Režie:
Ladislav HelgeKamera:
Jiří TarantíkHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek, Otomar Krejča st., Karel Höger, Martin Růžek, Věra Bublíková, Bohuš Záhorský, Valtr Taub, Václav Lohniský, Gustav Hilmar (více)Obsahy(1)
I když výrobní tematika byla filmy z 50. let zdiskreditována, přitahovala i později. Tvůrci se již ovšem nevěnovali překonávání rekordů a soutěžení, nýbrž chtěli načrtnout nepřikrášlený pohled na dělnické prostředí, navíc se zřetelnými nostalgickými rysy. Zastaralá výrobna šamotu má být uzavřena, ale její dlouholetí zaměstnanci si nedokáží představit, že by přestali dělat to, co je celý život živilo a co nejlépe umí... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Skvělé herecké obsazení hned několika generací nejlepších českých herců v budovatelském ,,dramatu" naštěstí už trochu poznamenaném dobou tání...takže ubylo dobově povinného schematismu a přibylo krotkého humoru a komunální satiry (dělník kradoucí šamotky)...plus zaměření na mezigenerační konflikt a pokus o reflexi podzimu života v ,,lidově demokratickém" režimu, v němž ... ani to stáří není tak hrozný... ()
Excelentní herecké výkony (nemůžu se rozhodnout, koho vyzdvihnout dříve) a působivě podaný tragikomický příběh o smyslu (a podzimu) života. Pokud jste viděli snímek Horký vzduch, víte poměrně přesně, jakou atmosféru čekat. ()
Jako svůj pátý film natočil Lladiskav Helge tento snímek podle námětu Jana Otčenáška. I když soudruzi řeší problémy výroby, jedná se o příjemný dobový snímek s dobře podchycenou atmosférou. Dobře napsané dialogy dodávají na přirozenosti. I když to není tak úderné jako Helgeho prvotina a hlavně vyvrcholení jeho tvorby Prwvní den mého syna a Stud, je to poctivá filmařina. ()
Dobré to bylo v tom, že to nebyla žádná schematická agitka ani žádné nestravitelné psychologické drama, že to bylo citlivě okořeněno jemným a dobře dávkovaným humorem, k čemuž výrazně přispěl svým nezaměnitelným komentářem či vlastně vnitřními hlasy několika hlavních postav M. Horníček. ()
"Ať mi někdo zkusí říct, že jsme tu překáželi a dám mu hned jednu po hubě!". Nostalgicky laděný příběh o generaci dělníků z třicátých let a jejich "boji" za své místo v nastávajících letech šedesátých. Jsme svědky jejich tragikomického snažení, vyobrazeného kupříkladu v údržbě prastarých automobilů, švejkovském přístupu, starostí o hygienu v polorozpadlé fabrice Myšárna či jednoduše v obavách o budoucnost. "Tak ses tý nezaměstnanosti dočkal, dědku...už tě nikde, nikdo dávno nepotřebuje.... Helge opět nastavuje celospolečenské zrcadlo a ke svému osobitému stylu vyprávění a psychologie přimíchává tentokrát i specifický humor. Horníček, jako hlas svědomí celé vesnice i každého jejího obyvatele, se obzvláště povedl. ()
Téměř poetická oddechovka Ladislava Helgeho ze života dělníků v 50. letech. Ne, v podání tohoto osobitého režiséra nejde o žádnou budovatelskou agitku, ale zcela realistický pohled na tohle téma. Oproti Velké samotě navíc s přidaným nostalgickým či humorným zabarvením a vynikajícím obsazení celé řady bardů z Národního divadla; užil jsem si tady velký herecký koncert Otomara Krejči, Ladislava Peška, Martina Růžka, Karla Högera a dalších. V 100-minutové stopáži dojde i na pár hluchších míst, ale rozhodně bylo na co koukat i poslouchat, scénář Jana Otčenáška ukrývá v sobě spoustu zajímavých myšlenek a bonmotů. Jako ukázku uvedu alespoň Peškovu obhajobu proti zastřelení králika: ,,To není žádná pytlařina, vona to byla sebevražda! Vstříc omezenosti života, to se stává i zvířatům, zeptejte se myslivce! Takovej zajíc je příkladně starej, nikdo už ho z rodiny nechce, jenom užírá potravu mladým. Tak jde sám proti hajnému: 'Prosím vás, kdybyste byl tak laskav a píchnul mi to sem za ucho, aby to moc nebolelo, já měl moc těžkej život.'" (80%) ()
Herecké obsazení nemá chybu! Příběh už tak dobrý není, i když ideologie není tak do očí bijící, spíše podbarvuje humorné vyprávění příběhu s nostalgickými prvky, které je rozděleno do tří částí, z nichž každá má svoje pojmenování. Ladislav Helge točil zvláštní a osobité filmy. ()
Generační spor po socialisticku aneb Nuda na čtvrtou. ()
V březovské (Velký Chlumec poblíž Sedlčan) Myšárně (šamotka) končí jedna průmyslová technologie a s ní kádr pracovníků včetně ředitele (Růžek) a mistra (Mistr Štěpánek), kteří jsou s ní bytostně (až přebytostně) spjati. Analogická situace s dnešní dobou, kdy se zavírají celé fabriky, kdysi tak (zvláště pro Čechy už od Rakouska-Uherska) lukrativního oboru, jakým bylo strojírenství. Davy zaměstnanců spjatých s různými strojírenskými obory (třeba s výrobou tiskových strojů jako já) odcházejí do předčasného důchodu nebo na pracák. Nikoho nenapadne, aby stávkoval (už je to zas povoleno!), provedl nějaký anarchistický kousek (na to pozor! hrozí podezření z terorismu!) nebo se jakkoli oficiálně ozval. Dělníci ze šamotky by rádi viděli stav světa za 50 let - a viděli by právě tohle. Na druhé straně málokdo z naší generace touží po spatření tohoto světa v roce 2065. Helgeho film, byť slabší než Velká samota (snad o rozdíl mezi Otčenáškem a Křížem), si i přes své "mládežnické archaismy", uchovává dost šťávy, aby dokázal zaujmout i dnes (a není to jen díky bájné/báječné herecké generaci). ()
Dejove me to uplne neuspokojilo, ale herecke obsazeni a nektere dialogy nemaji chybu. Stejne tak vyborna rezie Ladislava Helgeho, ktera umi navodit bezvadnou atmosferu. ()
Některé záběry kamer jak z Ejzejnštejna, jinak dobré řemeslo ! ()
„Nejraději by nás hodili do starýho železa i s fabrikou...“ Tenhle Helgeho film do "starého železa" rozhodně nepatří, i když nad některými dialogy se člověk musí trošku pousmát. Ale faktem je, že ono tu ani tak nejde o tu starou fabriku, která je na zavření, jako spíše o universální schéma, kdy staří mají pocit, že už tu jen překáží a jsou na obtíž, zatímco ti mladí nutně chtějí převzít otěže a žít si po svým. Celkově má film dosti posmutnělou atmosféru, ale dojde i na několik humorných hlášek (viz třeba když se Pešek hájí, že zastřelil zajíce: ,,To není žádná pytlařina, vona to byla sebevražda! Vstříc omezenosti života, to se stává i zvířatům, zeptejte se myslivce! Takovej zajíc je příkladně starej, nikdo už ho z rodiny nechce, jenom užírá potravu mladým. Tak jde sám proti hajnému: 'Prosím vás, kdybyste byl tak laskav a píchnul mi to sem za ucho, aby to moc nebolelo, já měl moc těžkej život.'"). Jinak škoda některých hlušších míst, které celkovou stopáž filmu zbytečně natahují. Ale i tak celkově hodnotím jako lepší průměr. ()
Mám budovatelské filmy rád a dovedu si v každém najít něco krásně směšného. Tohle bláznění starých dědků co vyráběli NĚCO technologií z doby bronzové mě ale vůbec nenadchlo ani nepobavilo. Do doby než jsem tvrdě usnul si nevzpomínám, že by tam někdo řekl: Dědci, je r. 1963, v USA maj barevnou TV už 20 let. Buď sem komouši budou investovat, nebo prostě musíme jít zákonitě do prdele. ()
Narozdíl od padesátkových agitek skutečně realistické a lidské, příběh však až moc banální, místy nudný a vlekoucí se. Ovšem plně oceňuji výkon Otomara Krejči, který zde ztvárnil živelného a bodrého hromotluka s nevybraným slovníkem. Osobitá “Helgovština” je z filmu patrná, ale tentokrát to mělo k nadšení daleko. ()
Neskutočný herecký koncert Otomara Krejču. V tomto filme ho proste zbožňujem. ()
Zajímavý dobový počin. Kvalitní herci v dá se říct neobvyklém atmosférickém, místy existenciálním filmu, kde lidé bojují se svými strachy a démony jako v roce 1933 nebo v bitvě na Piavě. Jasně, je tam mezigenerační střet, ale boj za svůj vlastní význam a pocit smysluplnosti bytosti v kole dějin...⌛. Klade se tam také více důraz na individualitu a její prožívání. 66%. ()
Zvlastni, ale zajimave udelanej film z prostredi starnoucich delniku zavirane tovarny... Udelil bych i vyssi hodnoceni (uz jen za to obsazeni by si to zaslouzilo), ale vadila mi podivna muzika a obtizna sledovatelnost. Ale nebal bych se to doporucit, zvidavym divakum... Helge proste tocil takovym sveraznym zpusobem, ktery ne kazdemu sedne, a ktery neni uplne jednoduchy na sledovani. 3+ ()
Kvalitné pozeranie a herecké prejavy nad ktorými sa zastavuje dych. Sonda do vnútorných pocitov ľudí, ktorí zasvätili celý svoj život fabrike na šamotky. Pre niektorých dôležitá časť a pre druhých jediný zmysel životnej existencie. Pre obidve skupiny osudové spojivo... ()
Snímek sice ještě striktně připomíná ponurost doby, ale v jádru věci jako by bylo dějství nestárnoucí. Ono je to jako dnes. Mladí lidé se z vesnic a malých obcí stahují do víru velkoměsta a jen ti starší, kteří na onom místě prožili kus života, mají, jak se říká, zapuštěné kořeny a neradi vidí, když někde něco končí nebo dokonce bourá. A o tom je v podstatě tento příběh, který až překvapuje. Scénář a mnohé výjevy v něm jsou samozřejmě poplatné době, ale i tak se jedná o zásadovost a vůli člověka. V Březové má být uzavřena továrna na výrobu šamotových cihel, kde pracují převážně takřka senioři a nechtějí si tento fakt nijak připustit. Mladým je to samozřejmě jedno, ti jezdí pracovat do města na lepší pracoviště. A tak tu máme samé remcání a nadávání, ale i snahu vše zachovat tak jak je i přes fakt, že továrna už neslouží jako kdysi a že se jim takřka rozpadá před očima. Zajímavý příběh, jehož reálnou podobu si dnes málokdo dokáže představit. Ve městech obzvlášť. Účinkuje herecká elita své doby, jejichž výkon je diváckou pastvou pro filmově založené diváky. ()
Československý film vyprávějící o starší generaci dělníků ze staré venkovské továrny na šamot, jež se dozvědí, že má být jejich fabrika, kde pracovali celý život, z důvodů efektivity uzavřena. Ne zcela povedený úvod filmu patří vypravěči M. Horníčkovi, který komentuje myšlenky hlavních postav, jeho hlas se objeví i dále v průběhu snímku, avšak v mých očích je zbytečný a nehodící se. Film je natočen v pomalém tempu, většinu snímku vyplňuje prázdné tlachání ústředních postav dělníků, jež jsou se svou prací nespokojeni, ale ve skutečnosti do ní chodí i po oficiálním uzavření továrny. Nostalgické vyznění Helgeho snímku podporuje i mezigenerační konflikt mezi starými pracovníky a mladou generací, jež k nim nechová žádoucí respekt. Vzhledem k úžasnému obsazení filmu jsem se zármutkem shledal, že pro takové herce jako Z. Štěpánek či K. Höger nebyly napsány dostatečně výrazné role, zcela nebyly využity jejich herecké schopnosti a takové osobnosti v něm působily jako křoví. Hlavní postava ředitele chátrající továrny byla svěřena M. Růžkovi, dále mezi významné postavy patřil hlasitý topič Pepan O. Krejča a upovídaný L. Pešek. Z mladé herecké generace zaujali dvacetiletí J. Klem a O. Vlach. Podivný, nezáživný a nedramatický tón snímku, na jaký nejsem u filmů L. Helgeho zvyklý, korunoval notně depresivní a nevhodný projev V. Tauba na svatbě V. Mareše a jeho neznámé nevěsty. Ačkoli se ve snímku nevyskytuje ono nepřirozené budovatelské nadšení 50.let, spíše se na ně se slzou v oku vzpomíná, přesto jsem Bez svatozáře jsem nucen hodnotit jako nejhorší a nejnudnější počin jinak výborného L. Helgeho, jehož očekávaná kritika systému se nedostavila, a celkově ho vnímám díky mizernému scénáři jako velké zklamání, což mi nevynahradilo ani poměrně slušné vizuální zpracování. ()