Obsahy(1)
Observační dokument o průběhu přijímacích zkoušek na pražské AVU. Jak lze ale měřit výtvarné nadání? “Zkouška umění je film, který složitý a intenzivní proces výběru uchazečů a uchazeček zachycuje skrze konkrétní fragment v celé jeho citlivé komplikovanosti. Jde o pohled do specifického prostředí plného upřímné i syntetické emocionality, provokativního tázání a hledání porozumění v nesrozumitelných věcech,” říká o filmu prof. Tomáš Vaněk, emeritní rektor AVU. Zkouška umění sleduje ve třech rozdílných ateliérech přijímací řízení na Akademii výtvarných umění v Praze. Adéla Komrzý a Tomáš Bojar natáčeli zákulisí přijímacích zkoušek v roce 2019. ”Ať se diváci na film podívají a uvidí sami. Třeba se s ním minou, třeba ne, ale všechno důležité, oč nám s Adélou a Hedvikou (střihačka) šlo, je v něm doufejme nějakým způsobem ukryt“, hodnotí poselství filmu režisér Tomáš Bojar. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (96)
Extrémně zábavné na koukání. Na povrchu je to defilé více či méně vyjetých uměleckých typů, pod kterým se lehce otevírají hlubší témata významu umění ve společnosti, nebo mírně kousavý komentář o stavu českých uměleckých škol. K úplné dokonalosti mi asi scházela ostřejší pointa nebo autorský názor; takhle je to jen (extrémně zábavný a povedený) rýpenec, který popisuje fragment podivného světa uměleckého školství, ale nenabízí východisko nebo rozlíčování příčin toho stavu. ()
Jo, klidně tam tu pětihvězdu vpálím, protože jsem se dlouhou dobu u filmu tak nekroutil smíchem, masochistickou trapností (za postavy na plátně), škodolibou radostí (především nad tím jak stupidně zní všelijaké ty genderové proklamace) a zároveň to vnímal s nadhledem a pochopením, protože ti nebožáci jsou zatím jen telata a z většiny toho vyrostou. ()
"Já tomu nerozumím (...) Sem kdyby přišla uklízečka, tak to uklidí, voe." Protagonista dokumentu přitakává, že už se to stalo, já přitakávám také, neb jsem o tom od kolegy konceptuálního umělce též slyšel. Těžko se mi píše o filmu, který observuje cosi, co člověk poměrně od prostředí umělecké pražské školy očekává - s tím tedy, že snímek vytahuje na povrch ty nejgrotesknější scény a nejkřiklavější kontrasty, zejména pak typické ukázky Dunningův–Krugerova efektu mladých drzých sebevědomých lidí. Na druhou stranu nelze křivdit aspirující mládeži a sochaříkům zrovna v životním bodu, který se vyznačuje paradoxem, že opouštějí svou "jalovost" a snaží se dostat do akademického prostředí, které má prohloubit jejich poznání a schopnosti, ze kterých už jsou ale subjektivními hlídači brány zkoušeni. Jinak všechny zajímavé otázky ohledně toho, co je umění a kdo je umělec, jsou samozřejmě pouze pokládány a naznačovány, nikoli zodpovídány, ale to nevadí, já jsem se královsky bavil. Kromě jízlivého posmívání i upřímného nezlého smíchu je také třeba říct, že svět umění je světem nesmírně bohatým, podobně jako například matička církev, Aristotelův mozek, nebo šachová partie - proto je tak zajímavým a fascinujícím. Každý si nalezne to své. P. S. Jestli mě vždycky něco zásadně na klauzurách a jejích výstavách naopak nebavilo, byla to nová média. Dokument rozhodně prohloubil můj nezájem. ()
Co je umění? Jak se o něm dá mluvit a vyjadřovat skrze něj své já? Kdo a jak ho studuje a vyučuje? A hlavně: jak probíhají přijímačky na Akademii výtvarných umění v Praze a jak se hledá talent? Observační dokument od Adély Komrzý & Tomáše Bojara je po všech směrech v pozitivním slova smyslu zábavná věc. ()
Šťastný nápad, u kterého pak už jen stačí mít odvahu to vydržet a střihem nebo scénářem to nezkazit, neuhnout. A tady se to perfektně povedlo. Upřímně, klidně bych se (na etapy) vydržela fascinovaně dívat i při čtyřnásobné stopáži, a možná ještě o to fascinovaněji. ***Podstatu "Zkoušky umění" tady přede mnou výborně vystihl JFL, tak to nebudu rozmazávat. *~ ()
Galerie (6)
Photo © Adam Hříbal
Zajímavosti (1)
- Po závěrečných titulcích následuje ještě jedna scéna s výkřikem. (griph)
Reklama