Volba zbraní

Vyspal se s dívkou, která byla fajn, ale dál se o ni nezajímal. Ani o dcerku. Ale když maminka skočila pod vlak, rozleželo se mu to v hlavě. Utekl z vězení, zabil dva policisty, které zabít nemusel, a jednoho syčáka, což asi musel. Při pokusu o zatčení v sebeobraně střílel po ošklivé policii. Aby měl na hračky pro dceru, vyloupil benzínku a banku, přičemž byl zbaběle postřelen ochrankou. --- Ach, jaká to jímavá postava, jaký osud! Jakkoli hluboko se noříme do jejího nitra, jen stěží nacházíme uspokojivé odpovědi. Byl obětí? Nebo snad zločincem? Či jen tak nešťastně bloudil životem? Proč se do toho policie tak urputně a necitlivě míchala? Každopádně je to smutné... --- Pokud jde o mě, nepřipadá mi smutný ten příběh, nýbrž mravní relativismus, kterým je nasáklý. Svět je vážně popletený, když pohnut a zadumán řeší takové... nic. (21.03.2013)

Výborná a nekompromisní francouzská škola akčního kriminálního filmu. Hrdiny tu pak jako obvykle nejsou lidé obyčejní, ale grázlové a policajti. Čestní, bezskrupulózní, ambiciózní, poctiví, zkažení, milující, stateční, zbabělí a mohl bych pokračovat.  A je jedno ke komu si daný přívlastek přilepíte.  Corneau nepředstavuje černobílé a šablonovité hrdiny, ale složité charaktery, jež si sympatie diváka získávají (nebo je ztrácejí) postupně.  Depardieu jako mladý cholerický bouřlivák, který nejde pro ránu ani výstřel daleko, nicméně  pod maskou drsňáka se celou dobu skrývá milující otec a vlastně velmi čestný muž.  Montand,  bývalý mistr zločinu, avšak už unavený honbou za dalším "dobrodružstvím", chce svůj klid a dožít spokojeně život se svou milovanou ženou. Okolnosti jej však donutí oprášit staré zvyky a  co se v mládí naučíš...  Galabru a Lanvin, střet starého a mladého, zkušenost versus ambice. Zatímco jeden už dávno ví, že rybář je vždycky trochu cítit bahnem, tak druhý svou dychtivostí způsobí tragédii.  Výborné ve všech ohledech, Depardieu pak na sebe  strhává pozornost největší a jeho choleričnost skvěle kontrastuje s vyrovnaným klidem Montandovým.    Jejich střet však odhalí, kým oba ve skutečnosti jsou a že se vlastně od sebe příliš neliší.  A zrcadlově se totéž odehrává na druhé straně zákona i Galabru a Lanvin se dočkají svého "rozhřešení".  Otec a syn, mladší a starší verze téhož člověka? To nechť si každý přebere sám, já sazím plnou palbu. (14.11.2022)

Tyhle starý francouzský kriminálky já hodně můžu a tohle má asi všechno, co od takovýho filmu očekávám. Film teda trvá přes 2 hodiny a v závěru mi to přišlo dost natahovaný a překombinovaný, ale nenudil jsem se. A za vidění to stojí už jenom kvůli tomu, jakej výkon tady předvádí Gérard Depardieu. On má na kontě hromadu skvělejch rolí, ale tohle je asi jeho nejlepší výkon, co jsem zatim měl možnost vidět. A i když tady hrajou vedle něho další herecký esa, tak on je dokázal všechny strčit do kapsy a celej film ukrad pro sebe. Yves Montand a Catherine Deneuve si odehráli to svoje, zaujal mě pak ještě Michel Galabru, kterýho jsem znal do teď jenom z komedií. Vážnou roli ale zvládnul zahrát taky. Akorát ten jeho naivní pokus o zatčení byl spíš nechtěně komickej a hodil by se asi líp do Četníka ze St. Tropez. (10.03.2024)

Možná poněkud zdlouhavá, ale jinak stará dobrá francouzská kriminálka příběhově založená na "prvku osudovosti" se zuřivě impulzivním Depardieurem ve vedlejší roli. Upoutal mě kontrast průměrnosti až chudoby v podobě šedivých a neosobních paneláků s venkovským sídlem monsieura Montanda. Krásná ústřední skladba Philippa Sarda. (04.11.2013)

Drsná a přitom i poetická francouzská filmová škola. Je to jeden z těch filmů, ze kterých na vás dýchne opravdový život. Někdo má osudovou kartu veselejší, jiný smutnější a někdo přitahuje a vyrábí maléry neustále dokola. Středobodem příběhu je Mickey, uprchlý trestanec, který se celý život chová tak, jak je naučil a rány tedy néjen přijímá , ale i rozdává. Když se ovšem konfrontuje s krásnou ženou a svou krásnou dcerou, hluboko v něm se probouzí opravdový cit. Ovšem karmický kruh se točí stále dál... (30.07.2011)