Reklama

Reklama

Lidské tornádo

(festivalový název)
  • USA The Human Tornado

Obsahy(1)

Jestliže první polovina 70. let bývá považována za zlatou éru blaxploitation, zbývající roky desetiletí představují již úpadek, či přímo poslední tažení. Na druhou stranu právě v této době vznikaly ty nejabsurdnější, nejblouznivější a „nejulítlejší" filmy, které potěší srdéčko každého gurmána kinematografického nevkusu a odpadu. Z hromady řemeslných potratů, scenáristických zrůdností a hereckých ostud vyčnívají mnohotvaré snímky Rudyho Raye Moorea. Varietní komik, hudebník a zpěvák proslul jako průkopník vulgárního humoru plného sexuálních narážek, ale také svými rozšafně frajerskými rýmovačkami, kvůli nimž bývá označován za praotce rapu. Ikonickým se stalo jeho varietní alter ego Dolemite, křiklavá karikatura na typické blaxploitation hrdiny, kterou vedle pódia a komediálních desek uplatnil i ve dvou filmech.
Stejně jako o rok starší Dolemite (1975) představuje Lidské tornádo okatě laciný škvár, financovaný Moorem z vlastní kapsy, jehož stopáž sestává z nonsensových a vzájemně nesouvstažných sekvencí. Velmi tenká linie příběhu je neustále nabourávána záznamy varietních vystoupení nejen Moorea, ale i řady hudebníků, zpěváků, tanečnic, a dokonce i ohnivou show. V pravidelných intervalech se děj přesouvá také do ložnic, abychom poznali, proč se hrdinovi přezdívá Lidské tornádo. Sám Dolemite je jakýsi blaxploitation polobůh - prostopášný, prostořeký a prosťáčkovsky velkohubý bonvián žijící v luxusu, na který si zřejmě vydělává jako varietní bavič, pasák i placený milenec. Sex je pro něj zdrojem obživy, způsobem jak si protáhnout tělo i prostředkem k vyslýchání. Vedle směšně tvrďáckých rýmovaček, které trousí z rukávu při jakékoli situaci, je jeho hlavní zbraní zcela zběsilé umění karate. Osekáme-li vyprávění filmu o veškeré nesmysly, vyjde nám, že hrdina je na útěku před policií, protože dělal gigola šerifově manželce. Mezitím pomáhal dobrosrdečné černošské provozovatelce úspěšného klubu v boji se zlotřilým, sadistickým a samozřejmě bílým konkurentem. Ale o to tu ve skutečnosti nejde. Klíčové je, že všechny ženy mají velké dekolty či žádné svršky, Dolemite vymlátí sám barák plný padouchů a občas nějaký promotér ohlásí další vystoupení.
Jednoznačnou předností Lidského tornáda je fakt, že se ani na chvíli nebere vážně. Celkovému stylu snímku odpovídá i naivní forma, která výsledek posouvá na jakousi moderní „zhuleneckou" verzi přízemních karnevalových frašek, oslavujících tělo ve všech jeho projevech. Před absolutním skonem blaxploitation v roce 1979 Rudy Ray Moore ještě ztvárnil titulní roli ve fantasmagorické jarmareční moralitce Petey Wheatstraw (1977). Sám pro sebe produkoval karatistickou disco operu Disco Godfather (Disco kmotr, 1979), v níž pod nánosem tanečních sekvencí a hrdinových eskapád prosvítá příběh o vytlačení drogových dealerů z ghetta. (Letní filmová škola)

(více)

Videa (1)

Recenze (19)

Lima 

všechny recenze uživatele

Podobný humor dneska produkuje třeba Martin Lawrence. Primitivní vtípky, stand up výstupy Rudy Ray Moorea trapné. Nefunguje to ani jako parodie na blaxploitation, ani jako parodie na cokoliv jiného, nefunguje tady vůbec nic. Navíc je to nuda k posrání. Příště budu k filmům, které vášnivě doporučuje Quentin Tarantino, velmi obezřetný. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Někdy je tahle blaxploitation komedie až trochu moc ujetá, ale přitom je místy hodně sexy a hodně působí na pudy. Pak do toho připadne trochu jetá akce, která je místy opravdu bizarní. Dolemite je ale postava, která mě baví, hlavně proto že kolem sebe má neustále krásné ženy. Jeden by pořádně záviděl. ()

Reklama

JFL 

všechny recenze uživatele

V druhé polovině 70. let to šlo s blaxploitation z kopce. Velká studia i hlavní brakově orientované společnosti začaly hledat jiné obecně přístupnější produkty (což jednak souviselo s úspěchy prosazujících se tvůrců nového Hollywoodu, ale také s budováním multiplexů na předměstích, kam se na přelomu desetiletí odstěhovaly bílé rodiny střední a vyšší střední třídy). Produkce blaxploitation se poté ocitla v rukou malých společností, jež mezery na trhu zaplňovaly podřadnými tituly, které dodnes fascinují svou úrovní řemeslného patlalství a zcela absurdními a fantasmagorickými zápletkami. Z haldy obskurit vysoce ční snímky prostořekého a vulgárního varietního komika Rudyho Raye Moora "Dolemite", "The Human Tornado" a "Disco Godfather", které sám produkoval i "Petey Wheatstraw", kde pouze hrál roli psanou jemu na tělo. Moore žánr osvěžuje tím, že k jeho charakteristickým schématům přistupuje s karikaturní nadsázkou. Jeho varietní alterego Dolemite se vstupem na plátno v prvních dvou jmenovaných titulech stává pozérsky drsňáckou, nevyčerpatelně virilní a rozšafně neohroženou camp parafrází na baxploiatation hrdiny. Všechny postavy jsou stylizovány podle principu karikatury, takže stejně jako hrdina dovádí do extrému sebestředně křiklavý styl oblékání 70. let i mýtus o mužnosti černochů tak i běloši jsou upištění burani kompenzující si své postelové nedostatky šikanou černochů a zvrácenými úchylkami. "Human Tornado" lze vnímat jako předskokana dnešních hiphopových videoklipů (ne náhodou je Moore považován za praotce rapu), které také představují také hypertrofovanou fantazii svých aktérů o jejich vlastní virilitě, síle a moci. Vyprávění rozpadlé na nesouvztažný sled varietních vystoupení, bláznivé karatistické akce a vpravdě turbulentních postelových sekvencí ukazuje hrdinu jako bonviána žijícího v luxusu, o kterém nicméně nevím, kde na život na vysoké noze vzal peníze. Frajerské rýmovačky permanentně trousící Dolemite totiž vystupuje současně jako varietní komik, neohrožený bojovník proti bezpráví, gangster i gigolo pro bílé paničky. Jako celek představuje "The Human Tornado" campovou mocninu blaxploitation a uhrančivě nonsensový spektákl karnevalové tělesnosti i jarmareční prostořekosti. ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

Hranice mezi láskou a nenávistí je překvapivě tenká - obojí je velmi silný cit a není divu, že často přechází jeden do druhého. A tak nějak to je s vynikajícími a příšernými filmy. U těch největších béček cítíte, že dát 5 * nebo odpad! vyjde nastejno. Uvědomujete si, že to, co jste právě viděli je prostě HROZNÝ, ale každému o tom musíte s rozzářenýma očima vyprávět a brzy si uvědomíte, že ten film vlastně milujete. A Lidské tornádo je přesně takový případ. Hlavní hrdina, Lidské tornádo, má pro každou situaci trefnou rýmovačku, sype z rukávu cool nadávky, zvládá hodně ujetý druh kung-fu; navíc prsa kam se podíváš, krev stříká všude kolem a nouze není ani o hodně bizarní scény - hlavní hrdina se miluje se ženou až spadne strop, některé záběry se úplně nesmyslně opakují, ve sklepení se ukrývá šílená úchylná bába, co mladým holkám osahává prsa, nahá dvojice si užívá hrátky v posteli s jakýmisi divnými tahacími šňůrami... Není divu, že jde o Tarantinův oblíbený film. Můžete namítnout, proč tahle hovadina u mě má plný počet a obdobné ptákoviny jako třeba Vodnické zpívánky nebo Plán 9 ode mě dostaly odpad! Ale jak už jsem psal v úvodu - ta hranice je velmi tenká a zatímco zmíněné kousky se podle mě braly docela vážně, Lidské tornádo je natočeno s velkou nadsázkou a koncipováno jako parodie. A jako taková funguje senzačně. ()

HAL 

všechny recenze uživatele

Tento film je ZLO. To nejgeniálnější ZLO jaké si dokážete představit. Rýmující negr (a negři nejsou lidi, jak ve filmu ústy vidláckého policisty zazní) při svém útěku před zákonem likviduje diváky smíchy tak nekompromisním stylem, že usoplení a se slzami v očích bijí hlavou do země pod sedačkami a prosí jen ať to celé přežijí. Ty návaly frenetického ultrakarate, těch zběsile přepálených hlášek, toho tažení skrz ložnice všech samic v širokém okolí, těch šplíchanců krve, ty šílené české titulky... je to Odpad! tak láskyplný, že nemohu nejít na fullhouse. ()

Galerie (17)

Reklama

Reklama