The Pornographer
Režie:
Bertrand BonelloScénář:
Bertrand BonelloKamera:
Josée DeshaiesHudba:
Bertrand BonelloHrají:
Jean-Pierre Léaud, Jérémie Renier, Dominique Blanc, Catherine Mouchet, Thibault de Montalembert, André Marcon, Laurent Lucas, Richaud Valls (více)Obsahy(1)
Jacques, populární režisér pornofilmů, se vrací k natáčení, aby zaplatil dluhy. Jenže jeho průmysl se změnil - Jacques začínal s natáčením porna koncem šedesátých let, kdy to byla provokace, osvobození od konvencí a forma společenského protestu. Dnes se ocitá uprostřed cynicky chladného byznysu, kde jde jen o čas a peníze... Navíc se má setkat s jediným synem, který si ho idealizuje. Hořká a odvážná satira o ukradených a falešných ideálech je natočena polodokumentární metodou se skutečnými pornohvězdami a patří k nejzajímavějším současným studiím na téma pornografie a jejího smyslu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (7)
║Rozpočet FRF 7miliónov║Tržby Celosvetovo $126,027║ ()
Le Pornographe jest filmem velmi zajímavým, aktuálním...sexuélně odvážným i cudně odtažitým (obé dohromady, ač se to navzájem vylučuje - v tom je jedna z rozporností, jejichž výčet záhy bude pokračovat). Ústřední postavou je stárnoucí režisér pornofilmů Jacques, který se po dlouholeté odmlce vrací k řemeslu (důvody jsou nepodstatné, ačkoli zcela zřejmé - nedostatek peněz). Vrací se však člověk staré školy, který byl v sedmdesátých letech zvyklý šokovat, ale i přes naprostou otevřenost svých filmů též vytvářet estetikou a uměním prosycená díla, která nebyla jenom obyčejnou pornografíí či čirou obscenitou. Doba se však změnila a Jacques jí nerozumí. Klíčovou shledávám scénu, v níž se natáčí závěr jeho posledního filmu - šestnáctiletá dívka svádí na gauči šoféra. Jacques udílí pokyny kameramanům, sděluje svou představu hercům. Po boku má však asistenta režie, který je představitelem nové doby... Jacques zavrhne jeho nápad doprovázet scénu kýčovitou hudbou, chce vidět normální milování. Vše se začíná v jeho režii - v kolika "normálních" pornofilmech uslyšíte dívku něžně pronášet "je t'aime" ? Pak to však pro asistenta režie začne být nuda "Nebudeš jim říkat, co mají dělat?" zeptá se Jacquesa. "Ne, všechno jsem jim už řekl...," odpoví. Asistent se nadechne: "Na tohle jsi už příliš starý! - Hlasitěji, Jenny! Neslyším tě. Jsi jako bez života..." Ujímá se režie, nařizuje kameramanovi točit detailní záběry genitálií apod - vzniká fake. Nakonec se rozezní i ona hudba... Po skončení natáčení Jacques zůstává dlouhou dobu nehnutě sedět na židli.... Jacques přestává být režisérem, spíše se mění v přemýšlivého zralého muže, který se ohlíží za svým životem a bilancuje. Lituje vztahu se svým synem, který ho kvuli práci opustil; znovu se s ním však setkává. Celým filmem se line zvláštní pocit smutku. To není nostalgie, ale regulérní smutek. Škoda jen té nejisté kolísavosti - příběh se rozrůstá o revoluční nálady režisérova syna a jeho kumpánů, problémy v manželství, plány o vybudování nového domu... Dějové přechody jsou nejednoznačné a některé epizody zbytečné. Chybí mi tam větší přesah do reflexe moderní společnosti, která jistě s povrchním chápáním sexu souvisí. Samotný závěr je potom nejednoznačný, nedořešený... Film je to jistě zajímavý, ale mohl by být ještě zajímavější. Jean-Pierre Léaud v roli Jacquesa je však vynikající! (3 a 1/2 *) ()
Co mě nalákalo je jasný. Jenomže erotiky je tu málo, porno téměř žádné. Ačkoliv dokumentární forma není na škodu, tady není co dokumentovat. Týpek (Jean-Pierre Léaud) kterému už jenom i podle účesu zrušili vlak před třiceti léty, natož aby mu ujel, se snaží vydělat peníze tím, že se vrátí do branže. Jenomže kromě techniky filmové se změnila i technika narace. A umělecké porno postaru dneska nikoho nezajímá. Jacques to říká na konci v rozhovoru - nejvíc se mu (jako režisérovi) líbí blowjob. Víc zajímavostí nemám, byla to ztráta času. ()
"Jaký druh hereček máte nejraději?" - "Krásné dívky s buržoazními způsoby, nepřístupné dělnické třídě a s autenticitou děvky." To není zpověď režisérových preferencí stran castingu, ale Bonellův popis všech evropských artových filmů, které od 60. let produkují umělečtí "auteuři". Kdo poctivě sleduje závěrečné titulky, narazí na citát Pasoliniho: "Historie je vášeň synů, jež chtějí pochopit své otce." Bonellův "Pornograf" je rozvláčnou zpovědí Bonella o vlastním řemeslu - pornografie to však není, je to tvorba autorských filmů - které prodělává obdobnou krizi: revolučnost, společenský vliv, mladost a energie spolu se starší generací klasiků a Květnem 68 z umělecké produkce dávno vyprchala, zbývá jen nostalgické, smutné a unavující přemítání o smysluplnosti vlastní práce, která již nejspíš nikoho nezajímá. Angažování Léauda je v tomto smyslu dvojitě přiléhavé - snaha pochopit jeho roli ze strany jeho filmového syna znamená z naší strany tak trochu pochopit i Léauda samotného, jemuž bylo v Květnu 24 let a hrál tehdy ve filmech Godarda, Pasoliniho, Truffauta... /// Největší problém má Bonello s formou (viz též zajímavý příspěvek uživatele Jansena) - opět se dočkáme převážně bezkrevně odvyprávěné linearity. ()
Z tvorby Bernarda Bonella jsem zmaten. Le Pornographe vyznívá jako sebereflexivní film vyhasínajícího režiséra s ambicemi někde mezi akademickým perfekcionalismem a tvůrčí rebelií. Divné na tom je, že to Bonello natočil ve 33 letech takřka jako debut. Podobnou rozpolcenost natočit něco provokativního a zároveň se opřít o nějaký silný těžko napadnutelný motiv vidím i v jeho dalších filmech. Bonello působí dojmem, jakoby se svou artistnost pořád snažil něčím podložit a tímto způsobem ospravedlnit scény, které by mohly být při neznalosti tohoto kontextu považovány za příliš smělé. Tato jeho snaha na mě místy působí až moc chtěně a účelově. Například v Tiresiovi je to odkaz k mýtu. V Le Pornographe jsou explicitně zachycené porno scény vyváženy životním moudrem aplikovaným na problémy vztahu otec – syn a možnosti vzdoru tehdy a teď. I když by to mohlo vyznít naprosto banálně a z filmu se stát fraška není tomu tak. Bonello to překvapivě zvládá ukočírovat a servírovat celkem obstojný film, který je ale v podstatě mnohem více konformní než se na první pohled zdá a snaží být. ()
Název jako hrom, ale je to spíš psychologický film o jednom režizérovi, který se nemůže trefit do své umělecké myšlenky v žánru zvané porno. Stále přemýšlí, dívá se do dálky za dojemných tónů alá Angelika a občas minimalisticky konverzuje a točí jakési pomalé umělecké péčko. Ten film je nejvíc asi provokující tím, že se tam natočí opravdová scéna unsimulated sex, ale kdyby tam nebyla tak se nic nestane, jenže to by tenhle film asi neměl už vůbec žádnou šanci. Hvězdy dávám za výkon režiséra protože byl opravdu ukázkový. ()
Obrazom : moralka taka, ze dievca povie: "chcem tancit" a ona tancit pojde- na nejaku cudnu, eroticku hudbu, sama, slizky a fetacky, duša opustená od tela, hamby. film je nejaký taký, elegantne-esteticky slizký. Záver a rozhovor "vizionára" s novinárkou si treba patrične vychutnať.. (hoci priznávam, veľa mi unikalo, cz titulky Made-By-Google Translator) .fail. Proste to, co si predstavite pod pojmom, pojmami "francuzske porno", "francuzske umelecke porno", "starnuci francuzsky porno reziser", "starnuci umelecky porno reziser, francuzsky"...= film silne poeticky, s nadhernym klavirnym nadychom (doprovodom). ()