Režie:
Jasuo FuruhataHudba:
Masaru SatóObsahy(1)
Hotta Masamori, pobočník šogunova prvorozeného syna Takečiho, dostává od šoguna rozkaz, aby se Takeči dostavil během pěti dnů do Eda (dnešního Tokia). Masamori tuší léčku, protože malicherný šogun Takečiho nenávidí a rád by jej viděl mrtvého, aby se jeho druhorozený oblíbený syn Tokumatsu mohl stát legitimním dědicem. Přesto se však výprava na cestu do Eda vydává a skutečně je hned první noc přepadena a vyvražděna. Během masakru zemře i sám Masamori, avšak princ Takeči s výpravou není. Prozíravý Masamori jej poslal do Eda zcela jinou cestou se sedmi najatými róniny. Róninové sice mistrovsky ovládají své zbraně, v patách je jim však 5000 mužů císařské armády... (Slavland)
(více)Recenze (34)
Westernová schémata v dramatu o chlapci, který nikdy nepoznal otce a konečně našel mužský vzor. Pár letmých přeletů k trashové poetice (samuraj v kůži s pyramidami, japonskej heavy metal při útěku na koních) jen obohacuje středověký příběh o partě čestnejch chlapů, kteří se postavili doslova celé armádě. Hrané hrdinské samurajské anime, kde svojí roli sehrají i světlušky a všechny podoby japonské přírody, jenž potěší mužské srdéčko v každém věku. A dostane se i na komické scény, ale ne ty přehnaně expresivní výlevy zavánějící trapností, na které jsme v asijské produkci té doby zvyklí. Tlesk, tlesk... ()
Brutální samurajská řežba v duchu hesla: "Když akce, tak pořádná!". Jako malí jsme si to pouštěli zas a znova a byli z toho úplně hotoví. Teď po letech mi nezbývá, než (dost překvapeně) konstatovat, že se skutečně jedná o zdařilou záležitost. Ken Ogata v hlavní roli je výborný, ani výkony ostatních členů družiny, či Sonnyho Chiby, rozhodně neurazí; potěší také Tetsuro Tamba v menší roli na začátku. Soundtrack je převážně kytarový, poplatný 80. létům, avšak narozdíl od mnoha jiných z té doby není natolik prznitelský, aby člověku vadil (i když nejslabší článek filmu to patrně je). ()
Pouze pár dobře natočených soubojů mi brání v tom Šogunová následníka úplně shodit. Natočit tenhle film o deset let dřív, nebo o deset let později, mohl být mnohem lepší. Ale bohužel na něj vyšla kulturně odpudivá 80. léta. A to se v lecčems odráží. Například v kostýmech a účesech, ty jsou sice jakoby dobové, ale někteří roninové se síťovanými tílky a trvalou vypadají spíše jako z klipu Duran Duran, než z historického filmu. A i přes slušné akce, je zde několik vysloveně trapných nešvarů typických pro akční filmy z této doby, např. zrychlené záběry, promítnutí skoku pozpátku atp. Ale největší překvápko si pro vás film schovává zhruba v poslední třetině, kdy se z ponurého a velice slušného soundtracku japonského Morriconeho Masaru Sató, přeskočí do osmdesátkových rockových vod toho nejhoršího ražení. Asi jako by Scorpions zpívali japonsky. To je po atmosférické hudbě hrající ve zbytku filmu jako spadnout v létě do ledové vody. Ale co mi ve filmu vadilo zdaleka najevíc je evidentní týrání koní. Živí koně padají z mostu do vody, dělají kotrmelce z útesu, běží zapálení atd. Příčmež je evidentní, že se nejedná o triky. Dokážu přihmouřit oko, když třeba ve filmu Andrej Rublev napíchnou nájezdníci koně. Tato krutá scéna ilustruje syrovost doby, ale trápit zvířata kvůlie takovéhle slátanině je trošku moc. ()
Samurajský film kombinující prvky čínských klasických kung-fu filmů, béčkových akčňáků a heavymetalové atmosféry (ten samuraj v úboru člena typické heavymetalové kapely byl opravdu skvělý :)). Myslíte si, že taková kombinace nemůže dopadnout dobře? Mrkněte se na Shoguna Iemitsu a uvěříte, že může. Je to spíše 70%, ale protože jsem se dobře bavil, dávám 4* :) ()
Úžasné prostředí, dobře zvolené lokace pro natáčení, parádní souboje, sympatičtí hrdinové, slušný děj, na dnešní poměry přiměřená krvavost a snesitelná délka. Takto bych charakterizoval Šogunova následníka ve zkratce. Pasáží pro nudu tu není mnoho, neustále se něco děje a i když některé scény působily trošku kýčovitě nebo lacině, jde o dobrou samurajskou podívanou, které bych vytkl do uší bijící rockovou hudbu v čase asi 1h5min. Tohle byl naprostý nevkus ze strany tvůrců. Kdyby šlo o instrumentální rockový doprovod, neřekl bych ani popel, ovšem zpěvem tomu nasadili korunu, obzvlášť, když po celou hodinu slyšíme klasickou hudbu hodící se k tomuto prostředí a době. Přišlo mi to tedy jako pěst na oko. V případě, že by tvůrci už od počátku doprovázeli akční scény rockem, neměl bych s tím problém. Snímek hodnotím slušnými 3*. ()
Zajímavosti (3)
- Akční scény režíroval Sonny Chiba. (Rominator)
Reklama