Tenéis que venir a verla
You Have to Come and See It
Obsahy(1)
Dva páry třicátníků, vášnivé diskuse o zásadních věcech života rozprostřené mezi Madrid a přilehlý venkov. Režisérská hvězda španělského filmu Jonás Trueba je mistrem oduševnělých kinematografických drobnokreseb, které nepotřebují dlouhé hodiny na vystižení hlubokých existenciálních pocitů prodchnutých šarmantní melancholií a jemným humorem. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (8)
[KVIFF 2022] Opravdu děsný. Jak tenhle film mohl vyhrát zvláštní cenu poroty? Vždyť to bylo příšerný. Všichni jsme si mysleli, že šedesátiminutová španělská komedie bude fajn osvěžení, místo toho to byla klasická "varovina" aneb příšernej varovskej film, u kterýho si říkáte, že nedávala smysl ani minuta. Achjo! ()
Milý a lehce nahořklý malý film věrně zachycující určité životní pocity, navíc úspěšně vyvolá úsměv jemným konverzačním humorem. Nerozhodnost a stagnace třicátníků (nejen) v dlouhodobém partnerství je tématem pro více aktuálních filmů, ale zatímco jiní k němu nenašli klíč, tady si o vztahu hrdinů Eleny a Daniela uděláte obrázek jen po pár pohledech a replikách i díky přesnému Vitu Sanzovi a Itsasu Araně. Zdejší hodnocení ukazuje, že Ivan Passer, Éric Rohmer, Jiří Menzel a Francois Truffaut by to dnes asi měli těžké a i vzhledem k tomu rád zaokrouhlím na pátou hvězdičku. [KVIFF 2022] ()
Dlouhá úvodní scéna byla úžasná, jednak nás okamžitě seznámila beze slov s postavami, jejichž pohledy dávají tušit cosi neklidného a pak i díky samotnému estetickému zážitku z ní – přestože dvě a půl minuty v ní máme jen statický záběr na hrajícího klavíristu, zároveň mě svou jednoduchostí a spojením obrazu s hudbou nadchla a připravila na výborný zážitek. Bohužel nic dalšího se pak celou hodinu nekonalo a po skončení klavirního vystoupení, se zaostřením na stagnující vztah dvou partnerských dvojic, začal pro mě stagnovat i celý film... až do konce. Přestože hlavní hrdinové vypadali od pohledu sympaticky a celý film působí čistě od pohledu též sympaticky civilně, zároveň často ve mě nevyvolal nic jiného, než znudění, a režisérovi se nepodařilo vyvolat ve mě ani zájem o postavy, které se nakonec... snad ani nikam neposunou, nic se jim nepřihodí a ani nevím, co jsem si z jejich sledování a poslouchání (včetně nahodilé konverzace o jakémsi koimunismu) měl odnést. Jednu hvězdu tudíž dávám za výborný úvod, druhou pak za posledních 15 minut od pingpongové scény, kde začne ten film býti příjemně poetický a během následných procházek postav nabízí alespoň pěkné záběry v přírodě... až mi to trošku připomínalo starší německý film Die Schaukel, který mě taky oslovil převažně jen jako série pěkných obrázků. Jinak se obávám, že za měsíc si kromě úvodní scény z tohoto filmu nevybavím nic... není co. [50%] ()
Jeden z nejslabsich filmu, ktere jsem kdy ve Varech videl. Tohle by sotva obstalo jako cviceni na skole natoz jako film v hlavni soutezi ackoveho festivalu. Chapu, ze festivalova politika nuti si vychovavat sve rezisery, kteri budou jezdit pravidelne zrovna k nam, ale dramaturgove by mohli mit trosku brzdu a rict, ze tohle uz je fakt hodne slaby a posli nam svuj dalsi film. Film ma 64 minut a prvnich 14 tvori 5 zaberu na herce behem klavirniho koncertu, pak se jde domu, jede vlakem, udela smejdenicko po baraku a je konec. Bez katarze, ponauceni, proste zero. Tragedie ()
Nemusíte… třetí * kvůli zachycení autenticity a aktuality španělského myšlení… ()
Reklama