Rebelové neonového boha

V tomto ranném Caiově počinu lze rozpoznat typické rysy jeho zralejší tvorby, která podle mého stále více směřovala k estetickému fomalismu (hlavně Tvář). RNB je film především o odcizení, o neschopnosti vyrovnat se s životní situací, je výpovědí o jednotlivcí v podmínkách modernity. Jsou v něm přítomny oblíbené Caiovy vizuální motivy, které použil např. i ve filmu Díra: brouci, zatopené byty s kachličovými podlahami, lidé v intimních situacích (oblečení pouze ve slipech apod.). Spousta scén zachycuje protagonisty v melancholickém rozpoložení, civějící před sebe, do stopu, čekající, opuštěné; v trapných či nemístných situacích - při onanování, opilá trojce v hodinovém hotelu. Opresivní, nehnutá, melancholická atmosféra prostoru bytů a hotelů kontrastuje se záběry frekventovaných ulic, stánků se svítivými nápisy na nočních trzích, blikáním a zvuky automatů v hernách. Tento vizuální kontrast podle mého vyjadřuje myšlenku odcizení dost sugestuvně: protagonisti neví co se sebou, proto hledají únik v ruchu ulic a heren. Příběh je o dvou zlodějíčcích (Azi, Abing, kteří vykrádají automaty - v pouličním živitě sice umí chodit, ale jejich štěstí je vratké; a o mladistvém outsiderovi Xaiokangovi, který si - možná ve snaze napodobit domiantního Aziho - zadělává na problém. Xiao Kanga žárlí na Aziho, který má poměr s Akui. Vztah mezi Azi a Akui je složitý, oba balancují mezi sblížením a odcizením, nakonec ale k sobě najdou cestu. Xiaokang se odcizuje rodičům, postupně s k nimi uzavírá cestu, ztratí naději na sblížení se s Akui; v poslední scéně sedí před zvonícím telefonem v jakési seznamovací kanceláři a nedokáže se odhodlat ho zvednout. Co znamená, že jej nezvedl? větší odcizení, nebo nalezení nové rovnováhy a odhodlanosti? Film není oslavou ztráty smyslu, je reflexí nad vykořeněním jedinců v podmínkách modernity, která prozrazuje autorův kritický postoj. V tomto smyslu je spíš modernistický, než postmodernistický. V tom se RNB podle mého liší od jeho pozdějších (či pozdních) filmů. (06.08.2011)

Pocitová záležitost, která donutí sympatizovat s outsidery, kteří se snaží unikat před všedními starostmi do světa arkádových videoher, disco barů a jízdou na motorce. Rodiče, kteří věří, že jejich syn je reinkarnovaný neonový bůh a tudíž je proklet, jen přispívají k pocitu, že také oni propadli pocitu, že mohou utíkat před vlastními chybami. (06.12.2023)

Ming-liang Tsai je tvorca celkom bizarného charakteru. Videl som od neho len zopár filmov a tento mi z nich prišiel ako najlepší. Pochmúrna atmosféra apatickej mládeže v uzatvorenej mestskej spoločnosti bola zachytená tak autenticky, akoby tvorca sám niečo podobné vo svojom dospievaní prežil. Moje hodnotenie 3.5, keďže pomalé tempo mi nesadlo v každom zábere a kým sa príbehy hlavných postáv neprekrížili, prišlo mi, že ide iba o festivalový počin v ktorom nie je tvorcovi jasné o čo mu presne ide. Avšak nakoniec predsa vedel, to ja, divák som to nepochopil. Esteticky nádherná kamera ktorá zachytáva krásu špinavého mesta (nemyslel som si, že niekedy niečo také napíšem) vynikajúce herecké výkony, Iba ako som spomínal, tempo je miestami neúnosne pomalé, no kee som aj po zhliadnutí premýšľal nad tým celým posolstvom, nemôžem ísť pod 4 hviezdičky. Nejaký ten morálny mladík vo mne mi to nedovolí. (27.08.2018)

Po slabém Kolik je tam hodin? jsem se začal bát, aby mě Tsai nezklamal. No, bál jsem se zbytečně, nezklamal. Rebelové neonového boha vyprávějí příběh o čtyřech mladých, co se snaží zjistit, co vůbec chtějí od svého života. Celé to plyne pomalu, dialogů tu není bůhvíkolik, ale přesto ten film má takovou zvláštní pochmurnou (ale ne depresivní) atmosféru. Nemůžu říct, že by tu nebyly nudné chvíle, ty tady jsou, ale je jich málo. Jinak mě ten film bavil, nenudil a vzhledem k tomu, že na to koukám teďka v noci, tak jsem u toho ani neusínal, což je pro mě u pomalých filmů jedno ze znamení, že za něco stojí. A Rebelové neonového boha za to stojí, tedy pokud vám nevadí málo dialogů a emoce vyjadřované beze slov obrazem. I filmařsky je to dost slušné, od kamery po herce. 4* (24.04.2019)

Ming-Liang Tsai vytvoril veľmi pomalý, ale na myšlienky a pocity bohatý film. Štvorica mladých ľudí vysporiadavajúcich sa so životným obdobím kedy už nie sú braný ako deti, ale svojimi skutkami sú rovnako vzdialený svetu dospelých. Emócie sú sprostredkované divákovi cez obrazy a ticho. Dialóg posúva dej len minimálne. Veľké plus je taká silná snaha o bezprostrednosť, že som nedokázal odtrhnúť od filmu oči. Nejedná sa totiž o nudný film aj napriek pomalému tempu a značnému odramatizovaniu deja. Nič dôležité sa vo filme nestane. Každý hrdina je nositeľom svojich rozhodnutí a tie prinášajú aj klady aj zápory. Nikdy ale žiadnu z nich nedokážu naplniť. Príbeh je plný samoty, túžby, lásky, priateľstva, strachu a zmien. Tie zohrávajú v živote protagonistov dôležité miesto a každá z nich sa s nimi snaží vysporiadať po svojom. Pre mňa bezchybný film. Ming-liang Tsai je citlivý režisér a pôsobivý rozprávač. (28.05.2014)