Na vlastní kůži

Postrádal jsem jakoukoliv uměleckou nebo sociální výpověď. Režisérka mi chce namluvit, že stačí jedna hloupá nehoda, na základě které se vyvine sebezničující obsese? Jako experimentální snímek by obstál možná v 60.letech, jenže tenhle typ hledání má už kinematografie za sebou. Zejména mladé dívky a ženy se sebepoškozují, řežou se, vykusují si maso, ale je za tím vždy něco mnohem závažnějšího. Hlavní hrdinka filmu k tomu neměla sebemenší vážný důvod. Mám rád drama i horor, tohle však není ani jedno. Nudné nic, které ještě nudněji končí. Zatraceně, kdyby si alespoň vydloubla oko, tak bych i hvězdu dal. A konec? Čekal jsem, že se za doprovodu mohutného gejzíru sama podřízne...nestalo se....takže odpad a nazdar. (23.03.2013)

Nevím co bylo údělem tohohle snímku. Jestli měl šokovat, tak se mu to absolutně nepovedlo, ale jestli měl znechutit a zhnusit diváka, tak u mě se mu to povedlo na 100%. A to především díky představitelce hlavní role. Marina de Van mi byla ( extrémně ) nesympatická hned od první minuty. Krásy taky moc nepobrala a o jejích hereckých, scénaristických a režisérských schopnostech by se dalo taky dlouze polemizovat. Už dlouho jsem neviděl tak nudnej a prázdnej film. Za mě jasnej odpad. (14.06.2020)

In My Skin je znepokojivý,psychologický horror! Vypráví příběh o ženě, která se zranila na párty,nevědomě si poranila nohu na velmi vysokém Levelu. Nechala si to zalepit náplastí, ale později si to celé zeškrábala v jizvy. Co začíná jako morbidní kuriozita brzy přejde k posedlému znetvořování! Film se soustředí na sebepoškozování velmi ohavným způsobem. Tohle je nutkání, které nemůže být kontrolováno ! Bylo zajímavé sledovat ženu, jak se sama devastuje,řeže nožem a pije svou vlastní krev dokonce i ve Společnosti! Tohle je prostě další Francouzká Sick Pecka,která na mně udělala dojem!! Nenechte se zmást nízkým hodnocením! Na IMDB má Rating 6,6! Mé hodnocení 75% (19.03.2013)

Artově pojatý body horror o mladé ženě, která se zraní a začne být na svém zranění závislá natolik, že se začne zraňovat sama. Neboť dochází k uvědomění, že teprve sebeubližováním si své tělo plně uvědomuje. Pomalé tempo zvýrazňujě obzvláště kontrast ze ztrátou individuality, kdy se hlavní hrdinka v pracovním procesu mění v pouhý pracující stroj, bez špetky lidství a získáváním hlubšího a pronikavějšího (až erotizujícího) vztahu k vlastnímu tělu. Parádní záležitost, které neškodí ani zdánlivá nedořečenost v závěru. Marina de Van, scénáristka i režisérka filmu a představitelka hlavní role v jedné osobě si mě získala svým charismatem a smyslem pro drama. (17.05.2017)

Původně jsem dal odpad, ale pak jsem si uvědomil, že pokud mě ten film dokázal zhnusit víc než třeba Inside nebo Martyrs, tak v tom asi něco bude. A taky že jo. Gore ve filmech totiž obvykle vzniká z toho, že někdo páchá násilí na někom jiném (a má pro to většinou nějakou, byť hloupoučkou, motivaci), případně méně často jej postavy páchají samy na sobě, ale evidentně u toho trpí (příklad Lucy na začátku Martyrs, kde se to ale stejně muselo hororově inscenovat přes imaginární "třetí" postavu). Hnus v Dans ma peau je intenzivnější, protože hlavní aktérka nejen že sama na sobě páchá násilí, ale ještě navíc v tom nalézá zalíbení. Co možná ještě přidává na děsivosti, je fakt, že pro to zjevně nemá žádný podstatný důvod (kromě toho, že se v úvodu nechtěně zraní, což se prezentuje jako jediný katalyzátor všeho následujícího). Snad někdo s velkou představivostí by v tom nalezl jakousi paralelu s jejím profesním a osobním životem, ale já ji tam za boha nevidím. Nejde tu o to, že by Esther v životě strádala nebo před něčím utíkala - v práci se jí daří a doma má hodného přítele, ale to její nutkání je prostě silnější než cokoli jiného. V tomhle ohledu jde skutečně o nefalšované torture porno, protože jakékoli dialogy a scény, které vyplňují čas mezi chvílemi, kdy do sebe hrdinka/režisérka rozkošnicky kuchá, jsou ekvivalentem trapných pokusů o naznačení jakéhosi příběhu v klasickém péčku. Takhle zpracovaná fascinace vlastním tělem se ve filmu opravdu jen tak nevidí, ale abych to mohl hodnotit pozitivně, tak by to především nesmělo vypadat jako, pravda trochu zvrhlý, studentský film na téma "závislost". (26.01.2011)