Dom pod zvjozdnym něbom

Poslední léta Perestrojky spojená s rozkladem systému a celého obrovského sovětského bloku reflektované v bizardní surrealistické frašce, kde celý život a vše okolo vypadá jako halucinace na tripu a kdy jakákoli absurdita je možná. Kouzelnický trik s rozříznutím osoby tak zde není pouhým trikem, nýbrž holou skutečností a tak když následně kouzelník/zloduch odpadne z důvodu požití ne zrovna malého množství alkoholu, obě oddělené části fungují nezávisle na sobě dál. Dále se tu objevují například mizejicí mrtvoly, prodej kusů letadel z blízkého letiště, zmatená KGB, trpaslíci, teleportace a závěrečná přestřelka vrcholící symbolickým, očistným letem balónu. Líbá se tu asfalt New Yorku a plakát Arnolda představuje jen jednu z několika ukázek fascinace západní spotřební společností. A i Háre Krišna si sem našlo cestu! Prostě underground (údajně poslední z doby existujícího SSSR) se vším všudy. (03.09.2011)

„Kam poletíme?“ ptá se na konci filmu akademikova mladší dcera; „...kam nás vítr zanese,“ odvětí jí její chlapec. Naděje, kterou dává v ASSA zejména přítomnost Viktora Coje a jeho překrásného sjednocení potemnělým popem, střídá v Domě pod hvězdným nebem revanš a beznadějný eskapismus hodný Ivana Čonkina – mladí už nejsou ti, kteří by věřili ve změnu (natož se jí snažili způsobit), vidí velmi jasně, že změna není možná – satan vždy znovu ožije. Zbývá buď utéct anebo se pomstít aspoň pro současný okamžik a pak se vydat vstříc náhodě. Že je k tomu možná i velká láska, je podmíněno tím, že si váš vyvolený v zásadním okamžiku pořádně neusere. A k tomu hodnotovému zmatení se z dnešního pohledu přidávají (bohužel) i hodnoty jako je heterosexualita (satan – potřetí za sebou vidím vynikajícího herce Baširova! – ten je nejmíň transka a když hrdinové utíkají z prohnilé země, svůj podíl má i odsouzení leseb), kupodivu zde ale hraje i akcent na imperiální hodnoty (ačkoliv právě tohle akademik rád neslyší a mladým je to srdečně jedno). V těchto aspektech je Dům pod hvězdným nebem podivně ustrnulý jednou nohou ve snivé minulosti, druhou v putinovské současnosti: je v něm trochu znát to, že Solovjov byl spíš umělec srdce než intelektu – podobně jako třeba Kusturica v Undregroundu anebo Jakubisko v Nejasné zprávě – finální výraz je chvílemi popík, chvílemi je řešením individuální teror šmrncutý fašismem, chvílemi je film vláčen osobní libostí a s ní i libostí momentálního kulturního establišmentu (nikdy Jurajovi nezapomenu těhotnou Lucku Vondráčkovou pronásledující helikoptéru!). Film samotný běží chvílemi ve zběsilém tempu a chvílemi stagnuje v už viděné velkofilmové epice ASSY. Je ale kratší, takže se to dá. A je tedy nevídaně snímaný – připodobnit jej mohu snad ke Greenawayově Z00 – manýristicky výrazná svícení v nočních plenérech, zdůrazňující přirozené polosvětlo a atmosférické jevy svítání a soumraku, bujná zeleň a pečlivě komponované odlesky kontrastují s barevnými akcenty zlatých šperků a nábojů, s oblečením herců anebo s barvami rumělky krve a ohně – tohle je mistrovské. „Za labuť mizící v temnotách se modlím...“ Přes všechny výhrady je zvláštní, jak moc je tenhle film zapomenutý. (21.01.2023)

"Dej" filmu v podstate zhrnul strougy, snáď len dodať, že film je z veľkej časti inšpirovaný Bulgakovým Majstrom a Margarétou, čo sa podpíše najmä na zobrazení diabla v podobe Alexandra Baširova, ktorý tu skutočne exceluje. Inak je to veľmi pekný exkurz do sveta rozpadu Perestrojky. Posledná scéna s podmanivou Grebešnikovou hudbou je jednoznačne vrcholom filmu. Občas mi vadili viditeľné strihy, ale inak po režisérskej stránke lepšie ako prvá časť trilógie - ASSA. (18.11.2013)