Babiččin dům

I přes ostřesný "legendární" rychlodabing OK3 jsem si snímek nakonec i užil. Po seznámení s postavami jde i rychle k akci a divák začíná pídit, co se vlastně děje. První větší postavou je bezesporu děda, který si tento status udržuje až do konce. Sourozenci David a Lyn přicházejí na scénu pořádně až později, ale právě i díky nim mě snímek i v klasických honičkách nenudil. Zápletka je příjemná, originální a pro mě aspoň nebyla hned prohlédnutelná. K tomu si snímek dokáže atmosféru vybudovat a udržet. Nicméně, i když se jedná o příjemnou nostalgickou věc, celkově Grandma's House extra nenadchne (ale to spíše díky provedení, kdy temnější atmosféra by snímku pomohla), ale ani trochu neurazí. (16.04.2013)

Jedna z legend porevolucniho videotrhu. Levny, ale pusobivy horror o tom, ze kazda ta rodina ma nejakeho toho kostlivce ve skrini. Film sazi predevsim na dusivou letni atmosferu, k cemuz mu dopomaha prostredi opustene pomerancovnikove farmy a pusobiva kamera. Herecky jde o klasicky standard becek osmdesatych let, jen Len Lesser v roli dedecka vyrazne cni nad ostatni. Pred deseti lety jsem se bal, dnes jsem se skvele bavil. (05.11.2004)

„Niekto ju musí zastaviť. Sme za ňu zodpovední.“ Neviem, čo som čakal, ale niečo iné – možno ducharinu alebo niečo fakt temné a pochmúrne, poctivý horor typu DOM možno. Výsledok je o niečom úplne inom. Nech by bol o čomkoľvek – ale keby bol dobrý. Lenže nie je. Nelogické správanie postáv (minimálne 5x som sa pýtam „Prečo postava práve neurobila to a to?“ alebo „Prečo postava práve UROBILA to a to?“), nesympatický herci a hlúpy scenár. Skoro vôbec ma to nebavilo. Netuším, ktorý zvrat bol horší. Keď to skončilo, bol som rád. 40% za atmosféru horúceho domu pri pomarančovom sade. Obvykle som liberálny voči tomu, čo všetko je horor, ale tuná by som asi, nepoznačený nostalgickými detskými spomienkami (film som videl prvý raz takmer ako 30-ročný) volil žáner triler. (28.05.2011)

Přes husté listí pomerančovníkového háje, v pálivém horku letního dne spojí své ruce duchové minulosti s dávno zapomenutými hříšníky a tančí děsivý tanec stínů. V něm se evokují stará provinění, nevinnost i msta... Nevím, která poetická duše je zodpovědná za tohle resumé na obalu Babiččina domu, ale atmosféru tohohle pro mě kultovní hororu vystihuje dokonale. Poslední ze čtyř Mastorakisových hororů v našich videopůjčovnách, který mistr tentokrát jen produkoval, zato se mihl před kamerou v roli soudce. Při finální honičce v pomerančovníkovém sadu jsem si málem nadělal do kalhot. (26.07.2005)

Film, který mě po řadě nových horrorů dostal svou retro vizáží. Musím říct, že jsem si jej perfektně užil, hlavně jeho vygradovanou atmosféru, kdy hledání po domě nebo ve sklepě anebo honička na farmě, neměly chybu. Jak se to celé zaplete, jsem taky moc nečekal. Postavy se mi velice líbily. Od sympatického klučičího hrdiny, přes mladíka casanovu až po dědu, který už svou vizáží byl fakt dost cool. Myslím si tedy, že sem tam se podívat na starší film není vůbec na škodu. Minimálně vás to vrátí do mladých let. takže můžete být i trochu nostalgičtí. PS: Ten rána hlavou do trubky mě fakt dostala. Bolelo mě to až v obýváku. (15.12.2011)