Pavilon žen

Aniž bych chtěl PAVILÓN přeceňovat, přece jen bych si dovolil se tohoto filmu zastat. Pearl S. Bucková netvořila je z vlastní sladkobolné virtuální reality, ale také - a především - ze způsobu, jakým byla našimi předky láska vyznávána a skutečně prožívána. Prolnutí dvou odlišných civilizací je zdařilé, ve filmu přesvědčivě zachycené a psychologické propracování má i postupně propukající láska Evropana a Číňanky. Wu má velmi daleko do tuctové čínské ženy; lze ji považovat za symbol sunjatsenovské probudilosti (vůbec otcem moderní Číny je vedle a přes Maa právě tento muž, jehož trvalým odkazem zůstává a zůstane tchaiwanská Čína). Způsob, jakým cit prolamoval korzet konvenční morálky v generacích našich předků, býval právě takový. Podceňovat nemůžeme ani Evropanovo celibátní kněžství, tvořící další významnou bariéru brzdící propuknutí citu. Ano, idylizující prvky ve filmu jsou a popírat je by nemělo smysl. Závěr PAVILONU jimi přímo hýří (rok 1941 je spolu s následujícím 1942 vyvrcholením japonské agrese nejen v Číně, ale i v celé východní Ázii; vlastní válka v Číně ovšem začíná již v roce 1937). Ale - mám-li si vybrat mezi akční a idylizující tendenčností, rád a z přesvědčení volím tu druhou. Stejně jako kdysi Dumas či Karl May nebo Verne. Ušlechtilosti a slušnosti není totiž v životě i v pohádce nikdy dost. (29.04.2011)

I přes své téma mě tento film málem uspal. Protože ať sem jsem se snažil sebevíc, hlava mi pořád klesala dolů a dolů… Tohle je totiž vcelku nuda, která má sice dobrý příběh, ale celkově mi to přišlo hodně prázdné. Velmi nejisté 3 * s tím, že kdyby tam nebyl Dafoe, tak by to bylo minimálně o jeden stupeň dolů. (09.07.2009)

Tradice mi vždycky lezly na nervy. Proč bych měla dělat něco jenom proto, že to říká historie? Nebo ještě lépe, tlustá babka navlečená v křiklavém kimonu a růžovou pudřenkou pomalovanou držku hůř než Marfuša? Doba kdy žena byla nic je pryč! důvod proč jsem chtěla dát tři hvězdičky je právě to téma nemohoucnosti a odevzdanosti a můj hrozný pocit že to dopadne špatně. Tohle je přesně ten tip filmů, kdy bych být tou ženou zavraždila tchýni i manžela a ještě chtěla vědět jak film dopadne...ale nakonec jsem musela dát 4 (19.12.2010)

Premisa je určitým příslibem potenciálně výživného dramatu, ale nenechte se zmást. Pavilon žen je poměrně pitomá a dost nezáživná romanťárna, v níž je každé myslitelné klišé vyždímáno až na dřeň tím nejbezinvenčnějším možným způsobem a postavy se pohybují někde na rozmezí papírem šustícího stereotypu a karikatury. Trochu jsem se bála, že v závěru uvidím nad loukou poletovat dva motýlky v odkazu na Butterfly Lovers. Tenhle film mi vzal necelé dvě hodiny života a utvrdil mě ve dvou věcech: ano, Willem Dafoe je k sežrání za všech okolností a (MINOR SPOILER WARNING) - ano - v uniformě Čínské dělnicko-rolnické rudé armády vypadá i sexy kluk jako John Cho naprosto nemožně. (09.07.2009)

Zajímavý příběh o zakázané lásce v období, kdy v Číně vládly úzkoprsé rodinné tradice. Moc mě to oslovilo, víc než jiné filmy na podobné téma, i když se občas objevuje kýčovitý potenciál :-) (17.02.2006)

Film, ktorý končí japonským vpádom do Číny je dramatickým príbehom o čínskych tradíciách a zakázanej láske. V roku 1937 Japonsko podniklo rozsiahlu inváziu do Číny, čo prinútilo obe znepriatelené strany Kuomintanga a komunistov aby sa stali nedobrovoľnými spojencami. Aj tak to nepomohlo a lepšie vybavené japonské vojská zaútočili na čínske mestá, vrátane Tiencinu, Pekingu, Šanghaja. Japonci zmasakrovali v Nankingu vyše 200 000 Číňanov a aj napriek veľkému čínskemu odporu ovládli väčšinu východnej Číny. Medzičasom Mao Ce-tungovi komunisti ešte vždy ovládali veľkú časť severozápadnej Číny. Keď sa Japonci roku 1938 pokúsili postúpiť na západ zastavila ich sovietska armáda. Čínsko- japonská vojna trvala do roku 1945, keď sa Japonsko na konci 2. svetovej vojny vzdalo (13.09.2015)

Po výpravné stránce dost působivé, ale jinak vcelku vlažně se k závěrečným titulkům ploužící snad drama. (05.10.2009)

Jednoduchý a dojímavý príbeh o tradícii a obmedzeniach, ktoré niekedy prinášajú. 6/10 (21.07.2021)

Až na Dafoeho ničím výjimečný film. (09.07.2009)

Docela příjemný náhled do podivného a tvrdého světa čínských tradic. Jenom nevím - tenhle způsob sladkobolného konce zdá se mi poněkud... pocukrovaným... (09.07.2009)

Dobrej námět, pěkný prostředí, výprava i dobře vybraní herci, ale celkový pojetí a uchopení filmu není nejlepší, má to hluchý místa a hlavně hodně romantických prvků, což bych ve filmu s označením "drama" nečekal. (20.12.2010)

09. 05. 2011 (162.); jiný kraj, jiný mrav (11.05.2011)

Čekala jsem daleko více. Začátek byl slibný, ty rozdíly asijské a americké mentality byly zajímavé, zbytek byl kýčovitý a sladkobolný. Zejména ta milostná scéna, kterou započal déšť, jež je vděčným tématem pro filmové tvůrce. To byla hrůza, stejně jako stupidní konec. Ani vynikající Willem Dafoe nedokázal přidat filmu na alespoň průměrné kvalitě. (11.07.2009)

I když je Dafoe spíš můj oblíbený herec, ani za něj si tu hvězdičku nevyslouží. Film je strašně nudný, prvoplánový, všechny postavy jsou nesympatické, a má to příšerný scénář a hudbu. Nějak už od začátku je tam naprosto jasné co se komu stane, a jak to dopadne. Navíc na to, jak se tam pořád mluví o tragických koncích, tady ten konec není tragický, ale spíš takový nadšeně optimistický, že? (28.04.2012)

Navonok to síce vyzerá, že láska je zakázaná medzi dvoma cudzincami, ale pravda je taká, že ide o zakázanú lásku medzi MUŽOM A ŽENOU. Muž, ktorého sprevádza viera, a Žena, ktorú sprevádza tradícia. Syn, ktorého sprevádza túžba i hnev, a mladá nevesta, ktorú sprevádza smútok i strach. Pearl S. Buck sa preslávila svojimi románmi o čínskej komunite a ich spôsobe života. To, čo sa nám zdá neprimerané, považujú Číňania za úplne normálne (a samozrejme naopak). Ak si uvedomíme rozdielnosť charakterov postáv a odlišnosti prostredia, môžeme pochopiť i dopad na ich myslenie a nevyhnutnú deštrukciu, ku ktorej po celý čas smerovali. (22.11.2008)

Jednu hvězdičku za zajímavě koukatelného Willema Dafoea a taky za to, že se film obešel bez nahotin. Nicméně, Willemova postava úžasného amerického kněze, který všechno na světě dokázal, byla dost trapná a pak mi vadil "válečný" konec, kdy za ně všechno vyřešili Japonci a bylo, postavy celý film vlastně nemuseli řešit téměř nic a všechno se vyjasnilo jakoby "náhodou"... Byl tam náběh na zajímavý film, ale skončilo to jako propaganda, bez jediné sympatické postavy a nakonec ještě ta "idylka" s Vírou, Pokorou, Milostí, Dobrotou a šťastným komoušským synáčkem... (27.04.2012)

Ale je to silně na hranici odpadu. Willem Dafoe je fajn, ale nechápu proč se neustále objevuje v tak příšerných filmech. Ze začátku mi to přišlo docela zajímavé, něco o Číně, že to tam mají strašné, jaké jsou tam ženy utlačované, jaké mají zvláštní, až děsivá pravidla a zvyky. Ale pomalu se z toho stávala odpadní záležitost, zvlášť co se týče hudby, zpomalených záběrů, trapných zamilovaných pohledů, nebo naprosto příšerného konce. Dobré bylo, že se tam všechny milostné scény obešly bez nahotin. Ale žel to bylo strašně hysterické, většinou herců přehrávané, a v některých místech strašně předpovídatelné. Taky příliš dlouhé. Trošku mi to přišlo jako když to napsala tak čtrnáctiletá, romantická slepice a filmaři z toho udělali za spoustu peněz rádoby trhák. Červená knihovna z prostředí Číny, nic pro mě. (28.04.2012)

Mainstream natočený pro doma a hlavně zahraničí anebo spíše -s ohledem na vyústění- propagandistický kýč . Recenze: https://www.nytimes.com/2001/05/04/movies/film-in-review-pavilion-of-women.html (23.03.2021)

Kdyby to natočili Američané, ale Číňanům se fakt divím. Asijské filmy si vychutnávám a většinu i skladuji. Pavilon bude neúprosně smazán... A abych pravdu napsala, ani ten Dafoe to nevytrhnul, spíš mi byl tento nastrčený moralizátor trnem v oku. Takto se vše motalo jen kolem rorzrúznění tradic a vyzdvihování západních zvyků. (13.09.2009)