Cikáni jdou do nebe

Co drží celý film nad vodou je hudba a nezadržitelný cikánský temperament, který i díky formě použitých filmových prostředků sálá z plátna téměř neustále. Atmosféra, (vesměs) bezstarostná, ale není dostatečně silná na to, aby vyrovnala chabou narativní liniii. Ve filmu se opravdu nic moc neděje a před námi se odvíjí pouze leporelo krásných obrazů, plných barev. Což sice není málo, ale očekávala bych, že budu každou minutu toužit po cinkání mincových šperků, šustění šátků, kočování pod širou oblohou a po tom "nejsladším vínu - svobodě". Mimochodem, za spoilerovou anotaci by někdo zasloužil po tlamě (díky bohu, že jsem si ji přečetla až po zhlédnutí!). Náhlý závěr, korespondující s lehkomyslným životem hlavních hrdinů (a s metaforou cválajících koní skoro úplně na konci), je totiž to, co mě donutilo na poslední chvíli zvýšit hodnocení. (03.01.2011)

Musím sem dát osobní vzpomínku: koncem sedmdesátých let se "se školou - myšleno základkou" chodilo do kina většinou na sovětské nebo naše filmy z 2. světové války - Práče, Osvobození, Atentát apod. Dokážete si tedy představit, co to s mými spolužáky v pubertě udělalo, když nás vzali na tenhle film? I soudružky učitelky byly poněkud rozpačité.... :))) (30.07.2023)

Předloha musela být fajn, filmová adaptace už ale moc není. Pokud Kusturica s Domem k pověšení hrál na autenticitu pohledem gadža, zde máme hru na autenticitu takmer od insidera. Loteanu to ale bohužel řemeslně pokonil. Jak si mohl myslet, že dostojí živelnosti za použití studiových nahrávek písní do nesynchronizovaného otevírání úst jakožezpěváku? Hrozně mě bavily barvy, kompozice obrazu, kamera. Brakový příběh k tomu patří, v něm problém taky nevidím. Forma násilně a šroubovaně 'symbolicky' prezentující hodnoty a reálie mi ale vadila převelice. Stejně ale - kde tedy hledat tu kýženou realitu, když se více a více zdá, že konstrukt tvoří nejen člověk mimo etnikum, ale i lidé z etnika samotného? (10.04.2012)

Film Cikáni jdou do nebe je příběhem Zobara – největšího zloděje koní a jeho uhrančivé lásky Rady. Na první pohled film uchvátí svojí nádhernou barevností - záběry na krajinu, které ještě podtrhuje širokoúhlý formát, a chytlavými cikánskými melodiemi. Ale je to především film o svobodě a nespoutanosti, která je krásná, opojná i nebezpečná. Zobara sice nezastaví žádná kulka, ale právě touha po svobodě a nepoddajnosti se mu nakonec stane osudnou. Po shlédnutí snímku začnou vyvstávat také myšlenky o stereotypnosti v zobrazení života cikánů. I když zároveň chápu, že nemá jít o realistické zobrazování, ale spíše o lyriku a poetiku. (15.12.2015)

Muzikálová romance podle Gorkého mně svým dějem připomněla Olbrachtova Nikolu Šuhaje. Ani v tomto filmu nemůže zvítězit láska tím spíš, že proti ní stojí svoboda – svoboda cikánských kočovníků. Hudebně i vizuálně je však dílo provedeno výborně, což dohromady spolu s romantickým příběhem nemůže na diváka jinak než zapůsobit. (26.06.2006)