V kruhu koruny - Série 1 (2012) (série)
Henry IV, Part 2
Obsahy(2)
Lehce usíná ten, kterého netíží koruna. Jindřich IV. (2. díl) je historická hra Williama Shakespeara napsaná pravděpodobně mezi lety 1596 a 1599. Jedná se o třetí část tetralogie popisující vládu anglických králů Richarda II., Jindřicha IV. a Jindřicha V. Hra těsně navazuje na první díl Jindřicha IV. a soustředí se především na cestu prince Jindřicha (budoucího Jindřicha V.) na trůn a konečné zavržení přátelství s rytířem Janem Falstaffem. Na rozdíl od první části se ovšem příběhy prince Jindry a Falstaffa odvíjejí téměř úplně samostatně, obě postavy se setkávají pouze dvakrát a to ještě velice krátce. Značná část hry se soustředí na Falstaffův pokročilý věk a úvahy o blízkosti smrti. (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Docela i chápu, proč jsou obě části Jindřicha IV. tak často uváděny jako jedna pokrácená hra, protože proč mít dvě velmi dobré, když můžu mít jednu fenomenální, že? Každopádně jak ve druhé části poněkud stagnuje dějová stránka, tak kulminuje vývoj postav (a úměrně tomu herecké výkony). Výjimku tvoří Tom Hiddleston, který „pouze“ skokově přepíná z módu charismatický floutek do módu nekompromisní charismatický státník a nic mezitím, byť mu k tomu látka dává dostatek prostoru. Aby ovšem nedošlo k mýlce; v obou zmíněných polohách je nepřekonatelný. ()
Richard Eyre and Loki are gods - Part 2. Sledujeme střídání stráží nejen na trůnu, ale především v hlavě mladého zhýralce Toma Hiddlestona, a je to opět podívaná velkolepá. A - jakkoliv jsem se u nich bavil - rozhodně hodnotnější než Avengers z téhož roku:) Jeremy Irons coby zdravím zrazovaný starý král je z rodu nezapomenutelných, a jeho společná scéna s mladým Jindřichem je dokonalost sama. A rytíř Jan Falstaff je zase ukázkou toho, o jaké talenty jsou filmoví diváci ochuzováni, když velcí herci jako Simon Russell Beale hýří svým talentem "jen" na divadelních prknech na druhé straně Kanálu. Takže omyl - až teď k tomu není co víc dodat. Jakpak asi Jindřich V. naložil se svou nově nabytou dospělostí a odpovědností? 90% ()
Jsem si jistý, že kdyby Shakespeare mohl, natočil by to právě tak. Všechny čtyři díly jsou, alespoň pro mne, dokonalost hodná předlohy. ()
K tomuhle dílu mě napadá jediné a to nekonzistentní nuda. Kdo byla hlavní postava? Kde je konec, který by to nějak víc uzavřel? Nebýt poslední třetiny, dám tomu z fleku 3*, ale takhle jsem se ještě slitovala. Falstaff a jeho machinace mimo dvůr byly úplně oddělené od hlavního dění a tím pádem mě vůbec nezajímaly. Linie rebelové vs. král byla rozjetá nadějně, ale pak to nějak vyšumělo do prázdna. Jedině princ Hal a jeho vztah s otcem nabízel nějaké zajímavější dění a to hlavně po herecké stránce. Sledovat Ironse a Hiddlstona byla potěcha pro oko. Druhý jmenovaný byl opět fantastický a Henry V. dodává obrovskou dávku lidskosti. 7/10 ()
Tentokrát budu nekompromisní a dovolím si dát tři hvězdy. Hlavní problém je očividně už v předloze, která je víceméně epilogem předchozích událostí a rozhodně souhlasím s DaViDem´82, že se tentokrát měli tvůrci vydat cestou seškrtání obou her do jednoho celku a bylo by to úžasné historické drama. Druhá část se soustředí z valné části na Falstaffa, ačkoliv dramatické těžiště leží jinde a jeho příběh je víceméně oddělený od ostatních. Král Jindřich otevřeně přiznává, že jeho vláda probíhala přesně tak, jak začala - v rebelii - a prosí Boha o odpuštění za způsob, jakým se na trůn dostal. Mladého Hala přešel smích, dospěje a definitivně dokazuje, že je víc, než jenom hospodský floutek (víc tentokrát na práci nemá). Král je mrtev, ať žije král. ()
Po ve všech stránkách takřka dokonalé a svěží jedničce přichází vyčpělé pokračování, ve kterém se důležité události vejdou ani ne do třiceti minut. Hodina a čtvrt uvrhne do letargie, ze které vytrhne scéna, v níž se princ Hal promenáduje pouze v ručníku. Pokud mě v shakespearovské adaptaci v takto dlouhém časovém intervalu zaujme jenom polonahý chlap, je asi něco špatně. Bohudík v poslední půlhodině má Hiddleston šanci se předvést i po stránce herecké a Jeremy Irons zrovna tak. Během několika málo minut předvedou oba pánové emocemi nabitý herecký koncert. Většina filmu se zcela zbytečně zaměřuje na Falstaffa, který už jenom nudí a nemá co nabídnout. Nepřipadá mi to ani příliš logické vzhledem k tomu, že největším vývojem má projít princ Hal. Dělení na dva filmy prostě nebylo nejlepším nápadem. ()
Málo akce a hodně proslovů ve zkratce vystihuje, o co jde v tomto dílu. Shakespeare si natolik liboval ve vznosných slovech, že místy zapomněl na vývoj děje. Tak se nám to na dvě hodinky zaseklo, než Jinřich IV. umřel a nastoupil jeho syn. Hodně se toho řeklo a málo stalo...60% ()
V případě druhé části Jindřicha IV., platí úplně to samé, co v případě té první. Mohl bych tedy celý svůj komentář okopírovat, ale to by se nehodilo - druhá část je totiž vážnější a spíše než vztahu Jindry a Falstaffa věnuje spíše vztahu Jindry a jeho umírajícího otce (Jeremy Irons a Tom Hiddleston jsou ve společné scéně naprosto fenomenální, naprosto dokonalá záležitost). V této části jsou i nějaké ty bitvy (a velmi reálně natočené) a konec je učiněný doják. Herecké výkony, zpracování, to vše je opět naprosto mimořádně a nezapomenutelné. Je naprosto neskutečné, že takový cyklus V kruhu koruny vzniknul, neboť nabízí vskutku jedinečný a nezapomenutelný zážitek. A hlavně je to díl od dílu lepší (ale za to může Shakespeare). 95%. ()
Za mě opět super film ohledně "historie", kdy je tam odpovězeno na plno otázek, které si třeba pokládáme či je to trošku doupravené k obrazu, který chceme. Herecky bravurní, ale za mě nejupovídanější dvojdíl, který jsem zatím viděla. A za mě zbytečně moc. ()
Trochu slabší, než první část, ale stále dobře odvedená práce. Opět (a jak jinak) jsou umělecky nejhodnotnější slovní přestřelky mezi Jeremy Ironsem a Tomem Hiddlestonem... ()
V podstatě souhlasím s tím, že by tomuto dvoudílu pomohlo sloučení do jednoho filmu. Za mě je tu moc Falstaffa, a málo Hiddlestonea. Obzvláště ale charakterní přerod z bohémského floutka do soustředěného vůdce je ale famózně znázorněn, a poslední desetiminutovka opravdu válí. Jenže to je vše, to co tomu předchází, je opět příliš dlouhé, a zdlouhavé. ()
Výrazně slabší než předchozí dokonalý díl, ale zase ne až tak slabý jako Richard ll. Příliš mnoho keců, mnoho Falstafa a málo akce a zajímavého děje. Přesto to všechno ke konci dostává smysl, ozubená kola do sebe zapadnou, vypočítavý Falstaf pochopí jak svět funguje a dva králové (nynější a budoucí) si v krásném finálním dialogu řeknou co třeba. ()
To, že v tomto dílu je už přespříliš Falstaffa, který mě osobně děsně leze na nervy, není vina tvůrců filmu, takže to pominu. Jinak opět skvělé dílo, nemám co vytknout. Výkon Toma Hiddlestona je opět úžasný a skoro jsem se zamilovala :) ()
Pro mě zatím nejslabší díl seriálu. Souhlasím s tím, že už samotná předloha vcelku pokulhává, i když naprosto chápu, proč se tvůrci rozhodli nespojit první a druhou část pouze do jedné. Je pravda, že jsem dějovou linku Falstaffa taky nijak zvlášť nevyhledávala, ale pro pochopení celého díla je i tato linka důležitá. Nejvíc mě ale samozřejmě dostal samotný závěr, který byl naprosto výborně natočený a znovu mě dal silný pocit toho, že se opravdu dívám na Shakespearovo dílo. Herecké výkony dle očekávání úžasné. ()
2. díl brilantně navazuje na ten první. Dějová linka Falstaffa je poněkud zdlouhavá, ale zbytek to naprosto vynahradí. Jeremy Irons je úchvatný jako král zpytující své svědomí. Přerod prince Hala na krále Henryho V je fenomenální a zasloužil by si více prostoru. Za to však nemůže Shakespearova hra, ale fenomenální výkon Toma Hiddlestona. Ze začátku se princ Hal velmi podobá tomu princi z předchozího dílu předtím, než porazil Percyho. O to úchvatnější je pak sledovat jeho změnu. Scéna mezi Ironsem a Hiddlestonem je nepřekonatelná. Oba ukazují neskutečné emoce a to bez přehrávání a scéna působí neskutečně dojemně. Obvzlášť výrazy v obličeji Toma Hiddlestona ukazují, jak velkou proměnou jeho postava prochází. Scéna, ve které nastupuje po smrti svého otce nový král Henry V na trůn a promlouvá se svými bratry je také úžasná - Hiddleston dokáže v jedné scéně zahrát mladého krále, co se nese velmi honosně, aby si vynutil respekt, ale na druhou stranu dokáže velmi jemnými gesty zahrát obrovské množství vstřícnosti vůči svým bratrům. Naprosto fenomenální zpracování Shakespeara s výbornými herci, výpravnými scénami a emocemi. ()
Bohužel v tomto dile se nic moc nedeje a hodne se soustredi na Flagstafa. Prerod Hala v krále je trosku odbyty. Za to ale muze predloha. Zachranuji to vyborni herci a zejmena scena s umirajicim kralem a jeho synem. Vykaslat se na uctu k Shakespearovi a udelat z Henriho IV. jeden film, bylo by to jiste lepsi. ()
Nie som si istá, ako to ten Shakespeare myslel (nepoznám jeho hry), ale z tohto filmu som mala pocit, že by sa mal skôr volať Sir John Falstaff, než Henry IV. :) narážam na fakt, že väčšiu časť stopáže si uzurpuje práve tento objemný, nanicovatý rytier, ktorého bravúrne stvárnil skvelý Simon Russell Beale. Odhliadnuc od toho sa jedná o výbornú podívanú, pokračovanie prvej časti, kde Hal postupne dostáva rozum, pohybuje sa skôr smerom k otcovi kráľovi, než k svojim bývalým kumpánom. Opätovne je tu mnoho intenzívnych scén, moje dve obľúbené - záverečný rozhovor so skvelým Ironsom a nemenej skvelým Hiddlestonom, a nakoniec krátky, no intenzívny prejav Henryho, už piateho, v závere filmu. Celkovo mám z tohto diela veľmi dobrý pocit. PS: nechápem jednému, tej českej "posedlosti" (so všetkou úctou k bratom Čechom) prekladať si mená postáv vo filme (a to zďaleka nielen v tomto) do českého jazyka, resp. až pretváranie si ich - a tak sa stane, že v titulkách máme namiesto Doll Dorku, z pani Quickly je pani Kvíková a z pána Shallowa pán Šalba....no čo už, snáď každý divák s dobrými ušami počuje správne :) ()
85% | 9/10 ()
Tak, momentálně mám za sebou oba díly Jindřicha IV. a jsem nadšená. Vlastně víc než jen to. Nejraději bych si oba díly pouštěla ještě nějaký ten pátek stále dokola, abych mohla znovu a znovu smekat před hereckým koncertem Jeremy Ironse a Toma Hiddlestona. Jejich role jim neuvěřitelně sedly. Jindřich IV. jako pravý státník s léty ovšem chřadnoucí a nešťastný ze svého lehkovážného syna Jindry a plný obav o Anglii pod jeho budoucím vedením. A vedle něj mladý Jindra - ano, v prvním díle opravdu šílený floutek, že bych mu taky nejradši dala facku. Ovšem hned na konci první části jsem byla nucena tu facku trochu přehodnotit, protože šel chlapec do sebe. A nejkrásnější pro mě bylo jeho přiznání v druhém dílu, proč dělá to, co dělá - jak hluboká je jeho bolest a obava ze ztráty milovaného otce....a potom samozřejmě - SPOILER - jedna ze závěrečných scén, kdy vzal svému otci korunu z polštáře během své úžasné řeči - a jak věrohodné byly jeho slzy když seděl na trůnu, zlomený bolestí nad ztrátou... nevím, jak to T. Hiddleston dělá, ale rozplakal mě taky, ach jo! ()