představit. Neskutečné a přitom pro znalce československého filmového kumštu již zcela přirozené. I přesto mě další xtá neznámá, desítky let stará inscenace, opět profackovala a posadila na pozadí. (10.09.2017)

Baba, která neví, co chce, pojedu nepojedu pojedu, a sáhodlouhé debaty. Více zde neuvidíte. Jen neustále uslyšíte, že řidič je řidič, kam jel či nejel jeden z hrdinů „příběhu“, který je naprosto o ničem. Jen vyhrožování stranickým úkolem je nervák, a pak sem autoři vrazili pro jistotu i policajta, asi aby se konečně něco dělo. Ne, tohle není moje parketa. Snad, kdyby to bylo v rozhlase… (09.09.2017)

Další z krásných filmů čs. televize. TV filmy z první poloviny sedmdesátých let se mi hrozně líbí a tento není výjimkou. Tehdy se to prostě umělo. Výborný scénář, výborní herci a příbeh, na který vás prostě baví koukat. Líbí se mi názor Snorlaxe, který to vystihl naprosto dokonale. Zvláštní efekty, 3D a podobný blbosti mě opravdu ve filmu nezajímaj, zvlášť když ten film má naprosto idiotský děj, ale tady prožijete 3D film i bez různých efektů a "vychytávek". (10.01.2014)

Tvrdím téměř u všeho (co se týká nejen lidí, ale i věcí), že není důležitý obal, ale obsah. Tento filmový skvost se dá přehrát na čemkoliv a pořád to bude skvost. Bohužel i v nejlépe vybavené moderní televizi, když budete vidět nejakčnější, nejdražší a nejvýpravnější film ... a já nevím co ještě, tak pokud tomuto obalu nedáte kvalitní obsah nikdy to nebude "Dobrý film".... Výprava nezaručuje ještě koukatelnost a naopak. Jen u těch nenákladných filmů to tak nebolí. Jinak skvěle odvedená práce našich předních herců. (19.10.2014)

"Každej má nějakou tu ranku…když budeme ohrnovat nos nad každou tou rankou…" Že je Oldřich Daněk skvělý autor jsem zatím více slyšel, než měl tu čest zažít na vlastní kůži. Tahle konverzační televizní inscenace plná štiplavých i posmutnělých dialogů se mi rozhodně moc líbila. Nechybí v ní jak humor ("Ty se tváříš, jako bych ti zavraždil babičku…" nebo "Já jsem vám řekla, abyste si sedl a ne byste mi dělat psychiatra"), tak i životní moudrost ("Štěstí chodí pomalu, ale zdrhne hned."). A když se k tomu přidají skvělí herci počínaje Janou Hlaváčovou, jejíž postava se snaží přistupovat k životu se stoickým klidem ("Děkuji Vám, nepotřebuji nic....Tohle je můj život, já jsem ho ještě nevzdala") i když ji to úplně nejde, přes Jiřího Valu coby šoféra, jež má pocit, že "když vyjede z brány, má nad sebou jen nebe a střechu od kabinu" a konče filosofujícím Josefem Vinklářem („Na silnici jako v lásce, tam taky nikdy nevíš…“). Jako bonus jsou tu pak mladí Tatjana Medvecká s Jiřím Lábusem, jejichž jiskřivý dialog rozhodně pobaví ("já jsem se dokonce modlila, abych se zamilovala do někoho, s kým bych mohla mávat.....", "já už jsem úplné mávátko"), i když se opět dotýká i vážných témat jako je vztah dcery k otci ("Tys ho měla rád?...Hůř já mu věřila") či volby životního partnera. (27.07.2018)