poster

Cikáni jdou do nebe

  • O șatră urcă la cer

  • ruský

    Табор уходит в небо

  • ruský

    Tabor uchodit v nebo

  • slovenský

    Cigáni idú do neba

  • anglický

    Queen of the Gypsies

  • anglický

    Gypsies Are Found Near Heaven

Drama / Muzikál / Romantický

Sovětský svaz / Moldavsko, 1975, 99 min

Režie:

Emil Loteanu

Předloha:

Maxim Gorkij (kniha)

Hudba:

Jevgenij Doga
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vančura
    *****

    Asi soukromý divácký zážitek roku (nebo prostě za hodně dlouhou dobu dozadu), ten film mě zcela okouzlil a bezmezně nadchnul. A to především díky krásné kameře (některé zpomalené záběry jsou dechberoucí!), nadpozemsky překrásné hudbě J. Dogy (soundtracku se pořád ne a ne naposlouchat, přičemž nejvíc se mi líbí píseň Яблоко - vůbec celá ta scéna je naprosto úžasná, pustil jsem si ji za sebou snad stokrát a pořád nepřestával žasnout tím, jak postava Rady na místě zastaví běžící koně pouhým pohledem - kdo neviděl, dokáže si jen těžko představit) a jedinečnému obsazení - herecký zjev Světlany Tomy mě zasáhnul jako blesk z čistého nebe - ve své životní roli je naprosto okouzlující a jedinečná a okamžitě jsem si ji zařadil na pomyslný soukromý seznam památných diváckých zážitků, které vás omráčí a které už budete pořád vidět před očima. Ta její ústa plná sněhobílých zubů, ty nekonečné vlasy černé tak, až to přechází v modř, ty její tmavé oči, ve kterých se navždy ztratíte a kterým propadnete celou duší - jaká úchvatná žena, jaké velkolepé ztvárnění archetypu krásné cikánky! Kamera, výprava, kostýmy, obsazení, hudba - to vše vytváří dokonale celistvý filmový tvar, který je ve svém lyricko-melancholickém posmutnělém vyznění plný velkých emocí a nezapomenutelných momentů. Emil Loteanu dozajista nechal vzniknout filmu, který se dnes jeví jako nadčasový skvost nezávislý na době svého vzniku a který vůbec neztratil nic ze svých kvalit - už jenom ta úchvatná hudba tomu filmu prostě navždy zajistila nesmrtelnost. Na filmu zamrzí snad jen nepodařené postsynchrony, kterých si nejde nevšimnout, a pak to, že veškeré obsazení bylo "necikánské", což trochu podkopává autenticitu (s níž je to však v tomto filmu vůbec takové komplikovanější, protože ten film je mnohem spíše idealizovaným než realistickým pohledem na cikány - ti zde navíc představují spíše zástupný symbol než konkrétní etnikum); někomu zřejmě nemusí i sednout i skutečnost, že děj celého filmu je prostinký a k tomu završený překvapivým závěrem, který tak docela neladí se zbytkem filmu (považuji btw. za hrozné, že v anotaci filmu se zde zcela bezostyšně spoileruje o sto šest - srdečně každému přeji, aby měl možnost film zhlédnout, aniž by předem věděl, jak dopadne). Nádherný film, u něhož mi několikrát spontánně vyhrkly slzy štěstí.(16.11.2015)

  • Sobis87
    **

    V onom romantizujícím vykreslováním cikánského života ve filmu Cikáni jdou do nebe vidím jistou paralelu s dobrodružnými filmy z Divokého západu. Stejně jako indiáni ve westernech (potažmo easternech) i Romové v tomto příběhu stojí na kraji společnosti, avšak v jejich způsobu života je cosi vznešeného, ať už se jedná o jejich vztah ke koním, ke svobodě, či k sobě samotným. Na filmu mě nejvíce upoutaly výrazně estetizované záběry, které mnohdy hraničily s kýčem, hudební výstupy a kostýmy. Zároveň však některé scény oplývají poměrně chaotickým střihem, který mi stěžoval orientaci v prostoru a samotný závěr mi přišel vyloženě hloupý ve své urputné snaze o stvoření velké tragédie.(9.1.2011)

  • gudaulin
    ***

    Silně romantizující záležitost, která nemá s tvrdým životem kočovných Romů na přelomu 19. a 20. století mnoho společného. Je to vlastně kostýmní film, který vedle milostné historky ve stylu Carmen staví na tradičním romském folklóru a myšlenkových stereotypech, které gádžové o Romech mají. Na druhé straně je to slušný film s kvalitní kamerou, střihem a atmosférou. Holky jsou hezké, z jednotlivých scén čiší vášeň a pěvecké i taneční výstupy nepostrádají přitažlivost. Celkový dojem: 60 %. Je to jeden z mála sovětských filmů té doby, který díky tématu nestárne a není na něm znát ten ideologický balast, kterým se sovětská tvorba dlouhodobě vyznačovala.(7.3.2009)

  • Bluntman
    ***

    (SSSR) Ke klasice, jakou CIKÁNI JDOU DO NEBE v režii Emila Loteanu (dle povídek Maxima Gorkého) bezpochyby jsou, lze přistupovat několika různými způsoby, ale ani jeden z nich není zcela uspokojivý. Z hlediska zařazení do proudu lyrického filmu, na jehož pomyslném vrcholu by byla díla Sergeje Paradžanova, by se na jednu stranu mohlo ocenit zpřístupnění náročnější poetiky širší divácké obci, na druhou stranu to vede ke zjednodušení symboliky až na banální úroveň a inklinaci ke kýči, kdy se ale mnohé záběry dají odůvodnit jako neodmyslitelně spjaté s určitým folklórem. V případě přihlédnutí k dobovému kontextu je nezbytné se pochvalně vyjádřit k tomu, že vzniklo dílo, které pojednává o svobodě, ale ústřední téma je podáno tak, že se ztrácí v nánosu čirého estéctví, kdy lze mít potěchu pouze z povrchových znaků. Nejproblematičtější je pak přístup daný tím, kdo jak smýšlí o etniku a jak je schopný při hodnocení přihlédnout či naopak odhlédnout od svých předsudků či (světo)názoru. Film bez jakýchkoliv pochyb na romské etnikum nahlíží značně romantizujícím způsobem, což může u méně tolerantních jedinců vést k odmítnutí (reprezentace přece neodpovídá žité i mediální zkušenosti posledních let), zatímco ti tolerantní si spíš potvrdí převažující názor-klišé o cigánské duši, temperamentu a muzičnosti, aniž by byli schopni reflektovat to, že jde o jinou formu rasismu (reprezentace přece odpovídá černobílému vidění, které je lakováno na růžovo). Pokud bych měl možnost volby, raději si samostatně poslechnu na nějakém nosiči vpravdě kultovní hudbu Yevgenie Dogy, než abych znovu sledoval prostoduché, přepjatě dramatické vyprávění, které nemá daleko ke kýči.(23.1.2011)

  • Anderton
    ***

    Romantizujúci prístup k zobrazeniu rómskej menšiny na prelome predminulého a minulého storočia moldavského režiséra Emila Loteanua mi pripomenul prístup nemeckých filmárov k tématike indiánov v eurowesternoch. Všetko o živote etnika sa dozvedáme cez dosť výrazný režisérsky filter, čiže vieme si urobiť obrázok o ich útrapách, avšak to sme sa dozvedeli aj v príbehoch o Winnetuovi o apačoch. Ak máte takýto prístup radi, ak dávate prednosť estetike filmu pred realitou, tak môžete byť nadšení. Dejovo nevýrazné, tu ide viac o zobrazenie rómskej duše, ktorú viac zaujíma (podľa tvorcov) žitie pre okamžik v podobe spevu a tanca, ako strach o živobytie a budúcnosť. Realita bola asi odlišná, ale ako pocta rómskej kultúre je film uspokojivý.(13.4.2014)

  • - Svojho času patrila snímka k najpredávanejším a najnavštevovanejším sovietskym filmom. [Zdroj: ASFK] (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace