poster

Cikáni jdou do nebe

  • O șatră urcă la cer

  • ruský

    Табор уходит в небо

  • ruský

    Tabor uchodit v nebo

  • slovenský

    Cigáni idú do neba

  • anglický

    Queen of the Gypsies

  • anglický

    Gypsies Are Found Near Heaven

Drama / Muzikál / Romantický

Sovětský svaz / Moldavsko, 1975, 99 min

Režie:

Emil Loteanu

Předloha:

Maxim Gorkij (kniha)

Hudba:

Jevgenij Doga
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vančura
    *****

    Asi soukromý divácký zážitek roku (nebo prostě za hodně dlouhou dobu dozadu), ten film mě zcela okouzlil a bezmezně nadchnul. A to především díky krásné kameře (některé zpomalené záběry jsou dechberoucí!), nadpozemsky překrásné hudbě J. Dogy (soundtracku se pořád ne a ne naposlouchat, přičemž nejvíc se mi líbí píseň Яблоко - vůbec celá ta scéna je naprosto úžasná, pustil jsem si ji za sebou snad stokrát a pořád nepřestával žasnout tím, jak postava Rady na místě zastaví běžící koně pouhým pohledem - kdo neviděl, dokáže si jen těžko představit) a jedinečnému obsazení - herecký zjev Světlany Tomy mě zasáhnul jako blesk z čistého nebe - ve své životní roli je naprosto okouzlující a jedinečná a okamžitě jsem si ji zařadil na pomyslný soukromý seznam památných diváckých zážitků, které vás omráčí a které už budete pořád vidět před očima. Ta její ústa plná sněhobílých zubů, ty nekonečné vlasy černé tak, až to přechází v modř, ty její tmavé oči, ve kterých se navždy ztratíte a kterým propadnete celou duší - jaká úchvatná žena, jaké velkolepé ztvárnění archetypu krásné cikánky! Kamera, výprava, kostýmy, obsazení, hudba - to vše vytváří dokonale celistvý filmový tvar, který je ve svém lyricko-melancholickém posmutnělém vyznění plný velkých emocí a nezapomenutelných momentů. Emil Loteanu dozajista nechal vzniknout filmu, který se dnes jeví jako nadčasový skvost nezávislý na době svého vzniku a který vůbec neztratil nic ze svých kvalit - už jenom ta úchvatná hudba tomu filmu prostě navždy zajistila nesmrtelnost. Na filmu zamrzí snad jen nepodařené postsynchrony, kterých si nejde nevšimnout, a pak to, že veškeré obsazení bylo "necikánské", což trochu podkopává autenticitu (s níž je to však v tomto filmu vůbec takové komplikovanější, protože ten film je mnohem spíše idealizovaným než realistickým pohledem na cikány - ti zde navíc představují spíše zástupný symbol než konkrétní etnikum); někomu zřejmě nemusí i sednout i skutečnost, že děj celého filmu je prostinký a k tomu završený překvapivým závěrem, který tak docela neladí se zbytkem filmu (považuji btw. za hrozné, že v anotaci filmu se zde zcela bezostyšně spoileruje o sto šest - srdečně každému přeji, aby měl možnost film zhlédnout, aniž by předem věděl, jak dopadne). Nádherný film, u něhož mi několikrát spontánně vyhrkly slzy štěstí.(16.11.2015)

  • Arbiter
    ***

    Předloha musela být fajn, filmová adaptace už ale moc není. Pokud Kusturica s Domem k pověšení hrál na autenticitu pohledem gadža, zde máme hru na autenticitu takmer od insidera. Loteanu to ale bohužel řemeslně pokonil. Jak si mohl myslet, že dostojí živelnosti za použití studiových nahrávek písní do nesynchronizovaného otevírání úst jakožezpěváku? Hrozně mě bavily barvy, kompozice obrazu, kamera. Brakový příběh k tomu patří, v něm problém taky nevidím. Forma násilně a šroubovaně 'symbolicky' prezentující hodnoty a reálie mi ale vadila převelice. Stejně ale - kde tedy hledat tu kýženou realitu, když se více a více zdá, že konstrukt tvoří nejen člověk mimo etnikum, ale i lidé z etnika samotného?(10.4.2012)

  • Thurin
    ***

    Film Cikáni jdou do nebe je příběhem Zobara – největšího zloděje koní a jeho uhrančivé lásky Rady. Na první pohled film uchvátí svojí nádhernou barevností - záběry na krajinu, které ještě podtrhuje širokoúhlý formát, a chytlavými cikánskými melodiemi. Ale je to především film o svobodě a nespoutanosti, která je krásná, opojná i nebezpečná. Zobara sice nezastaví žádná kulka, ale právě touha po svobodě a nepoddajnosti se mu nakonec stane osudnou. Po shlédnutí snímku začnou vyvstávat také myšlenky o stereotypnosti v zobrazení života cikánů. I když zároveň chápu, že nemá jít o realistické zobrazování, ale spíše o lyriku a poetiku.(15.12.2015)

  • farmnf
    *****

    Tento ruský film nemá jedinou chybu. Je to romance z doby, kdy ještě cigoši uměli zpívat, měli tradice, kradli maximálně koně a nevybydlovali Chánov. Pověst měli u počestných občanů na hovno stejně jako dnes. Kamera je skvělá, stavba jednoduchého děje je propracovaná, hudba vždy začne a skončí tam kde je třeba. Závěr není debilní jak tady kdosi poznamenal, závěr je cikánský, z našeho pohledu tedy debilní. Je asi reálný. Zobar miluje a je ponižován. Není na to zvyklý. Je ponižován svoji láskou tak, že to po cikánsku nezvládne a tu krásnou nafoukanou černou perlu probodne. Následně jej probodne její otec. Jak jinak! Tak to u téhle rasy chodí. Absence práva, absence zodpovědnoisti, absence přemýšlení, co bude PO. Nejlepší komentář zde poskytuje Sportovec. Jen se divím, že brežněvovské politbyro dalo zelenou. Tolikrát tam zní slovo Svoboda...nepatřičné v r. 1975!(27.11.2008)

  • LeoH
    ****

    Podivuhodné, jak se skrz tu umělou formu – vypiplaná estetizující výprava a kamera, odtažité studiové playbacky – povedlo protlačit tak silný prožitek nespoutanosti, „větru ve vlasech“. Určitě i díky jednoduchoučkému romantickému příběhu a impulzivnímu konci. Není špatné tu a tam zahodit odstup a nechat se unést přímočarou lyrikou; Cikáni vám to umožní bez následných provinilých pocitů, že jste někomu skočili na laciný špek.(16.10.2014)

  • - Svojho času patrila snímka k najpredávanejším a najnavštevovanejším sovietskym filmom. [Zdroj: ASFK] (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace