Ivan Vasiljevič meňajet professiju
Ivan Vassilyevich Changes His Profession
Ivan Vasilievič mení povolanie
Obsahy(1)
Mladý vynálezce Šurik Timofejev (Alexandr Demjanenko) sestavil fungující stroj času, který spojil jeho byt s 16. stoletím, přesněji s místem, kde pobýval tehdejší krutý vládce Ruska Ivan Hrozný. Zpět do minulosti se dostane důchodce Bunša (Jurij Jakovlev), který se čirou náhodou velkému caru dost podobá. Spolu s ním se do doby vlády nejslavnějšího ruského cara dostává i kapsář Miloslavskij (Leonid Kuravljev). Na jejich místě v současnosti se objeví Ivan Hrozný, který se nenechává přesvědčit, že je v budoucnosti. Porucha stroje času způsobí sérií nečekaných a zajímavých událostí. (NGP)
(více)Recenze (27)
Šurik změnil povolání stejne jako Ivan Vasiljevič, kam se poděl mladík z klubu Rychlých šípů, z peroxidového blonďáka je černovlasý muž se čtyřicítkou na krku, bláznivými vynálezeckými nápady, strojem času, co vypadá jako destilační kolona na alkohol a odsunutý z hlavní role do vedlejší. Stejně jako v Operaci "Y" i zde evokují některé situace němé grotesky. Honičky promítané ve zrychlených záběrech bitva s jídlem to názorně dokládají. Komika ve filmu založená na výměně osob Ivana Hrozného a Ivana Vasiljeviče Bunšova prostřednictvím stroje času dávají dohromady dvě naprosto nesourodá časová období, v nichž postavy obou Ivanů se stávají neschopné si poradit v závislosti na jejich dosavadních životech a zkušenostech. Komika se ocitá daleko za hranicí kýčovitosti, ale jde spíš o tempo, s jakým jsou nám použité gagy předkládány a které nenechá diváka ani na chvíli vydechnout. ()
Svižná roztomilá prdlost, která netrpí omezeností tehdejších "režimních" škvárů, snad asi proto, že je to komedie a může si dovolit nadhled v některých ohledech. Hlavně ta reklama na Marlboro byla moc fajn. :-)) ()
Tohle bollywoodské provedení mě poněkud děsí, i když ruská melodika je mi dosti sympatická. Musím konstatovat, že jsem ráda, že námět za 20 let uloupili Francouzi a nepopsatelně lépe jej zpracovali. Sovětské klouzání do grotesky působí hodně křečovitě, místy trapně. Přiznávám, že product placement Marlbora jsem nepochopila, ale to by bylo asi to nejmenší na celém filmu. ()
Jako retro jednohubka mi místy chutnal Ivan Vasilejvič i docela slušně. Ačkoliv v rámci crazy komedií se sci-fi či fantasy prvkem má v éře 60. a 70. let určitě velmi silnou konkurenci a několikrát pro mě spadl až do úrovně, kdy sovětské pokusy o bláznivou grotesku na mě začaly působit i trapně. "Sci-fi" je tohle zhruba stejně jako třeba Blázen z laboratoře 4, tedy jeden sci-fi nápad neotřelého vynáleze na začátku, který tvůrcům slouží spíše jako podklad pro rozehrání praštěných situací a postupně i pořádného žánrového guláše. Velmi se mi líbilo samotné rámování i s údernou (byť nijak zvlášť originální) pointou na závěr a začátek s pěknými vizuálními experimenty. Hodně jsem se bavil i nad experimenty vědeckými, tedy těmi ze strany mladého bláznivého vědce, méně již, když se z roviny sci-fi celé dění přehouplo výhradně do roviny crazy. Ale kdyby už nic jiného, tak minimálně muzikálové vložky z onoho prostředí středověkého cárského paláce optikou moderní grotesky oceňuji. [55%] ()
Původní záměr napsat pouze obsah k filmu byl smeten mojí jednočlennou porotou ze stolu, protože při rychlosti, jakou jsou přidávány obsahy na čsfd k sovětským filmům, by tu můj děj strašil až za půl roku..ale hlavním důvodem budiž to, že zde můžu shrnout krásnyj (rozuměj rudý) život Šurikův tak, jak bych (bohudík?) nemohla v obsahu. Šurik zestárl, nebarví si vlasy, má ženu (kam se poděly krasavice z minulých dílů je, po vzoru Jamese Bonda, neznámo) a svoji všehoschopnost zužitkovává jako vědec (čím jiným by se ve jménu pokroku mohl stát). Co můžu usoudit ze všech 3 filmů od Gajdaje, kde se Šurik objevuje, tak slovo vývoj postavy mu asi nic neříká (což zas tak moc nevadí, protože se to ani neočekává a vzhledem k zdejšímu humoru je lepší věčný packal než špionátor). Operace "Y" je parodií na sebe samu a Šurik byl hlavní postavou, sic trochu utlačovanou, ale snad tomu bylo dobře, protože teprve Kavkazskaya plennitsa, ili Novye priklyucheniya Shurika dokázal, že hodně prostoru Šurikovi škodí. Když totiž dojde na vážnější témata a hrdinství, Šurik nemůžu (při své vy-mazanosti a alkoholismu, hehe) být zachránce v pravém slova smyslu a Gajdajovi nezbude než klouzat mezi ruským kýčem jako bičem a komedií. Ale teprve s Ivan Vasiljevič mění povolání nastoupila výmazová extratřída podobná snad (jen co jsem já ve své mysli vyštrachala) francouzským Návštěvníkům. Šurik je jako postava odsunut do pozadí (stejně už nemá co nabídnout a vypadá nějak sešle) a hlavní zástupný prim hrají lůzři, které dřív ničil pohledem. Jim jsem mohla přát vše nejhorší a nehrozilo mi vytvoření "rodinného" vztahu jak v případě Šůry. (poznámka-zdejší Ivan Hrozný se počítá za lůzra) Když už máme postavy, nechme je čelit snad všemu, co ruská kinematografie zažila, snaživě okopčila nebo sprostě ukradla. (Vrtačka, líbání a odflusování, absurdita odchodu carského vojska, Ivan Hrozný hraje Sergeje Bondarčuka, hrajícího Ivana Hrozného, krásný střih mezi carským dvorem a Šurikovým domem, zloděj drží cigarety Mallboro a zpívá národní píseň, zrychlené sekvence, zpětné přetáčení filmu, házení kaviárem a jeseterem, atd.). Konec vše jistí neb nabírá krutě nereálných až dementních rozsahů..naštěstí jsou ihned jako rudý plevel umořeny, hurá. Avšak byla jsem varována už na začátku, že to bude všehochuťový film..něco jako když si dáte smažený květák s horkou čokoládou a máte pocit, že se z toho nepozvracíte..a to je umění. ()
Sovietske komédie boli často na hranici grotesky, ale v tomto prípade sa im podarilo pridať aj vtipné dialógy. Na moje prekvapenie si trochu "kopli" aj do socialistických nešvarov, takže to častokrát pripomínalo satiru. Triky sú dosť archaické a azda všetky české komédie s trikmi z toho obdobia sú precíznejšie spracované, ale v rámci žánru to nie je také podstatné. Mne sa táto rozpustilá komédia páčila. ()
Geniální, i když ještě o něco geniálnější mi přišla Bulgakovova předloha, u které jsem se nasmál přece jen o trochu víc. Gajdaj ani nemusel předlohu moc aktualizovat, protože v Sovětském svazu se toho mezi 30. a 60. lety mnoho nezměnilo. Kontrast černobílé reality a barevného snu připomene Čaroděje ze země Oz. Kontrast Ivana Hrozného pronášejícího лепота nad panoramatem soudobé Moskvy a товарище Bunšu s Miloslavským v 16. století netřeba komentovat. Tоварищ Šurik naštěstí sestrojil jen машину времени a jinak se ve filmu moc nevyskytuje. Jen pro zajímavost dvě písně, které Ivan Hrozný poslouchá z magnetofonu, jsou: první od Vysockého a druhá Песня про зайцев v podání Jurije Nikulina z Gajdajova staršího filmu Бриллиантовая рука. K сожалению pokud nerozumíte velmi dobře rusky bude váš zážitek z filmu značně ochuzen. ()
Nápad skvělý, některé situace opravdu vtipné ale celkově je to u mě za 3/5, za zkouknutí to ale stojí. ()
Až někdy člověka překvapí, jaké filmy může od některých kinematografií dostat. Přiznám se, že něco podobného jako "Ivan Vasiljevič mění povolání" bych od Rusů nečekal, ale je to vtipné, je to ujeté a rozhodně to má něco do sebe. Nápad se dnes nejeví nijak originální, ale cestování v čase je tady podáno i se zajímavou, i když lehkou kritikou v podtextu. ()
Na to, že nejsem přiznivec ani filmových veseloher ani sci-fi filmů, mi tato přišla opravdu svěží, vtipná, "bavil jsem se s ruštinou". Nevědecko-fantastická komedie se standardním prvkem: strojem času. V dějinách se může (mohlo) stát všechno, pokud se to (po čase) vrátilo do (jakýchsi) zaběhnutých kolejí. Ostatně: kdo ví, co nám tu dneska běhá za lidi... ()
Z Ruska jsem viděl už hodně filmů, ale snad nikdy žádnou komedii, takže konečně nastal čas to napravit. A dopadlo to celkem dobře. Je to crazy komedie a ne vždy to funguje, ale většinu času jsem se bavil dost dobře, příjemně se mi na to dívalo, nápad to má zajímavý... Možná jen těch písniček mohlo být míň, působily trochu rušivě, ale jinak je to fajn a jsem rád, že tam to vystřídání černobílé kamery za barevnou mělo své opodstatnění. Slabé 4* ()
Nejdřív se člověk stydí, že hledí na nějakou připitomělou bolševickou šmíru, ale postupem času mu nechtěně uhnije na tváři úsměv, který má smrtí předepsaný osud zůstat až do závěrečných titulků. Je to film pitomý. Ale takovým roztomilým způsobem. ()
Docela pohodová komedie, kterou jsem viděl na silvestrovský večer. Jen jsem si zprvu neuvědomil, že by tu mohla být a jaký hlupák jsem to byl. Byť nedokážu docenit celou hloubku, tak jsem se docela dost bavil. ()
Bohužel než cokoli jiného to byla nevtipná píčovina, která se očividně inspirovala u našeho Lipského, ale vzala si jenom styl a zapomněla na vtipy, propracovanost a smysl. Zbývá tedy jakási nudná parafráze na Bennyho Hilla, což tedy není dvakrát strhující zážitek. 35% ()
Chi,,,, ()
Skvela sovetska komedie. Alexandr Demjanenko zvany Surik je neprekonatelny. Prolinaji se dva svety. Carske Rusko a Sovetsky socialismus. To vse diky poruse stroje casu. Mnoho dobrych gagu. Znalost rustina jako vzdy umocnuje zazitek. ()
Zřejmě nejlepší komedie od Gajdaje, kterou jsem měl dosud možnost vidět. Humor některých sovětských komedií z těch let už zarůstá mechem, tohle ale není ten případ. Demjaněnko v roli bláznivého vynálezce byl skvělý, Jakovlev (car a falešný car) a Karavljov (zloděj) také stáli za to. Opravdu doporučuji! 95% ()
Povedená ruská komedie tak trochu v monty pythonovském stylu, lepší 3*. ()
Dalsi povedena komedie z vychodni rise :-) Наталья Селезнёва je uplne skvela, mj. Vice v obsahu, doporucuju.:-) ()
Ruská sci-fi to nejsou pouze náročné snímky Tarkovského (Stalker, Solaris) či postapokalyptická dramata (Dopisy mrtvého). Najdeme mezi nimi i vědecko-fantastické komedie „vorlíčko-macourkovského typu“. Takovým filmem je i příběh vynálezce Šurika, kterému se podaří vynalézt stroj času. ()