Reklama

Reklama

Náhlé bezvětří

(TV film)

Obsahy(1)

Úspěšní a slavní mladí lidé, kteří se v rozletu svých sil ocitli na hraně mezi životem a smrtí. Jejich nesmiřitelné odhodlání nad zákeřnou chorobou zvítězit, bohužel ne vždy skončilo šťastně... Tomáš Malina, Anna Julie Slováčková a Ondřej Beránek patří k nové generaci, která dospívala na začátku milénia. Tvrdou práci a sebezapřením se novodobí mladí workoholici úspěšně realizují na půdě atraktivního showbyznysu. Za fasádou šťastného života se ale skrývá jejich obrovské existenční drama. Tři svědectví o předčasném zmoudření a nacházení smyslu života. Tři svědectví o těžké nemoci, o statečném odhodlání nad ní zvítězit, ale bohužel i o těžkých koncích života. (Česká televize)

(více)

Recenze (3)

NikiVai 

všechny recenze uživatele

Velmi silný dokument o nemoci, která zasáhne do osudů lidí, u kterých nemoc nečekáte. Jsou mladí, aktivní, úspěšní. A najednou se musí zastavit a přehodnotit celý svůj život. ()

Vajonek 

všechny recenze uživatele

I když nesleduji/nesledovala jsem tvorbu ani jednoho z protagonistů tohoto dokumentu, film mě poměrně zaujal. Docela se mu daří skrze tři asi dost odlišné lidi, kteří mají ale zároveň mnoho společného, ukázat, jaké to může být, když mladého schopného člověka, který má spoustu plánů, ambicí a v jehož životě není prostor pro zastavení, odpočinek, potká něco do té doby nepředstavitelného, co ho zastavit (minimálně na chvíli) donutí. A zda a co ta zkušenost člověku může dát, zda se z ní dá něco (blbě řečeno) "vytěžit". Možná bych uvítala, kdybychom se dozvěděli trochu více o onemocněních a jejich průběhu, někdy byly pro mě trochu rušivé střihy mezi přibližováním osob jednotlivých protagonistů. A místy mi připadalo, že už tvůrci trochu moc tlačí na pilu (typicky dlouhé záběry na Annu Slováčkovou sedící u klavíru a snažící se udržet na uzdě slzy). Celkově jsem ale s dokumentem spokojená, nejen kvůli zase trochu jinému pohledu na zajímavé (ač zároveň velmi smutné) téma, ale i proto, že jsem se díky němu dozvěděla o existenci některých inspirativních lidí, o nichž jsem do té doby nevěděla nic (mužští protagonisté) či se mi osobnost některých takových lidí zase o něco více představila (případ ženské "hrdinky"). V případě Anny Slováčkové se možná do budoucna i více zaměřím na její tvorbu, neb některé ukázky její hudby působily v dokumentu více než zajímavě ("dýdžejování" asi půjde dál mimo mě - i když borci mi jako lidé byli sympatičtí, tento způsob hudebního vyjadřování mi prostě nic moc neříká). 75 %. ()

Reklama

Reklama