Babiččin dům

Kdysi mě neuvěřitelně děsila scéna, kdy synek ve sklepě otevře lednici a najde v ní spoutanou matku. Teď mě spíš víc vyděsí, když otevřu lednici, uvidím máslo a vzpomenu si, kolik stojí. Dusná atmosféra pomerančového háje je najednou v háji.. Zopakovat si po letech kultovní kousek z OK3, kdy divák při rychlodabingu mohl trénovat rozlišení monologu od dialogu, nebyl dobrý nápad. Od okamžiku, kdy mamá šús rozpíchá šerifa, se „Tatínkův dům“ sice na chvíli probudí z vegetativního stavu, ale to už nic nemůže změnit na skutečnosti, že když se střetne nostalgie s poznáním, obvykle to končí její prohrou.. (05.09.2017)

Jeden z prvních horrorů, které jsem měla možnost v dětství vidět. "Babiččin dům" proběhl v TV těsně po revoluci, tuším to bylo na kanále OK3 a v rychlodabingu. Vlastně si toho příliš nepamatuju - nějaká ženská honila dvojici sourozenců kolem baráku, v ovocném sadu a podobně, v jednom okamžiku jsme si ségrou zřejmě svorně ucvrnkly do spodního prádla, neuvyklé na lekačky:-). Tehdy jsme z tohoto filmu byly vykulené a nadšené, ale nepochybují, že dnes už by tak úderným dojmem nepůsobil. S přihlédnutím k nostalgii dám horůrku lehce nadprůměrné 3* a budu se pokud možno vyhýbat druhému podívání, abych nemusela jít s hodnocením dolů. (16.11.2009)

Jde o jeden z těch spíše opomíjených filmů, který ovšem není vůbec špatný. VHS boom mě jaksi minul, takže když jsem na něj náhodou narazil na internetu, nemohl jsem odolat. Nic jsem o něm dopředu nevěděl, takže jsem spíše očekával nějaký ten rodinný horor, při kterém si příjemně odpočinete a ani jsem se moc nemýlil. Tempo příběhu bylo v pořádku, jen tu byla citelně znát absence hustší koncentrace napětí a atmosféry. Na rozdíl od některých si však nemyslím, že by šlo vyloženě o nudu. Vražd je tu vážně jen poskrovnu, ale když k nim dojde, stojí určitě za pozornost. Především pak běsnění Brinke Stevens a její „naháněná“ svých dětí napříč pomerančovým sadem. V těchto chvílích šla kvalita atmosféry rapidně nahoru. Mohlo se sice ještě přitvrdit, ale na to zřejmě nebyli peníze. Tvůrci se tak rozhodli všechno vsadit na psychologickou stránku scénáře, ale i tady by se dalo najít několik trhlin. Zvláště když se spousta důležitých momentů odehrává mimo záběr kamery, nebo je přeruší střih. Babiččin dům si sice mezi své nejoblíbenější filmy nezařadím, ale určitě jsem jej neviděl naposledy. Ztráta času to určitě není, ale nic víc nežli průměrný horor taky ne. 60% (25.02.2015)

Jeden z nejblbějších hororů, které znám. Není absolutně nic, co bych na něm pochválil. Scény, které měly být děsivé, byly směšné, ale to nebylo jen takové to uchechtnutí, ale smích huronského náčelníka Magui. S dnešními horory to pochopitelně neobstojí ani trochu, ale co hůř, ono to neobstojí ani s horory, které byly natočeny v té době. Horor, který je k smíchu, to je ta nejhorší nálepka, jakou horor může obdržet. Tomuhle se fakt vyhněte. Hrozí, že si po něm delší dobu už žádný jiný horor nepustíte a to by byla škoda. (03.02.2011)

Stará dobrá lahůdka z doby, kdy se chodilo do videopůjčovny půjčovat vše co nabízeli. Brakem nás zásobovala právě i společnost Alvim video, která obstarávala super pecky z dílny Nico Mastorakise - například Ninja academy. Todleto je typická ukázka čistokrevnýho šmejdu - absolutně stupidní děj, debilní herci, napětí, že by se ho jeden nedokrájel, absolutní Zero academy. Tehdy to byl děsivý horor, dnes je to děsivá sračka. Stačilo vidět jen úvodní titulky a bylo to jasný...podobný klenoty je lepší už nevyhrabávat z žumpy dětství a nechat je raděj zahrabaný ve vzpomínkách, kde si člověk myslí, že to bylo kdysi dobrý. (05.12.2011)