Merci la vie
Režie:
Bertrand BlierScénář:
Bertrand BlierKamera:
Philippe RousselotHrají:
Charlotte Gainsbourg, Anouk Grinberg, Michel Blanc, Jean Carmet, Annie Girardot, Jean-Louis Trintignant, Catherine Jacob, Gérard Depardieu (více)Obsahy(1)
Tento fantaskní příběh dvou žen, které se spolu seznámí za tragických okolností, kdy jedna z nich byla přepadena a ta druhá ji pomohla a z nichž se stanou nerozlučné přítelkyně. Obě dvě ve své fantazii cestují časem, prožívají různé události a vzpomínají na své lásky i se strachem na AIDS. Jedna z nich často vzpomíná na doktora Antoina (Depardieu). (MVanis)
(více)Recenze (12)
Skvostné obsazení, je vidět, že synáček slavného otce za kamerou se nezapře a ví... ()
Nádherná hra na Lynche, která je předzvěstí filmu Herci. ()
Jeden z nejzvláštnějších a nejšílenějších filmů, které jsem kdy viděl. Když jsem si v obchodě vybíral film, zaujal mě dle pár vět z obsahu. Čekal jsem ale něco zcela jiného. Reálný příběh o přátelství životem zkoušené třicátnice a mladé, osamělé dívky. Tomu napovídalo pouze prvních patnáct, dvacet minut, pak se tenhle film rozjel v divoký, téměř surrealistický kolotoč dialogů, cestování v čase, paradoxů a nadsázky. V jednu chvíli jsem měl chuť film vypnout. Odolal jsem a dodíval se do konce. Filmu rozhodně nelze upřít jistou kvalitu, především vysokou úroveň hereckých výkonů. A herecká sestava je vskutku našlapaná. Počínaje mladičkou Charlotte Gainsbourg a konče ostříleným Michelem Blanc. ()
Jako bylo to fakt krejzy, i na Blíra řek bych, bylo to, jako nějakej naprostej úlet nebo sen, koukal sem na to s otevřenou pusou a nechápavym výrazem, mělo to navíc ten zvláštní patos, slovy nepopsatelný, který maj jen ty nejvěčí filmový magořiny - bylo to trochu jako Buzíci z ženského pohledu, trochu jako Zběsilost v srdci zkřížená s Nocí šelem, ale byl to hlavně další originální film od originálního filmaře, který prostě točí filmy, tak jak se mu líbí - celý život ho fascinují vztahy mezi mužem a ženou, mezi dvěma ženami, mezi dvěma muži, mezi dvěma muži a jednou ženou, mezi dvěma ženami a jedním mužeme, mezi každý s každým, zkrátka mezi vším a všema a ať už je to s kýmkoli a jakkoli, vždycky nadšeně přitakává životu, v jakékoli podobě, lásce a sexu - taky v jakékoli podobě (pokud je tedy mezi lidmi) - svět jeho filmů se řídí heslem "užívej, co to jde a jak to jde" - je to občas trochu moc a přehnaný - ač namíchanej z tolika různých ingrediencí - může způsobit i nevolnost, chutná osvěživě, je to svý a zkrátka a dobře, je to naprostej originál ()
Život, který ukazuje zjevné i skyryté, v celém lacanovském prostoru symbolična, imaginárna a reálna. Sám bych řekl, že tento film nejlépe (pokud vůbec) vyjevuje jeho představu o uspořádání naší duševní struktury. Ten, kdo přijal Freudův model: já, nadjá, ono - vnější svět, se v tom může obtížněji orientovat. Blierův svět je ale vysloveně lacanovský, a také určitým důkazem jeho existence. Budeme-li ho chápat s souřadnicích symbolů, obrazů a fantasmat, potom zjistíme, že se příliš neliší ani od našich běžných životů, přestože jednotky na našich osách mají různě (kvantitativně) velké jednotky a určují prostorové body s různou (kvalitativní) podobou. Je to (umělecky) vybájené, možné nebo skutečné? Ať už je odpověď jakákoli, z prostoru SIR neunikneme. Pozn.: V závěru, ve kterém Lacanův prostor opouštíme, a řeší se jedna z rodinných tragédií, zazní Brelova "Toi, Toi, si t'étais l' Bon Dieu/ Tu f''rais valser les vieux / Aux étoiles". ()
Snad najpodivnejsi film, aky som videl, Koketuje s artom, dramou, zivotopisnym filmom a ktovie cim este. Rezisersky na urovni, Bertrand Blier bol aspon tuna zrucny rutiner : 69 % ()
Velice netradiční podívaná s laskavým hereckým nasazením a dramaticky strhujícím výkonem. Divadelní prvky se nezapřou. I když jsem všechnu pozornost filmu nedokázal věnovat, pokaždé mě udivuje, jak jsou ti Francouzi fantaskně fantastičtí. ()
Bliera nemám rád, ale tohle se mu povedlo naprosto dokonale. Dobře vyvážené scény reality, fikce a filmu ve filmu, herci bezchybní. ()
No jo. Tak se nás ten pán, který v civilu vypadá trochu jako úctyhodný profesor matematiky, zase jednou pokouší přesvědčit, že rozhodně není jen tak normální. Jenomže zatímco v sedmdesátých letech působily jeho útoky na měšťáckou kulturu svěžím dojmem (neznám moc tak čistých a upřímných filmů jako jsou Buzíci), u jeho pozdější tvorby mívám bohužel dost často pocit křečovité pózy. Sice jsem trochu zestárnul, ale pořád jsem ten velký provokatér a znovu vám to dokážu. ()
Co tohle doprdele bylo? Charlotte Gainsbourg mám rád a asi to zahrála dobře, stejně jako Anouk Grinberg, ale pro tohle absurdní divadlo jsem opravdu pochopení nenašel. Děkuji, jednou stačilo a dokoukat to bylo docela utrpení. Takovej chaos se jen tak nevidí. ()
Šílená šílenost, která nenudí, i díky dvojce zvláštních mladých holek, které mění doby a prožívají opravdu zvláštní situace. ()
S tímhle filmem jsem se prostě minula. Nepochopila jsem, co to bylo ...jen mě mrzelo, že tam hráli můj oblíbený Yves a Charlotte ()