Linie násilí

You must change. Gangster rap is dying. Violence is dying. Když se řekne techno-paranoidní thriller, asi si málokdo vybaví jméno, poetiku a dílo Wima Wenderse, přestože jeho podezíravost vůči všemu mimo poezii starých časů byla zřejmá vždy. Linie násilí se vzpírá svému zařazení, i když nelze popřít, že o thriller jde a paranoia je na místě. Jako když vkládáte pružnou obruč do kufru - vejde se, ale nepatří tam. Scéna Billa Pullmana, jak se za profi diverzní asistence party mexických údržbářů městské zeleně za účelem zisku tajných materiálů přihlašuje v internetové kavárně via Netscape do emailu a k tomu hraje Ry Cooder. Tehdy i mnohdy jindy se Linie míjí a zároveň protíná jako trajektorie víceúrovňového převaděče s Mulholland Drive. Právě pro tuto obruč do osmičky v karteziánském prostoru je Wendersovo mile anachronické zvolání protestu z pravěku špízlování docela zajímavé. CREATIVE KILLING /// Define violence. (24.09.2023)

Z tohohle Wendersova kousku jsem napoprvé nebyl příliš moudrý... no, možná proto, že jsem měl s sebou v kině flašku vína, už nevím... každopádně jsem ho pořádně vstřebal teprve napodruhé napotřetí. Příběh je trochu krkolomně a těžkopádně (rozuměj Wendersovsky) vyprávěný a z první projekce mi v hlavě nejvíc utkvělo asi to, jak se zazobaný producent přidal k mexikánské zahradnické partě a sekal s nimi křoviňákem a hrabal hráběma a foukal fukarem. To se mi totiž hrozně líbilo, protože já jsem tenkrát taky pracoval u zahradníků a sekal křoviňákem a hrabal hráběma a foukal fukarem... Teď jsem dal po letech tenhle film znovu a můj názor na něj je dost rozpolcený. Na jednu stranu - hrozně moc se mi líbí jeho vizuál, jeho barvy, jeho klidné melancholické tempo, jeho nevtíravá hudba, jeho herci. Na druhou stranu - jeho lehoulince scifistický příběh není moc přesvědčivý, taková paranoidní, rádoby angažovaná kritika tajemného Velkého Bratra, který nejenže může kohokoliv z nás sledovat a poslouchat, ale v případě nutnosti ho i umlčet magickou střelou z nebes... prostě všemocná a všehoschopná Amerika viděná očima evropského intelektuála. Ale protože má tenhle film neskonalé štěstí, že na něj mám jisté osobní vzpomínky, dostane ode mne blahovolně jednu hvězdu navíc. (23.02.2015)

Hmm. Bylo mi u toho hezky. Což je o thrilleru dost zvláštní výrok, ale to už je holt Wenders. Každý jeho film je napůl sen. A teď nemám na mysli sémiotiky s jejich teoriemi o obecné podobnosti filmu a snění – tenhle chlapík v tom oboru dospěl dál než ostatní. Hodně za to může hudba, zde zvláště vypečená, nálady waitsovské, i když samotný Waits se ozve jenom jednou. Zápletka je na tom sice to nejméně důležité, ovšem protentokrát potěšila její sevřenost a dořečenost všeho podstatného (když dáváte bacha) – to u mistra nebývá pravidlem. Taková prima meditace. A co do vývoje postav větší roadmovie než celá V běhu času, mimochodem. Asi bych si měl novějších wendersovin sehnat víc. (20.03.2012)

Až počtvrté mi přišlo k téhle "éterické" krimi vhodně zvolené pozvolné tempo a prolínání několika vypravěčských rovin. Jeden z filmů, ke kterému se vztah rodí buď pomalu nebo vůbec. Zamyšlení nad odcizeností a samotou, mocí a jejím zneužitím. A pak ta hudba Ry Coodera... Mám prostě pro Wenderse slabost. (25.10.2010)

Další z Wendersových vrstevnatých filmů. Stěžejním tématem je cesta za poznáním sebe samotného (které je zde podáno naprosto skvěle), ale objevují se tu i jiná témata - to, že násilí stále více proniká do kultury, pak taky nefunkční vztah otce a syna způsobený tím, že oba vidí svět jinak, dále taky trochu načrtne potíže s všudypřítomně umístěními kamerami a je toho i víc. Objeví se tu dost postav, ale všechny jsou uvěřitelné a všechny mají v příběhu své nenahraditelné místo, navíc každá mi přišla dost zajímavá. Wendersovi se to povedlo skvěle natočit a sestříhat, protože se tady toho stane fakt hodně a propojit to muselo dát práci, ačkoli to místy působí složitě. Taky to má tu typickou Wendersovu podmanivou atmosféru a dobré herecké výkony, takže se jedná o další jeho velmi povedený film, ačkoli k dokonalosti měl některá svá témata víc rozebrat. Tak jako tak, Wenders prostě umí. A navíc je tady jedna z nejpřekvapivějších scén, jakou jsem kdy viděl. 4* (08.10.2020)