Obsahy(1)
Na Akadémii výtvarných umení prebiehajú, ako každý rok, prijímacie talentové skúšky. Film v troch rozdielnych ateliéroch sleduje zákulisie náročnej úlohy, pred ktorou stojí miestny pedagogický zbor: ako vybrať zo zástupu uchádzačov tých vyvolených, ktorý dostanú v ďalších rokoch príležitosť formulovať podobu výtvarného umenia? Ako v tejto skúške obstoja samotní vyučujúci? Predmetom skúšky sa tak postupne stáva umenie samotné. A taktiež jeho miesto v súčasnom mätúcom svete. Otázok je celá séria: Pre koho umenie vlastne robíme? Stačí robiť veci tak, ako ich cítime? Dokáže nás dnes vôbec niečo pohoršiť? Vražda alebo samovražda? Bisexualita alebo pansexualita? Hovno alebo krv? Čo nám to celé povie o povahe zmyslu umenia v dnešnej dobe? (Film Expanded)
(více)Videa (2)
Recenze (48)
Co je umění? Jak se o něm dá mluvit a vyjadřovat skrze něj své já? Kdo a jak ho studuje a vyučuje? A hlavně: jak probíhají přijímačky na Akademii výtvarných umění v Praze a jak se hledá talent? Observační dokument od Adély Komrzý & Tomáše Bojara je po všech směrech v pozitivním slova smyslu zábavná věc. ()
Velké překvapení. I když se dá debatovat, nakolik je zodpovědné pustit do světa film, který mnoha lidem stvrdí ty nejhorší předsudky o umělcích tím, že se soustředí na humor a absurditu. Pořád bych ale nechtěl přijít o to, co bude dost možná nejvtipnější český film roku. A když člověk chce, najde v něm i kus zranitelnosti a křehkosti. Tak nevím, jak z toho ven, a jsem rád, že to je... 4 a 1/2 ()
"Zkouška umění" dokonale zpřítomňuje paradoxy a absurdity systému, který musí stát na kvantifikaci a objektivitě, ale při tom má selektovat a následně dále formovat umělce, kteří by se jakémukoli hodnocení měli vzpírat. Ale právě proto také film vyvolává tak široké spektrum reakcí. Zvolená observační metoda představuje jeho největší přednost i úskalí. Sice se díky ní daří zachytit autentický výsek sledované reality, ale nevyhnutelně také bude diváky svádět k jejímu velmi zkratkovitému vnímání. Filmaři totiž nenechávají nikoho mluvit mimo zachycované situace, takže nenabízejí žádný komentář, glosování, konfrontaci ani znejistění. Proto "Zkouška umění" pro někoho bude jízlivou satirou, depresivním hororem, nebo hurónskou komedií exploatující předsudky. Záleží pouze na tom, jak každý divák vnímá umění, umělce a individua/lity obecně. Při tom ale vedle obrazu samotného procesu příjimaček a zábavného kontrastu jednotlivců v rámci systému dokument nastiňuje také různorodost přístupů k umění, které vždy je směsí osobitosti (opravdové i domnělé) a dobových faktorů. Nicméně ve finále zůstává jedním z předaných dojmů také nepříjemné zpřítomnění faktu, že když shromáždíte haldu unikátních lidí, tak namísto jejich ojedinělosti nevyhnutelně budou vystupovat jejich společné rysy, které pak působí jako výraz uniformity a klišovitosti. ()
Jako diváci hodnotíme film. Filmaři hodnotí proces hodnocení u talentových zkoušek na AVU. Hodnotící představitelé jednotlivých ateliérů (často poťouchlými chytáky a s cukajícími koutky) hodnotí tvorbu a snahu aspirantů být vyhodnoceni jako hodni studia. Ze strany vyučujících ale prý nejde o hodnocení, často říkají. Všichni jsme si rovni, často říkají. Jde prý o vstřícné vyvádění aspirantů o studium z komfortní zóny a povrchnosti myšlení. Ostatně, sami aspiranti hodnotí své umění a snažení, stejně jako umění a praxi jiných. Je to součást jejich sebeprezentace. I tak dávají najevo, že je hodnocení údajně vlastně nezajímá, nejsou povrchní a rozhodně nestojí v komfortní zóně čehokoliv. Konání všech je, zdá se, determinováno předpokladem, že společenství vskutečnosti sestává výhradně z vždy připravených hodnotitelů. Byť jsme si všichni rovni... a diversita... a krása v jedinečnosti každého... apod., ofkors. Dění hodnotí i vrátné a jiní zaměstnanci AVU, které si s radostí ohodnotíme aspoň my v kině, když už se zdá, že akademici a studenti ve snímku si vyhodnotili, že zázemí nestojí ani za hodnocení. Celé to tóčo je prý dobrá příprava na to ustát uměleckou dráhu po absolvování školy - umění umělců totiž bude od první zmínky až do jejich zapomnění neustále podrobováno vyžádanému i nevyžádanému hodnocení všech. Film je prý jen observační, nikoliv hodnotící. Jistě. Výtečný cringe to byl, hodnotím. ()
Nejvtipnější český film roku. Pokud netušíte, jak to vypadá u přijímaček na umělecké obory, budete zírat. Do filmu nevybrali ty největší exoty, ale jde skutečně o reprezentativní vzorek toho, co se tam hlásí (mám z hodnověrného zdroje). Na obor se typicky přihlásí třeba 100 uchazečů, cca 90 je vyhozeno v prvním kole na základě domácích prací (znáte to, rodiče a tetičky děcko chválí, jak umí dobře kreslit, takže děcko pak zkusí podat přihlášku na AVU), zbylých 10 projde do druhého kola (které uvidíte ve filmu), no a nakonec přijmou... třeba dva. Sestava, kterou uvidíte ve filmu, je skutečně výživná (provokatéři, exhibicionisti, ňoumové a psychicky labilní děti včetně jednoho nebinárního Alžbětka, kteří všichni mají společného to, že si myslí, že jsou borci, na jejichž tvorbu bude zvědavý celý svět). Škoda, že u přijímaček není kamera každý rok, byla by z toho dobrá reality show. Nutno ale říci, že někteří pedagogové nepůsobí o mnoho serióznějším dojmem. Dobrý kontrast k tomuto panoptiku tvoří dvě báby na vrátnici, které zde zastupují hlas "normálního" lidu a jejichž hlášky jsou neméně vtipné. Tleskám. Co tento film udělá s počty a skladbou uchazečů v příštích letech, si netroufám odhadovat. ()
Galerie (6)
Photo © Adam Hříbal

Zajímavosti (1)
- Po závěrečných titulcích následuje ještě jedna scéna s výkřikem. (griph)
Reklama