O sirotkovi z Radhoště

Porevoluční záchvat filmařů jak uctít národní povědomí Valachů a nasrat tak Slezinu, je mi jasný, že jsem píchnul do hadích sraček, takže se vyvaruju polemice o tom, že vše na východ od Pelhřimova je Asie a nechám si i další vejšplechty, které mám na svém českém jazyku. Stačí, když nebudu souhlasit s tím, že by zde byla Hapkova hudba pro mé ucho lahodící a jako vždy, dnes už klasicky, odporné postsynchrony se zvukem jak ze sloní prdele. No, a abych nezapomněl na oko, díky mé čivě si nakonec vysloužila pohrábka aspoň dvě hvězdy a to díky primáři Sůvovi, protože jako radhošťská transka by mohl z fleku mazat do Bouloňského lesíku a kasírovat těžké love.Takže jedna hvězda za transportéra a druhá za to, že se netočilo v barandovském papundeklu. (20.01.2013)

Předpokládám,že tato pohádka čerpala námět z knížky pohádek o Radhošti, nemohu si teď vzpomenout na ofciální titul, která vyšla ještě někdy za první republiky a bohužel se mi ztratila. Je v ní sestava víceméně pochmurnějších pohádek či snad spíše i pověstí, která jsou stravitelné spíše až pro starší děti než pro malé čtenáře, protože příběhy jsou přece jen syrovější, postrádají tu učesanost Němcové či Erbena a humornější prvky nese v té knížce jen jedna pohádka, možná dvě. (14.03.2007)

Malý, ubohý chlapec je zlým bylinkářem vyšoupnut do jeskyně, kde má umřít, když se nezadařilo už po cestě. Nad dítkem drží ochrannou ruku pán Radhoště. Chlapec tedy získá kouzelný artefakt a v mžiku dožene stárnutí, které se mu podařilo zastavit. Takže je věkem tam, kde by být měl, akorát mezi tím neměl nic odžito, pokud cestu přes louku a taneček s dámou v zeleném nechceme vydávat za životní zkušenosti. To mu ovšem nebrání v tom zamilovat se do první ženský, co kdy viděl. Vlastně to vzplanutí tím je dost vysvětleno. A nad vším dozoruje stařenka, tedy pán Radhoště. Chlapcova životní láska je unesena zlým čarodějem, jak jinak, hodní čarodějové dívky neunášejí. Chlapec pak svou lásku statečně vysvobodí, což je po tom, co ji viděl chovat jako naprostého troubu, vcelku s podivem. Zlu se dostane odpuštění a ponaučení, hudbou Hapka vykradl sám sebe, ale pan Chudík se mi jako pán Radhoště moc líbil. (20.01.2013)

Pan Huba je můj oblíbený herec, ale tohle byla teda fraška! Hrálo se hrozně, žádný příběh, děly se neskutečné hovadiny, které byli jako podraz na diváka, ať už malého nebo velkého. Nebylo to ani zábavné, ani napínavé, a neustálé nelogické díry a zvraty byly směšné a ubohé. Plus hudba Hapky, která byla naprosto nesnesitelná, tomu jen dodávala na příšernosti. (03.01.2014)

Pohádka, která je pro mě nekoukatelná (a tudíž nehodnotitelná) kvůli jedné jediné technické záležitosti - tou jsou postsynchrony, které se nahrávaly snad někde v plechovém barelu, u kterých vidím herce dřepět u mikrofonu a číst repliky z papíru. Dělají z TV filmu rozhlasovou hru, na kterou odmítám přistoupit. (21.12.2013)