Tói tokoro
A Far Shore
VOD (1)
Obsahy(1)
Nepřikrášlený pohled na nuzný život na Okinawě, ostrově na jihu Japonska, jehož novodobou historii potřísnila krvavá válka o Tichomoří. Sedmnáctiletá Aoi pracuje jako společnice v nočním klubu, aby měla na nájem a zaopatřila malého synka. Obstarává i zlenivělého manžela Masayu, který pro facku nejde daleko – zvláště potom, co sám o zaměstnání přišel. Jaká je šance, že se mladá rodina vyškrábe z okraje společnosti, kam ji zahnala chudoba i mladická nesoudnost? Jak temná musí být skutečnost, aby přidusila prosvítající paprsky naděje? Komorní příběh nabízí méně blyštivý obraz Japonska, než tomu bývá zvykem, aby ukázal, že sociální nerovnost se nevyhne žádnému zemskému koutu. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (12)
Requiem za sen, Lilja 4-ever nebo i extrémní Zmasakrované blinkací panenky... Výčet filmů, které nás uvrhly do bezútěšnosti života prostitutek, by mohl být dlouhý a obsahoval by mnoho děl, která přišla s kreativní formální cestou, jak danou rozšířenou tematiku uchopit. O Vzdáleni, celovečerním debutu japonského režiséra Masaaki Kudóa, se to ale bohužel říci nedá. Ten totiž závažné téma rozebírá tím absolutně nejpovrchnějším a nejdoslovnějším způsobem, a byť nedělá nic vyloženě špatně, tak současně v ničem nevyniká. Duchaplnost a jistá enigmatičnost japonských filmů je tatam. Sledujeme rutinní šablonu, kde se stane přesně to, co od prvních minut očekáváme. Vzdáleni mají několik moc hezkých záběrů a snaží se o symbolické zakončení, kdy příliv oceánu očišťuje těžce zkoušenou mladičkou matku s dvouletým synkem. Jinak ale působí, jako kdyby Kudó viděl několik slavných hollywoodských filmů a sestavil z nich univerzální mustr, který zkrátka obšlehl a nepřidal žádnou osobní hodnotu. A to platí pro jalové dialogy i pro nefunkční balanc mezi snahou o poetičtější přístup na jedné a naturalismem na druhé straně. Několik decentních nahotinek rozhodně nesimuluje cestu do pekla, jakou má sedmnáctiletá protagonistka Aoi zažívat. S trochou cynismu lze dokonce napsat, že největší pozitiva spočívají v tom, že případným aspirujícím filmařům by mohl takto matný snímek dodat odvahu k realizaci vlastních festivalových projektů. ()
Tenhle film byl jako vystřižený z učebnic, jak má vypadat naturalistické dílo. Vrátil jsem se díky němu do středoškolských lavic, kdy jsem hltal Zolovy romány. Vzdáleni nabízí totéž v japonském hávu s japonskými reáliemi. Masaya je typický představitel Macquartů, Aoi kombinací Rougonů i Macquartů, jež však beznadějně míří do Macquartovských spárů a s tím souvisejících fatálních následků. Jsem velmi příjemně překvapen, v poslední době mám štěstí na japonské snímky. ()
Chybí tomu ta přidaná hodnota, u které bych řekl: "Sakra, tenhle film je originální a musím ho doporučit všem". To se bohužel neděje a film se táhne jak podprůměrný český seriál, kterému chybí napětí a pořádné vyvrcholení. Být vámi, porozhlédnul bych se spíše po jiných filmech. Stopáž je taktéž dvojnásobná než by měla být a herecké výkony byly spíše směšné a do žádné z postav jsem se nevžil a nestalo se tak, že bych jí fandil. ()
Ukážka toho menej prezentovaného chvosta japonskej spoločnosti. Film je pomalý a zdaním prázdny, ako tomu mnohí vyčítajú, ja ho však skôr vnímam ako minimalistický. Je to taký ten odmeraný japonský výraz, vnútri však naplnený tajomstvom - životnou hádankou. Cesta surovoými fatalitami osudu v reflexii mladých ľudí na okraji spoločnosti. Ak váš emočný zážitok nepochová nuda, tak vás naopak vo vytrvalom sústredení omráči tichý a mrazivý spád do existenčného dna hlavnej protagonistky. ()
Tak mohlo to být lepší a určitě taky i kratší, ale japonská artovka držela malinko své tradice a trochu zbytečně naopak utlačené emoce. Holka se musí starat o dítě, přítel nechce dělat jen utrácet peníze a tak nastává to dilema jak získat ukradené peníze. Z toho ve filmu pramení určité erotické scény, jedna sebevražda a oceán. Je to hodně pomalé,tak bacha na to. ()
Toto je velice zvláštní snímek. Příběh se nám snaží ukázat hlavní postavu, která je na tom dost blbě a chce se z této díry vyhrabat, jenomže se musí starat o dítě a o manžela, který je total na přesdržku. A tento film se nám snaží sdělit, abychom samozřejmě hlavní postavě fandili a drželi palce a abychom poznali tento tip života v Japonsku, ale pro někoho může být toto opravdu nepříjemné a nebude se to zamlouvat každému, a díky třeba násilným scénám. KVIFF mi nedá pravidelně luxusní film, ale VŽDY nějakým způsobem dost zajímavý. Mé hodnocení: 6/10 ()
Lepší tři hvězdy ()
Zajímavá sociologická sonda do jiné společnosti. Až na ty zvláštně stylizované násilné scény… ()
Skvělé zobrazení určité společenské vrstvy v Japonsku. Hlavní postavě držíte od počátku palce, aby se ze špatné životní situace dostala. Ale postupem času sledujete její čím dál hlubší propad. Fakt mě jí bylo líto. 80%. [KVIFF 2022] ()
Jako film je to dobré, ale bohužel ničím nevyčnívá. První polovina filmu se mi líbila, ale ta druhá byla výrazně slabší. Vše bylo takové nalajnované a předvídatelné. Zklamalo mě zakončení filmu, protože celý film se dá pochopit a věřit jednání hlavních postav, ale u konce mi to již přišlo nesmyslné. Ale co, nikoho v podobné situaci neznám... Film se mi líbil, ale mohl být o 30 min kratší. Takové lepší 3 hvězdy ()
Mladá 17letá matka se snaží vychovávat dvouletého syna i zajistit peníze pro jeho obživu. Společně žijí ve společné domácnosti se stejně starým otcem dítěte, který si ovšem svoji odpovědnost za rodinu nechce připustit. Universální příběh, který by se mohl odehrávat kdekoliv na světě ve každé vyloučené lokalitě. Domácí násilí, neúcta k ženám, alkoholismus, gamblerství. Hlavní hrdinku stíhá jedná rána osudu za druhou, ale ona stále bojuje, klopýtá, bere se životem jak umí, ale naráží na nedostatek životních zkušenosti a trochu mladické naivity. Přesný portrét společnosti. Potlesk ve stoje po premiéře na MFF KV. ()
KVIFF 2022 Na rozdíl od ostatních recenzentů se mi tedy ani trochu do hlavních postav vžít nepovedlo, natož jim držet palce. Přes "hrůzostrašnost" jednotivých scén film jakoby jen klouzal po povrchu, byl tak naturalisticky odosobnělý, že jsme si byly (já a film) velmi vzdáleni... Další text obsahuje spojler: Nejen, že se nedokážu vžít do postav, ale nerozumím tomu ani po faktické stránce - mám tomu rozumět tak, že na Okinawě na jednu stranu fungují "sociálky", které chrání nezletilé (viz odebrání chlapce), ale na druhou stranu vlastně nefungují, když se nepostarají o 15letou těhotnou? Asi bych potřebovala diskusi po filmu... ()