Reklama

Reklama

Na vlastní kůži

(festivalový název)
  • Francie Dans ma peau (více)
Trailer

Obsahy(1)

Esther je normální žena, která na jednom večírku spadne a ošklivě se zraní na noze. V ten den se změní celý její život. Zranění není sice nějak vážně, ale zcela jistě velice bolestivé. Nicméně Esther bolest skoro necítí. Od toho dne začíná být fascinována vlastním tělem (zcela jiným způsobem, než si kdokoliv dokáže představit). Její šílenost a obsese se vyhrocují čím dál víc. (markettka)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (24)

Eodeon 

všechny recenze uživatele

stává se mi to docela často a obyčejně si v takovém případě dovolím trochu sobecký pocit jisté privilegovanosti, ale v tomto případě mě pouze a čistě mrzí, že jsem asi jediný, kdo tento film pochopil. hlavně tedy s přihlédnutím k tomu, jak je to ve skutečnosti prosté. stačí najít téma, což ale také samo o sobě není nic složitého vzhledem k tomu, že to má přeci divák po celou dobu přímo před očima. z hlediska psychologie nejsou kompulze a fetiše nic mimořádného a už vůbec není spravedlivé o nich psát jako o druhu šílenství (viz obsah). naopak, má je každý. ale není divu, že se diváci snaží nevidět tu skutečnost tematizovánu ve filmu, protože i za ty nejnevinnější a nejneškodnější fetiše se lidé obvykle stydí. tento stud je spíše duševní poruchou, než samotná obsese. specifika života s méně obvyklou formou obsese jsou námětem Dans ma peau a je to téma nekonečně zajímavé už jen právě proto, že i ti nejsvobodomyslnější diváci ho zjevně vnímají jako nepřekonatelné tabu. ano, snad je to tím, že v tomto případě jde o posedlost vlastním tělem. narcismus je běžný a různé fetiše zase zdůrazňují tu či onu část lidského těla, ale co když v sobě člověk (úplnou náhodou) stejně jako hrdinka, objeví dispozice pro objevování zvláštního půvabu spíše pod povrchem těla, například v kůži. ano, i já jsem častokrát při sledování potlačoval velmi silné, fyzické nutkání odvracet zrak a i já jsem místy až tajil dech při sledování některých obzvlášť šťavnatých gore efektů (s hororem ten film ovšem nemá co společného) - a to nemyslím, obrazně, ale doslova -, ale to prostě patří k věci. to je třeba vidět, pokud se má divák pokusit pochopit, nebo si alespoň představit ty pudy, které ani hrdinka zjevně inteligentní a duševně zcela vyrovnaná a v neposlední řadě houževnatá nedovede vůlí ovládnout. s podobnými nebo vlastně jakýmikoliv fetiši se úzce pojí naprosté nepochopení ze strany okolí (v tomto případě paradoxně i diváků filmu) a důsledkem toho i naprostá izolovanost. to je přeci nesmírně silné a jímavé téma a Marina de Van ho zpracovala velmi dobře. jediné, co bych já osobně uvítal rozvést o něco víc, by mohla být hrdinčina touha se té animální vášni vzpírat, bojovat s tím, překonávat to a usilovat o to se vrátit zpět do normálního stavu (=normální ve smyslu společností dané normy). ovšem v tomto případě není fetiš jen neškodnou odchylkou od normy. některé mohou být destruktivní. a hůř - jiné dokonce sebedestruktivní. zajímalo by mě, jaký je to asi pocit sledovat se, jak hyzdí a ničí sebe samu, fyzicky, duševně i společensky, a nemoci tomu zabránit. k tomu všemu je třeba si uvědomit, že fascinace lidským tělem či jeho poškozováním je v malé míře relativně běžná. dispozice k podobné poruše má mnoho z nás. možná jen stačí počkat na spouštěč, který je zaktivuje. jak jsem už napsal, je to mimořádně silný film. ()

EvilPhoEniX 

všechny recenze uživatele

In My Skin je znepokojivý,psychologický horror! Vypráví příběh o ženě, která se zranila na párty,nevědomě si poranila nohu na velmi vysokém Levelu. Nechala si to zalepit náplastí, ale později si to celé zeškrábala v jizvy. Co začíná jako morbidní kuriozita brzy přejde k posedlému znetvořování! Film se soustředí na sebepoškozování velmi ohavným způsobem. Tohle je nutkání, které nemůže být kontrolováno ! Bylo zajímavé sledovat ženu, jak se sama devastuje,řeže nožem a pije svou vlastní krev dokonce i ve Společnosti! Tohle je prostě další Francouzká Sick Pecka,která na mně udělala dojem!! Nenechte se zmást nízkým hodnocením! Na IMDB má Rating 6,6! Mé hodnocení 75% ()

Reklama

lamps 

všechny recenze uživatele

Formální i psychologická šeď a obrovská nuda, která se schovává za jakože kontroverzní a ve filmech nepříliš řešené téma. Sebepoškozování je samozřejmě fetiš hodný důkladné filmové sondy, ale té se Marina de Van ani v náznacích nepřibližuje a tabu se pokouší lámat jen ve dvou trochu explicitnějších scénách (které se ale, milí fanoušci extrémní kinematografie, nedají v nejmenším srovnat s každým druhým zástupcem New French Extremity). Chápu myšlenku o nemožnosti tenhle psychický blok nějak podchytit a postavit se mu, ale hlava mi nebere, proč jsem kvůli tomu musel civět na 90 minut ryzí filmařské křeče, která psychicky negraduje a v součtu nikam nesměřuje. ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

Původně jsem dal odpad, ale pak jsem si uvědomil, že pokud mě ten film dokázal zhnusit víc než třeba Inside nebo Martyrs, tak v tom asi něco bude. A taky že jo. Gore ve filmech totiž obvykle vzniká z toho, že někdo páchá násilí na někom jiném (a má pro to většinou nějakou, byť hloupoučkou, motivaci), případně méně často jej postavy páchají samy na sobě, ale evidentně u toho trpí (příklad Lucy na začátku Martyrs, kde se to ale stejně muselo hororově inscenovat přes imaginární "třetí" postavu). Hnus v Dans ma peau je intenzivnější, protože hlavní aktérka nejen že sama na sobě páchá násilí, ale ještě navíc v tom nalézá zalíbení. Co možná ještě přidává na děsivosti, je fakt, že pro to zjevně nemá žádný podstatný důvod (kromě toho, že se v úvodu nechtěně zraní, což se prezentuje jako jediný katalyzátor všeho následujícího). Snad někdo s velkou představivostí by v tom nalezl jakousi paralelu s jejím profesním a osobním životem, ale já ji tam za boha nevidím. Nejde tu o to, že by Esther v životě strádala nebo před něčím utíkala - v práci se jí daří a doma má hodného přítele, ale to její nutkání je prostě silnější než cokoli jiného. V tomhle ohledu jde skutečně o nefalšované torture porno, protože jakékoli dialogy a scény, které vyplňují čas mezi chvílemi, kdy do sebe hrdinka/režisérka rozkošnicky kuchá, jsou ekvivalentem trapných pokusů o naznačení jakéhosi příběhu v klasickém péčku. Takhle zpracovaná fascinace vlastním tělem se ve filmu opravdu jen tak nevidí, ale abych to mohl hodnotit pozitivně, tak by to především nesmělo vypadat jako, pravda trochu zvrhlý, studentský film na téma "závislost". ()

*CARNIFEX* 

všechny recenze uživatele

Esther sa na jednom z večierkov veľmi škaredo poraní na nohe. Svoje zranenie si uvedomí až po niekoľkých hodinách, keď si všimne že krváca. Náhodné zranenie v nej vyvolá pocity, ktoré navždy zmenia jej potreby uspokojenia. Celkom solídne gore v kombinácii s témou, ktorá je pre väčšinu obyvateľstva TABU, to fanúšika hororu musí zaujať. Podaktoré scény síce boli pritiahnuté za vlasy, nič to však nemení na fakte, že Francúzi sú vo svojom smere ( keď len témou ) za každú cenu šokovať či zaujať, proste "fajnšmekri". Pri snímku som nehíkal, zrak som neodvracal, nenudilo, no ani nijak mimoriadne nezaujalo - 55% ()

Galerie (8)

Zajímavosti (1)

  • Britský deník The Telegraph zařadil film mezi 50 nejlepších hororů všech dob. (Zdroj Letní filmová škola)

Reklama

Reklama