Leadbelly
Režie:
Gordon ParksScénář:
Ernest KinoyKamera:
Bruce SurteesHudba:
Fred KarlinHrají:
Roger E. Mosley, James Brodhead, Paul Benjamin, Madge Sinclair, Albert Hall, Art Evans, John Henry Faulk, Ernie Hudson, Lynn Hamilton, Alan Manson (více)Obsahy(1)
Slavný americký folkový zpěvák a kytarista Huddie Ledbetter, známější pod jménem Leadbelly, zemřel v roce 1949 ve svých šedesáti letech. Režisér Gordon Parks jej připomíná prostřednictvím nádherných, něžných, snových obrázků ve svém elegickém filmu. Leadbellyho život byl těžký a poznamenaný násilím. Narodil se jako černoch v době, kdy byli lidé tmavé barvy pleti na jihu Spojených států nazýváni "negry". A tito "negři" si měli být dobře vědomi toho, kde je jejich místo, což bylo v případě Leadbellyho rodiny na zemědělském pachtu. Ale Leadbelly nikdy na žádném místě dlouho nevydržel. Odpykal si jeden trest za vraždu ve vězení v Texasu a další v Louisianě. V roce 1939, kdy se proslavil jako folkový zpěvák, se opět dostal do křížku se zákonem, tentokrát v New Yorku, kde byl odsouzen k jednoletému trestu odnětí svobody za pobodání. V mezičase se pilně věnoval zdokonalování své hudby. Ta dodávala jeho životu, který byl ve všech ostatních ohledech naprosto chaotický, jediný řád. (Cinemax)
(více)Recenze (13)
Venku čtyřicet šest na slunci, tudíž tenhle životopisný snímek z jihu a černošského prostředí mně vysloveně sednul. K tomu muzika Leadbellyho, co víc jsem si mohla přát? Na tu dobu velmi dobře natočené a z exteriérů mně to horko ani tolik nevadilo, zkrátka opravdu zapadlo do toho vedra tady. Já byla spokojená i když ten kluk měl život těžkej, ale pokaždé se postavil na nohy a jeho životem byla hlavně kytara, kterou měl i v base. Když si večer po té dřině na ní brnkal blues, tak pro ostatní vězně to bylo svým způsobem v tom prostředí úlevným momentem. ()
Věřím, že ve své době musel tento film polarizovat Spojené státy Americké. Především pohledem na černošskou populaci, kterou tady prezentuje folkový hudebník Huddie Ledbetter. Dobrá folková muzika se tu ale střídá až s extrémními pohledy na soudobou černošskou populaci v Americe. Myslím si, že dnešní přecitlivělí jedinci na extrémistické názory by tento film nemuseli vůbec zvládnout a mohlo by dojít k omdlení. Mně to přišlo poměrně důvěryhodné, byť to místy dost nudilo. ()
Film je příjemný zejména muzičkou, která fandy pro country potěší. Handicapem je vlekoucí se tempo. Kdyby měl o čtvrtinu kratší stopáž, bylo by to možná akorát. ()
Dychtivá touha po svobodě je hlavním motivem filmu. Přestože ten chlapík byl léta v krimu, a když byl venku, tak kvůli svojí nespoutaností pálil všechny mosty i s lidmi na nich a zanechával za sebou spoušť zničených žen, opuštěných dětí a odhozených kamarádů. Možná proto byl tak dobrý ve vyjádření hudbou. Osobně bych ho poznat nechtěla, ale ráda jsem se s ním seznámila ve filmu. ()
Stylizovaný příběh "jednoho bluesmana". Výrazně nejvíc se mi líbila pasáž společné cesty s Blind Lemon Jeffersonem. Jinak se mi spíš obrazová stopa líbila stopa zvuková. Posleze jsem si ještě pustil jednu z jeho nejslavnějších písní - Where did you sleep last night - se senzačním refrénem "in the pines, in the pines..." v podání Leadbellyho i Kurta Cobaina. Obojí stále skvělé, přestože Cobain do toho vnesl právě to, co přežilo. A ještě něco: Leadbellyho životní dráha mi připomíná Françoise Villona, aniž bych uměl vysvětlit proč. ()
Kontroverzná afroamerická "osobnosť" medzivojnovej doby, ktorá popri množstve problémov dokázala aj niečo tvorivé - zabávať hudbou. Aj keď mne všetky tie jeho piesne prišli ako jednoduché odrhovačky a takmer všetky na jedno kopyto. Možno aj preto, že nie som cieľovka, mi tie hudobné vsuvky prišli príliš početné a pomaly až otravné. Život však tento černoch nemal nezaujímavý. Na filme je ale najlepšie to vykreslenie vtedajšej doby, chudoba, rasizmus, túlavé topánky - tak typické pre veľkú hospodársku krízu, počas ktorej sa príbeh odohráva. Nemôžem si pomôcť, ale práve filmy zo 70. rokov vedia túto dobu vykresliť najvernejšie. Skutočný Ledbetter síce nebol taká väzba ako herec vo filme, ale Roger Mosley v hlavnej úlohe obstál dobre. ()
Drsný....Jedna z písní kterou měl ve svém repertoáru Huddie Ledbetter (Roger E. Mosley) a zaslechneme ji ve filmu je "Cotton Fields". Byla převzatá i českou kapelou Rangers pod názvem "Pole s bavlnou", s textem Milana Dufka. ()
Život, "lebedící si" v býlí, byl solí, silou pro soul. Zpíval, nespílal. Vy(já)dřený potem žaláře, cihlovým "make-upem" slunce. Potomek bez bydla. Ledabylý cestovatel. Tragický Casanova zanícených (za)stavení, těla noční oblohy. ()
Podle životopisu neklidného černošského filkového pěváka s kytarou. Příjemný film. ()
Poslední kino film Gordona Parkse si vzal za úkol zobrazit osudy černošského zpěváka. Ten to neměl zrovna jednoduché a za mnohými strastmi mohla právě jeho černá pleť. Velká kaňka na historii amerického národa se tak dostává opět na přetřes. Film je protkán hudbou pro mě zcela neznámého autora, které jsou ale jedna lepší jak druhá. A jeho osudy taktéž nejsou nezajímavé. Snímek má fajn atmosféru a já jsem se tedy nenudil, byť emoce ze silnějších momentů se na mě výjimečně nepřenesly. ()
Veľmi dobrý životopisný film s kvalitnou produkciou a prirodzenými hereckými výkonmi. Film napĺňa Leadbellyho pohnutý osud, ale hlavne je plný čistokrvného černošského blues. ()
Všude samej negr! Negerský film o negrech, kde se to negry jenom hemží! To minimum děje, které se negerským tvůrcům podařilo do filmu vecpat je chaboučká vyprávěnka na ose negr hraje na kytaru a kvílí - negr klátí negryni - negr leje květák - negr vydělává krupon jinému negrovi - negr jde do basy. ()
Bohužel zpracování poněkud nudné. Ve srovnání s podobnými dokumenty - J.Cash, W.Guthrie, které byly mnohem záživnější. ()