Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tvůrce existenciálních filmových esejů, uznávaný německý režisér Wim Wenders, se opět pokusil spojit "něco" ze své vážněji zaměřené poetiky s divácky vděčným filmovým žánrem. Zároveň se rozhodl natočit film o násilí bez jeho přímého zobrazení. Spolu se scenáristou Nicholasem Kleinem si pro tuto příležitost vybral i vhodné hrdiny: v příběhu se sbíhají osudy tří mužů: vědce, ambiciozního detektiva a producenta akčních filmů. Bohatý producent Mike Max řídí své impérium pomocí telefonů a počítače a nebere vážně sdělení manželky Paige, že ho opouští. Ještě týž den se producenta zmocní dva najatí zabijáci, vše se ale vyvíjí jinak, než podle jejich plánu. Akci zabijáků zachytil na monitoru vědec Ray Bering, který pro FBI dokončuje projekt sledování dění v celém městě pomocí stovek kamer. Jeho realizace má znamenat zásadní obrat boje se zločinem: konec násilí. Projekt má ale přinejmenším dva háčky: je snadno zneužitelný a nelegitimní... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (34)

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

You must change. Gangster rap is dying. Violence is dying. Když se řekne techno-paranoidní thriller, asi si málokdo vybaví jméno, poetiku a dílo Wima Wenderse, přestože jeho podezíravost vůči všemu mimo poezii starých časů byla zřejmá vždy. Linie násilí se vzpírá svému zařazení, i když nelze popřít, že o thriller jde a paranoia je na místě. Jako když vkládáte pružnou obruč do kufru - vejde se, ale nepatří tam. Scéna Billa Pullmana, jak se za profi diverzní asistence party mexických údržbářů městské zeleně za účelem zisku tajných materiálů přihlašuje v internetové kavárně via Netscape do emailu a k tomu hraje Ry Cooder. Tehdy i mnohdy jindy se Linie míjí a zároveň protíná jako trajektorie víceúrovňového převaděče s Mulholland Drive. Právě pro tuto obruč do osmičky v karteziánském prostoru je Wendersovo mile anachronické zvolání protestu z pravěku špízlování docela zajímavé. CREATIVE KILLING /// Define violence. ()

kyselina 

všechny recenze uživatele

The End of Violence by se spíš měl překládat jako Konec násilí, mnohem lépe vystihuje podstatu filmu. Už u The Million Dollar Hotel jsem se potkala s tím, že pro mě je to naprosto úžasný film, dosahující kvalit Nebe nad Berlínem, ale pro většinu ostatních je to Wimova šlápota vedle. Stejně tak u Linie násilí. Překrásný snímek o cestě člověka za poznáním sama sebe. Wim si na tuto pouť pozval na pomoc násilí, dozajista aktuální téma. ()

Reklama

d-fens 

všechny recenze uživatele

ocenenia : MFF Cannes 1997 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ Násilie je ovocím paranoje, a častokrát keď príde dlho očakávaný nepriateľ, zistíme že nás vlastne oslobodil.... Na tak zložitú tému si Wenders zvolil asi až príliš zložitý dej, neobratne kľučkujúci medzi svetmi hollywoodskej filmovej produkcie, vládnej špionáže, policajného vyšetrovania, vzťahov otca a syna, manžela a manželky, ženy a muža.... príliš veľké sústo pre tak subtílny film, neschopný prekročiť hranicu od iba krásne zosnímaného (kamera Pascal Rabaud) rozjímania k naozaj "za srdce chytiacemu" filmu.... herecké výkony sú však veľmi dobré, Bill Pullman a Gabriel Byrne, urobili asi všetko, čo im scenár dovolil.... a vo vedlajšej úlohe otca sa poslednýkrát na plátne objavil Samuel Fuller, slávna postava americkej kinematografie, ktorý sa práve násiliu vo svojich filmoch nikdy nevyhýbal... apropo, nie je miesto vraždy, okolo krorej sa točí celý dej filmu, identické s miestom, použitým pri natáčaní Paríž, Texas? ()

JASON_X 

všechny recenze uživatele

Z tohohle Wendersova kousku jsem napoprvé nebyl příliš moudrý... no, možná proto, že jsem měl s sebou v kině flašku vína, už nevím... každopádně jsem ho pořádně vstřebal teprve napodruhé napotřetí. Příběh je trochu krkolomně a těžkopádně (rozuměj Wendersovsky) vyprávěný a z první projekce mi v hlavě nejvíc utkvělo asi to, jak se zazobaný producent přidal k mexikánské zahradnické partě a sekal s nimi křoviňákem a hrabal hráběma a foukal fukarem. To se mi totiž hrozně líbilo, protože já jsem tenkrát taky pracoval u zahradníků a sekal křoviňákem a hrabal hráběma a foukal fukarem... Teď jsem dal po letech tenhle film znovu a můj názor na něj je dost rozpolcený. Na jednu stranu - hrozně moc se mi líbí jeho vizuál, jeho barvy, jeho klidné melancholické tempo, jeho nevtíravá hudba, jeho herci. Na druhou stranu - jeho lehoulince scifistický příběh není moc přesvědčivý, taková paranoidní, rádoby angažovaná kritika tajemného Velkého Bratra, který nejenže může kohokoliv z nás sledovat a poslouchat, ale v případě nutnosti ho i umlčet magickou střelou z nebes... prostě všemocná a všehoschopná Amerika viděná očima evropského intelektuála. Ale protože má tenhle film neskonalé štěstí, že na něj mám jisté osobní vzpomínky, dostane ode mne blahovolně jednu hvězdu navíc. ()

Phobia 

všechny recenze uživatele

Nevěděla jsem, co od tohohle filmu čekat: předpokládala jsem, že půjde o nestandardní krimi-thriller. Nakonec se z toho však vyklubala nepříliš kompaktní mozaika různě dramatických osudů, která má sice jasnou ústřední myšlenku a spoustu ne až tak jasných vedlejších, ovšem jako celek to na mě příliš nezapůsobilo. Všechno to filozofování krachovalo na jednom velkém problému: chování a jednání většiny postav mi často přišlo nevěrohodné, nepřirozené, nepochopitelné. Ani herecké výkony mě kdovíjak neohromily - Bill Pullman v hlavní roli spíše zklamal, jeho věčně drsně, "vychytrale" přivřené oko připomínalo Arnieho terminátora a k danému charakteru se to vůbec nehodilo. Jeho filmová manželka Andie MacDowell střídala nálady jak na kolotoči a zřejmě to mátlo i samotnou herečku. Dva padouši Diehl a Pruitt buď přehrávali, každopádně měli opravdu nehorázně stupidně napsané role (naštěstí se nezdrželi dlouho). Černý raper Six mi svým "gangsta" přízvukem pil krev. Výrazný Udo Kier si střihl nevýznamný, vcelku komický post cynického režiséra z Evropy a charismatický Gabriel Byrne, pro mě jediná srozumitelná postava, moc prostoru bohužel nedostal. Linie přitažlivosti mezi detektivem a kaskadérkou mi přišla málo podstatná, zbytečná. Kamera místy otravně divná, hudba uspávací, pořád jsem čekala, kdy snímek konečně vypadne z té své unylé pozvolnosti... A ke konci to skutečně přišlo: rychle, neosobně, bez emocí. Celý film mi přišel nepříjemně roztříštěný, chladný a nepřesvědčivý, poměrně zajímavý potenciál zápletky byl pohřben v pseudointelektuálním zpracování. 51% ()

Galerie (16)

Reklama

Reklama