Uprchlíci

Při vykrádání banky bych byl asi podobně úspěšný jako Francois Pignon, ale to není ten pravý důvod, proč mám Uprchlíky rád. Ono se totiž málokdy podaří namixovat komedii, kriminálku a drama do takového celku, aby se divák zasmál a přitom byl napnutý, jak to vlastně dopadne. Uprchlíci jsou důkazem toho, že to jde, i když si vzpomínám, že v mládí jsem se u tohoto snímku bavil mnohem víc, než při včerejší repríze. Avšak jeden primát musím tomuto snímku přiznat - vystupuje v něm postava potrhlejší, než Pierre Richard ve své nejroztržitější formě. Zdravím, doktore Martine a ne, děkuji, nechci utratit. (11.06.2013)

Já mám nohy z tvarohu! Podle mého soukromého názoru jeden z nejlepších filmů Francise Vebera i Pierra Richarda (o fous před JSEM NESMĚLÝ, ALE LÉČÍM SE), který odstartuje dnes již legendární scéna s nepovedeným přepadením banky. Drsný Gérard Depardieu ve vedlejší roli, za roztržitým Richardem herecky vůbec nezaostává a vyloženě s ním kontrastuje. Dojemný, ale i velmi vtipný snímek, který pohladí. (18.08.2022)

Uprchlíci jsou nádherný film, asi jako plno filmů z Francie, které tam vznikaly v 70. a 80. letech. Do pokoje mi přinesl neuvěřitelně krásné emoce. Radost, smutek..přátelství. Tak krásné zážitky se prostě nedají zapomenout. Tak také vím, že nikdy nezapomenu na takovéto filmy a vždy pro mě budou mít velký kus v srdci. (14.06.2012)

Rozhodně nejlepší přepadení banky na filmovém plátně. Na druhou stranu je zde i jedna z nejdojemnějších scén, kdy ten trhovec dá Richardovi zralá jablka místo těch plesnivých, které mu předtím on tak neobratně ukradl. Po všech stránkách skvělý film, na který se vždy rád podívám. Škoda, že v současné době se již takové komedie nanatáčí. Jo a ta hudba, no prostě paráda. (01.08.2011)

Nostalgie po osmdesátých letech, kdy se filmová naivita ještě nemusela nutně snoubit s blbostí – na to dnes, v době pokročilé sofistikovanosti, moc často nenarazíte. Ale možná že v osmdesátkách taky ne a Depardieu, Richard, Veber (a Cosma) jsou prostě frejři, kteří to tenkrát takhle dávali. Na kostřičku historky o bankovním lupiči, kterého si vybere jiný jako rukojmí, sotvaže opustí bránu vězení, tvůrci rozvěsili slušný počet vtipných scének typu „senilní zvěrolékař léčí průstřel nohy“ či „blbec s punčochou přes hlavu odjišťuje granát“; přerušují je vlastně jen ty dojemné, které nepřeváží a dokonale fungují. Richard, jehož polohu v „sólových“ filmech alespoň v mých očích často opouští tragikomická rovnováha ve prospěch čistě tragické (takže nepřipomíná Krustyho jen účesem), má v Depardieuovi vhodného vyrovnávacího parťáka. Největším frajerem pro mě přes veškerou chválu zůstává představitel bankovního ouřady, kterej zřejmě bez jakýchkoliv triků zručně pověsí lup na zářivku. (16.06.2012)