Faccia di spia

Nečakane dramatická exploitation pecka dokumentárne štylizovaná do podoby histórie faktu, na ktorú má režisér Giuseppe Ferrara svoj vlastný názor. Politicky nekorektný a neobyčajne dobre filmovo stvárnený pohľad na praktiky americkej CIA využíva okrem hraných sekvencií, rekonštrukcií možných variant príbehu aj skutočné historické zábery či naturalizmus monda. Tie jednoznačne pridávajú na sile výsledného zostrihu spolu s umným podchytením skutočných udalostí. Nestáva sa často aby posolstvo filmu svojou obludnosťou dokázalo na celej čiare zatieniť inak veľmi kruté a detailné gore scény mučenia, exploitu a násilia, ktoré sa v takejto forme dajú objaviť len raz za čas. Aj napriek tomu je príbeh a jeho pozadie neohrozene dominantné. CIA – organizácia, ktorú Ferrara vo svojej filmovej reportáži vykresľuje ako po tichu sa infiltrujúcu americkú chobotnicu do medzinárodných štruktúr, sa skutočne na hone za informáciami (minimálne teraz na televíznej obrazovke) nezastaví pred ničím. Mix silných a prelomových historických udalostí akými sú Kubánska revolúcia, vzbura na Guatemale, Chilský prevrat v roku 1973, sprisahanie proti Kennedymu a iné..., dotvárajú neopakovateľnú atmosféru, ktorú by som oblúkom prirovnal ku Griffithovmu THE BIRTH OF A NATION, prípadne štýlovo ku o nič krotkejšiemu CANNIBAL HOLOCAUST-u Ruggera Deodata prípadne sérii MEN BEHIND THE SUN. ### PS1 – posledné, neskutočne uzemňujúce zábery filmu sa po dlhodobom využívaní zdrojov krajín tretieho sveta Amerikou, stali skutočnosťou. PS2 – „FacCIA di spia“, titul v angličtine známy ako „C.I.A. Secret Story“ upriamuje teraz bez ohľadu na to čo je a čo nie je pravda, pohľad do vnútra každého z nás, aby sa mediálna masáž mozgu mohla v protiváhe stretnúť so širšími súvislosťami. Myslime. (28.10.2014)

Nepříliš záživný "pseudo-mondo-documento", který se zaměřuje hlavně na vládní a politické problémy, tajné organizace a občanské války. Obsahuje spoustu tajných zasedání, infiltrací a výslechů, přičemž hlavní dějová linie není příliš jasná (nebo neexistuje) a poukazuje spíše na to, jací hajzlové drží v rukách veškerou moc, a všichni ostatní jsou jen loutky. Divák tu chvíli sleduje nějakého hrdinu, který je však za patnáct minut popraven, další hrdina zastřelen... a vlastně téměř nikdo se nedožije závěrečných titulků. Násilí a gore samozřejmě nechybí, některé praktiky mučení jsou opravdu zvrácené, ale je toho málo. Na ŠUK... pardon, "ŠOKUMENT" je to zkrátka málo šokující. (03.01.2015)

KUSKO.T2 vše popsal velmi dobře a detailně. Co k tomu tedy mohu dodat já, abych neopakoval již uvedené. Za mě jednoznačně obrovský obdiv, jakým způsobem je film velice zručně zpracovaný!! A to jak ve vztahu k jeho věku, tak k zemi původu (Italové jsou trashoví trapáci, ale tohle se jim fakt povedlo a film působí velice seriozně!!). Osobně však film nepovažuji za žádné MONDO !! Kdepak ... dokumentární záběry jsou obsaženy max tak ve 20% stopáže filmu. Vše ostatní je hrané a dává jako celek jistý příběh zakládající se na pravdě. Film rozhodně pro silné povahy, drtí diváka svojí chladnou mašinérií, rychlým sledem událostí, naprostým cynismem, lidský život zde nemá žádnou cenu. Oblíbíte si nějakou postavu, 15 min sledujete její příběh a pak ji někdo ze zálohy odstřelí samopalem a je prostě pryč ... Tak, jako v životě!! Tak přesně to chodí v špionážně-mafiánských kruzích, občanských válkách a "malých" ozbrojených konfliktech... Ve filmu teče krev proudem (na svoji dobu) a mrtvoly se vrší až pyramidově, nikdo není ušetřen. Pořádná porce zobrazování výslechů a mučení je jen pro silné povahy ... Sekání, řezání, bodání, pálení, znásilňování, zohavování mrtvol, ... atd. Na svoji dobu špičkově trikově zpracované GORE !!! Kam se hrabě Fulci a D´Amato ... Existuje kráná remastrovaná verze, kterou vlastním a je dobře, že se tento zapomenutý šílený "shockument" ještě v dnešní dobře oprášil ... Film mi hodně připomínal podobné snímky Black Sun: The Nanking Massacre (1995) a Rise and Fall of Idi Amin (1980). (27.11.2014)