poster

Camille Claudelová

  • Francie

    Camille Claudel

  • anglický

    Camille Claudel

Drama / Životopisný / Historický / Romantický

Francie, 1988, 175 min (Director's cut: 158 min)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • IdaHutt
    ****

    Výkon Adjaniové prostě strhující! Její proměna z něžné dívenky až ve stárnoucí paranoidní alkoholičku je neuvěřitelná. O to neuvěřitelnější, že herečce nepomáhalo žádné zvláštní maskování. Jinak - v obecné rovině - opět příběh o tom, jak důležité je umět prohrávat. Camille byla talentovaná, silná, cílevědomá, pracovitá - a přece ji svým způsobem zlomilo vaz právě to, že se nedokázala vyrovnat s několika vážnými prohrami.(1.4.2011)

  • Aky
    ***

    Film o psychicky vyšinuté extravagantní sochařce, která mi byla od počátku proti srsti a s postupem děje a její choroby mi lezla na nervy stále víc - což asi nebylo záměrem autorů. Nicméně u mne jim to takhle vyšlo. Svár mezi šílenstvím a talentem je vděčné téma, které vždycky nabízí pohled, který je atraktivní.(22.11.2013)

  • gudaulin
    *

    Což o to, na výstavu Camilliiných soch bych zašel rád, životopisný snímek o trpkém údělu umělce, co vybočuje z davu, ale jen potvrzuje, že ten žánr vyžaduje zvláštní přístup, jinak se příběhy potenciálně fascinujících osobností snadno mění v ušlechtilou nudu. A přesně tohle se podle mého přihodilo Nuyttenovu filmu. Pranic nepomáhá ani angažmá půvabné Isabelle Adjani v hlavní roli ani přítomnost slavného Gérarda Depardieu coby jejího protihráče. Jak mám pro Isabelle slabost, tady mi trýznivě pomalé plynutí času ani v nejmenším nezpříjemňovala, jakkoliv její výkon rozhodně není špatný. Jenže to je na vznik velkého filmu málo. Camille Claudelová totiž vypadá jako typický výtvor někoho, kdo je přesvědčený o tom, že vysoké umění musí být přímo úměrné počtu mikrospánků, které nebohý divák při sledování podstoupí. Tohle chtělo nůžky, lepšího scénáristu, originálnější režii, chtělo to zkrátka hrozně moc. Celkový dojem: 25 %.(9.3.2015)

  • pakobylka
    ****

    ----- "Jak jsi věděla, že v té bílé skále jsou lidé ?"----- Maličko nevyrovnané a nesouvislé, zato nadprůměrně emotivní. Příběh o vášni a žáru, o chladu a zmaru ... o svobodě a inspiraci, o otroctví a rezignaci ... o víře a odhodlání, o prázdnotě a odcizení. Protože to všechno může být láska ... i umění, které pracuje s citem pro kámen - pro kámen bez citu. Možná se poučíte - a nebo si jen potvrdíte, že umělecké nadání nemusí být vždycky výhrou, neboť jím obdaření jedinci bývají často citliví - tudíž i labilní, jejich tvůrčí práce mnohdy není radostná ani povznášející ... a jejím výsledkům se pokaždé nedostane odpovídajícího ocenění a uznání.(28.11.2014)

  • andrii
    *****

    Roztržená múza v nekontrolovatelné nadvládě sžíravě vzdychající naléhavosti. Lidská touha, sny, pohrdání i rivalita na schodišti ornamentů umělecké mentality. Skulptury jako apoteóza vášní, jako spáleniště citů. Citů ubodaných pod spodničkou prostorové imaginace. Viněta duše umělkyně v šantánu běsů, rozpuštěna v mystickém prachu odosobnění, tulácké píli a odříkání. Těla svázaná vlastní tyranií, blízká metabolismu žalu. Jen protest a ponížení rvoucí tvář talentu. Opájení, bída, rozčarování, hořkost, labilita, tiché výkřiky vytesané do soch nehybných, mlčících, vše pozorujících, živoucích mement vlastního zhroucení. Kompliment vnitřního úspěchu, tam ve světě nechtěný. Libreto vlastního pozvání ctižádosti, mrzutost z nedokončeného očekávání a neopětovaného uznání. Umění, které povznáší, umění, které je prosté opěvovaní, tryská osamělou bolestí, nejistou přítomností. Nekonečná genialita umu lapená v mýtu etue, který v(y)klouzl do/z paměti. Umělecké dílo, které hledí, prochází, rozprašuje a zachycuje náladu hybnosti "zastavených" nářků.(28.11.2014)

  • - Jedna z významných scén filmu se týká smrti Victora Hugo. Představitelka hlavní role Camile, Isabelle Adjani, si ve filmu Příběh Adély H. (1975) zahrála postavu Adèle Hugo, dcery slavného spisovatele, která stejně jako Camille Claudelová trpěla schizofrenií. (Morien)

  • - Herec Alain Cuny, který hraje otce sourozenců Claudelových, se se skutečným Paulem Claudelem seznámil v roce 1944, kdy si ho básník a dramatik osobně vybral, aby ztvárnil roli Pierra de Craona v jeho hře The Tidings Brought to Mary. (Morien)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace