poster

Na vlastní kůži (festivalový název)

  • Francie

    Dans ma peau

  • anglický

    In the Skin

    (festivalový název)
  • Francie

    Coupures

    (pracovní název)
  • Kanada

    In My Skin

  • Nový Zéland

    In My Skin

  • USA

    In My Skin

  • Velká Británie

    In My Skin

  • Austrálie

    In My Skin

Drama / Horor

Francie, 2002, 93 min

Režie:

Marina de Van

Scénář:

Marina de Van
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Eodeon
    ****

    stává se mi to docela často a obyčejně si v takovém případě dovolím trochu sobecký pocit jisté privilegovanosti, ale v tomto případě mě pouze a čistě mrzí, že jsem asi jediný, kdo tento film pochopil. hlavně tedy s přihlédnutím k tomu, jak je to ve skutečnosti prosté. stačí najít téma, což ale také samo o sobě není nic složitého vzhledem k tomu, že to má přeci divák po celou dobu přímo před očima. z hlediska psychologie nejsou kompulze a fetiše nic mimořádného a už vůbec není spravedlivé o nich psát jako o druhu šílenství (viz obsah). naopak, má je každý. ale není divu, že se diváci snaží nevidět tu skutečnost tematizovánu ve filmu, protože i za ty nejnevinnější a nejneškodnější fetiše se lidé obvykle stydí. tento stud je spíše duševní poruchou, než samotná obsese. specifika života s méně obvyklou formou obsese jsou námětem Dans ma peau a je to téma nekonečně zajímavé už jen právě proto, že i ti nejsvobodomyslnější diváci ho zjevně vnímají jako nepřekonatelné tabu. ano, snad je to tím, že v tomto případě jde o posedlost vlastním tělem. narcismus je běžný a různé fetiše zase zdůrazňují tu či onu část lidského těla, ale co když v sobě člověk (úplnou náhodou) stejně jako hrdinka, objeví dispozice pro objevování zvláštního půvabu spíše pod povrchem těla, například v kůži. ano, i já jsem častokrát při sledování potlačoval velmi silné, fyzické nutkání odvracet zrak a i já jsem místy až tajil dech při sledování některých obzvlášť šťavnatých gore efektů (s hororem ten film ovšem nemá co společného) - a to nemyslím, obrazně, ale doslova -, ale to prostě patří k věci. to je třeba vidět, pokud se má divák pokusit pochopit, nebo si alespoň představit ty pudy, které ani hrdinka zjevně inteligentní a duševně zcela vyrovnaná a v neposlední řadě houževnatá nedovede vůlí ovládnout. s podobnými nebo vlastně jakýmikoliv fetiši se úzce pojí naprosté nepochopení ze strany okolí (v tomto případě paradoxně i diváků filmu) a důsledkem toho i naprostá izolovanost. to je přeci nesmírně silné a jímavé téma a Marina de Van ho zpracovala velmi dobře. jediné, co bych já osobně uvítal rozvést o něco víc, by mohla být hrdinčina touha se té animální vášni vzpírat, bojovat s tím, překonávat to a usilovat o to se vrátit zpět do normálního stavu (=normální ve smyslu společností dané normy). ovšem v tomto případě není fetiš jen neškodnou odchylkou od normy. některé mohou být destruktivní. a hůř - jiné dokonce sebedestruktivní. zajímalo by mě, jaký je to asi pocit sledovat se, jak hyzdí a ničí sebe samu, fyzicky, duševně i společensky, a nemoci tomu zabránit. k tomu všemu je třeba si uvědomit, že fascinace lidským tělem či jeho poškozováním je v malé míře relativně běžná. dispozice k podobné poruše má mnoho z nás. možná jen stačí počkat na spouštěč, který je zaktivuje. jak jsem už napsal, je to mimořádně silný film.(8.5.2014)

  • EvilPhoEniX
    ****

    In My Skin je znepokojivý,psychologický horror! Vypráví příběh o ženě, která se zranila na párty,nevědomě si poranila nohu na velmi vysokém Levelu. Nechala si to zalepit náplastí, ale později si to celé zeškrábala v jizvy. Co začíná jako morbidní kuriozita brzy přejde k posedlému znetvořování! Film se soustředí na sebepoškozování velmi ohavným způsobem. Tohle je nutkání, které nemůže být kontrolováno ! Bylo zajímavé sledovat ženu, jak se sama devastuje,řeže nožem a pije svou vlastní krev dokonce i ve Společnosti! Tohle je prostě další Francouzká Sick Pecka,která na mně udělala dojem!! Nenechte se zmást nízkým hodnocením! Na IMDB má Rating 6,6! Mé hodnocení 75%(19.3.2013)

  • Jansen
    **

    Spíš než šokující je to špatně natočené. Film se vlastně skládá jen z několika scén, přičemž ústřední jsou ty, ve kterých se hrdinka řeže. Zbytek je jenom vata, ve které se Marina de Van snaží zhmotnit tlaky, které působí na hlavní hrdinku a vedou ji k jejímu počínání. Činí tak ale značně nepřesvědčivě a víc než vykreslení nějakých psychicky zátěžových situací podává klišovitou rutinu, kterou si užívá kdejaká představitelka televizního seriálu. Jako celek to absolutně nedrží pohromadě, což je škoda, protože pár záběrů a asi jedna scéna jsou docela povedené a dávají tušit, že potenciál tohoto filmu zdaleka nebyl ideálně naplněn. Nakonec je In My Skin jenom nepovedená rádoby provokativní záležitost.(8.9.2011)

  • JohnMiller
    ****

    Chladný Francúzky surrealizmus sa tu rozhodne nedá zaprieť, hoci to bolo tak bizarné a nechutné, že hlavne v prvej polovičke som si musel dávať nútené prestávky a často to zastavovať. Husia koža mi naskakovala v istých momentoch, a to, násilné a explicitné scénky, neboli vôbec tak chladnokrvne drsné alebo viditeľne naratívne, či by sa ubližovalo v nestráviteľnej forme. Práve že nie, a to je na tom to silné, jedinečné. Celý vizuál vyzeral byť ako lepšia televízna produkcia, žiadna filmová žumpa Nemeckých romantických filmov ale ani Hollywoodsky miliardový brak. Postavy mi prišli nesmierne prirodzené, tak troška melancholicky unavené prácou a životným zhonom. Úplne bežný faktor dnešného sveta a preto mi to prišlo tak uveriteľné. Hlavná postava, ženská, sa na jednom pracovnom večierku škaredo poreže na nohe, krv nachádzajú po celom dome ale ona necíti bolesť a tak si to všimne dosť neskoro. Zájde na pohotovosť, kde jej zošijú ranu a sám lekár sa čuduje, že takú hlboké zranenie necítila, po tak dlhom čase. Ubehne deň, možno dva a ona si začne na sebe všímať, že jej koža necíti niekedy bolesť akoby mala na sebe iba oblečenie, nechutne si začne naťahovať svoju kožu, divák vidí, že to je iba nejaká guma ale aj tak odvráti pohľad, tak je ten obraz chladný. V práci jej to nedá a v miestnosti z náradím, sa začne rezať a zoškrabovať si ranu a stehy. Skvelý a realistický výkon herečky iba umocňuje ten realistický pocit, proste cítite a počujete tú bolesť. Zo ženy sa stala masochistka a to nieje vôbec to najhoršie, čo sa v tejto snímke udeje. Samozrejme si to všimne jej frajer, s ktorým majú dosť silný vzťah, kedže si spolu kupujú byt a veru, nepáči sa mu to. Svoje sebapoškodzovanie kryje tým, že napríklad nafinguje autonehodu a tak. Avšak jej fetiš vyvrcholí tým, že začne pojedať sama seba. Masochistický kanibalizmus, s tým som sa ešte v kinematografii nestretol. Začne si odkrajovať kožu a pojedať ju. Tento moment, niekde pri konci, mi už neprišiel tak depresívne realistický, takže sa to už dalo pozerať ale keby že, je snímka tak chladno uveriteľná počas celého času, bola by to asi najdepresívnejšia snímka akú som kedy videl ale tvorcovia toto tempo nedokázali (na šťastie) udržať do konca. Ale aj tak je to bezpochyby veľmi ťažký a depresívny film.(11.8.2015)

  • darkrobyk
    odpad!

    Postrádal jsem jakoukoliv uměleckou nebo sociální výpověď. Režisérka mi chce namluvit, že stačí jedna hloupá nehoda, na základě které se vyvine sebezničující obsese? Jako experimentální snímek by obstál možná v 60.letech, jenže tenhle typ hledání má už kinematografie za sebou. Zejména mladé dívky a ženy se sebepoškozují, řežou se, vykusují si maso, ale je za tím vždy něco mnohem závažnějšího. Hlavní hrdinka filmu k tomu neměla sebemenší vážný důvod. Mám rád drama i horor, tohle však není ani jedno. Nudné nic, které ještě nudněji končí. Zatraceně, kdyby si alespoň vydloubla oko, tak bych i hvězdu dal. A konec? Čekal jsem, že se za doprovodu mohutného gejzíru sama podřízne...nestalo se....takže odpad a nazdar.(23.3.2013)

  • - Britský deník The Telegraph zařadil film mezi 50 nejlepších hororů všech dob. (Zdroj: Letní filmová škola)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace