Sofiin svět

Gaarderova kniha Sofiin svět je nádherným důkazem toho, že filosofie nemusí být podávána jen formou suchých přednášek a cvičení. Zpracovat tuto látku filmově je úkol pravdaže těžký, protože nemáte absolutně šanci pojmout myšlenky jednotlivých filosofů tak, aby byla zachována pravidla filmové formy. Z exkurzu po myšlenkách filosofů se tak nakonec stal slepenec, ve kterém se divák nedozví prakticky nic až na pár nejzákladnějších úsečně podaných tezí. Je pochopitelné, že je třeba krátit a ředit, ale úplně zabít Aristotela a Kanta se neodpouští. Daleko více by Sofii slušel seriálový formát, kde by výlety do jednotlivých historických období nebyly v takovém kontrastu ke zbytečně natáhnuté renesanční exkurzi. Tenhle film tak slouží spíš jako reklama na knižní verzi, přičemž se mu alespoň daří působit v emoční rovině. A za cokoliv, co se snaží divákům zprostředkovat filosofii, nejkrásnější a nejúžasnější nauku o světě, bychom měli být rádi. (1 046., 12. III. 2015) (14.03.2015)

Pokud by se jednalo čistě o film dám *****. Ale protože je to na motivy mé velmi oblíbené knihy, mám pocit, že jsem shlédnul akt prznitelství. Co je v knize podáno úchvatným myšlenkovým způsobem, je ve filmu pokulhávající. Dějiny filosofie se holt dají těžko zfilmovat. Ale dávám klobouk dolů, tvůrcům filmu se to jakž-takž povedlo. Můj pocit zprznění ovšem přetrvává. (02.11.2009)

Nejde o to, že se mě film pokoušel (okatou, násilnou a zcela debilní cestou) vzdělat, i když mě nasralo samo o sobě i to. Hlavní průser byl v tom, že se tam člověk měnil na psa! Filmy přibližující nějakou tématiku populárně naučnou cestou (říká se jim tuším dokumenty) se mi nijak nepříčí, ale kurva, nemůžete přece žumpu přestrojit za film a navrch dát jakéhosi vlkodlaka nebo co. A konec, kde byl ještě navíc Pinocchio a celá ta jeho sebranka mě odrovnal natolik, že už jsem jen stál, hajloval a nepříčetně hulákal : "Do kundy! Do kundy, do kundy!" (03.10.2012)

Zvláštní kombinace mnoha témat a přitom každé vám něco dá. Jedno vás poučí, druhé vás donutí ponořit se více do děje a celek místo chaosu působí uceleně a to tak, že po skončení filmu ve mě zůstal nádech něčeho zvláštního. Snad to by pocit ze skvěleho filmového zážitku a ještě nejaká ta myšlenka nad tím, kdo vůbec jsme... (20.12.2009)

Opěvovanou knižní předlohu jsem nečetla, ale film na mě zapůsobil jako milý způsob, jak přiblížit dospívajícím svět filosofie a historie. Hodně povedené bylo ztvárnění renesance, trochu mě zamrzelo, že mýty a pohádky zde byly jen povrchně zmíněny a hodně mě zamrzelo zjevné levicové zaměření autora (kapitola o ruské revoluci). Doufám, že moje dcera bude jednou tak zvídavá jako Sofie. (24.11.2011)