Dobrý den, Babylónie

Rezisersky genialne, Tavianiovci ukzali rezisersky talent. Obaja Taviani sa vyhabaju tej klasickej talianskej amerikanofilii - len cast deja sa odohrava v USA. Aj to sa povie, ze v USA nie je praca, a Taliani tam ani nevedeli jazyk. Cosi sa divak dozvie o reziserovi D. W. Griifithovi /viem o nom uz od Villaggia, to tu ale nepatri/. Tavianiovci vzdavaju hol zaciatkom kinematografie. Mam v plane aj talianske telefoni bianchi filmy - system filmov, ktore v Taliansku 30. rokov kopirovali US Hollywoodske komedie. Opat videne na ruskych kanaloch 95 % (18.07.2020)

Moje první setkání s tvorbou bratří Tavianiových nedopadlo nejlépe. Myšlenka, že člověk zachycený na filmovém pásu je stejně věčný jako románská katedrála, je nosná, propojení osudu hlavních hrdinů s natáčením prvního megapropadáku (Griffithova Intolerance) slibovalo zajímavé dobové zasazení. Ale dočkal jsem se hlavně natahované, divadelně stylizované bratrské historky v lacině vyhlížejících kulisách. Jeden bod za hudbu, druhý za G. Scacchiovou a D. Nosbuschovou (a jejich odhalené půvaby). (20.12.2015)

Potácí se to mezi životopisných eposem a blbostí, přičemž na postavě D.W. Griffitha to spíš parazituje, o filmech a lidech kolem nich se dozvíme skoro houby. Skvělý a úchvatný je hudební motiv, který se celým filmem neustále vrací, ale příšerný konec na "bojišti" dává vale všem nadějím a zanechá nahořklou vzpomínku na něco, co mohlo být dobré. Potěší lehká erotika Grety Scacchi i Désirée Nosbusch, dabing k filmu je poměrně starý (tipuju první polovinu 90´s, poznal jsem bezpečně jen Otakara Brouska st. a Helenu Friedrichovou), tvůrci nejsou jmenováni. (15.09.2013)

Dobrý den, člověče. Dobrý den, diváku, pozorovateli. Vydali se na cestu, synové svého otce. Podali své zlaté ruce umělcům věhlasné generace. Řemeslo se zatřpytilo, sklidili ovace. Uvízli v bušivém srdci všeho. V pravý čas na pravém místě. Mimo lidský přepych. Všechno štěstí vysněného života. Synové italské vlasti, tak blízko filmové nesmrtelnosti. (16.10.2015)

----- "Jste dva, a v tom je vaše síla ... pokud si budete rovni."----- Poetika, která by chtěla zasáhnout vaše srdce. Přitom se podobá vypravěči, který recituje úchvatnou báseň cizím, nesrozumitelným jazykem. Navíc jsem si po chvíli (díky nedostatku lepší zábavy) všimla, že kulisy vyhlížejí dosti lacině a protagonisté se projevují vesměs nesympaticky. Daleká cesta dvou nejmladších ze sedmi bratrů mě tudíž neoslovila ... a jejich nezdary i úspěchy mně byly lhostejné. Nenašla jsem žádný záchytný bod, o který bych se mohla opřít, nic, na čem by záleželo ... jen jsem vyhlížela závěr - a bylo mi jedno, jaké rozuzlení přinese. (17.10.2015)