Katedrála
VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se rok 1961 a 28letý Justo Gallego se rozhodne, že v malém městě na předměstí Madridu postaví katedrálu. Příštích 60 let svého života věnuje veškerý svůj čas a energii její stavbě. Zatímco ho všichni považují za blázna, Justo promění tento výstřední nápad ve skutečnost a vlastnoručně vybuduje katedrálu velikou jako Sagrada Família. Bez jakéhokoliv architektonického vzdělání se tak zapíše do dějin Španělska, kde grandiózní stavba vytvořená z recyklovaných materiálů stojí. Vizuálně strhující a divácky velmi vděčný dokument využívá mnoho archivních materiálů a plasticky zachycuje příběh nekonečné vůle a odhodlání. (Aerofilms)
(více)Recenze (16)
Vůbec jsem netušil, že něco takovýho někde stojí. A protože stavební úřad v Madridu je asi stejně efektivní jako ten ve Šlapanicích, mohl Justo celej život ze zbytků, odpadu a betonu stavět katedrálu. Po svým samozřejmě, takže je to stavařsky strašná prasárna. Ale stojí a drží, takže nakonec možná skončí v seznamu UNESCO. Prostě bizár, za kterej může víra. ()
Zdánlivě inspirativní příběh s ekologickým poselstvím o tom, jak sám samotinký pán katedrálu z odpadních surovin postavil. Fskutečnosti však znepokojivá dokumentace katolického autism peaku o tom, jak mnicha vyhodili z konventu, protože tam kazil párty, tak se rozhodl, že si udělá konvent svůj, lepší, s děvkama a blackjackem. Vtipné je pak samozřejmě sledovat, jak si současný systém, ať již státní, nadnárodní či církevní, není schopný s tímhle poradit. Pro pragmatické ateisty může být ve výsledku příběh dost znervozňující, protože to, že chlap sám bez jakýchkoli zkušeností a vzdělání postaví za 60 let obrovskou katedrálu prakticky z hovna, aniž by se mu cokoli stalo a dožil se spokojeně 96 let je tak nějak proti všem tabulkám. ()
Neuchopitelné dílo svou mohutností, těžko představitelné, ale přece.. ..velkolepé. (Kino) ()
Víra a láska hory přenáší a staví katedrály. Kino Evald ()
Jsou některé osudy fascinující a pak jsou takové, které jsou svým způsobem dechberoucí. Takový je případ i Justa, hlavního protagonisty převážně střihového dokumentu a katolické parafráze na "muže, který sázel stromy", který se rozhodl postavit si tak trochu "katedrálu na mýtince". Ba ne, je to spíše nádherný obraz toho, kterak šílenost hraničí se svatostí (sv. František z Assisi), ohromná vůle a vize s nerudností, absence vzdělání s genialitou, jakési syrové umění s moderním environmentalismem... Samotná zápletka, fakt, že někdo téměř sám staví něco tak komplexního a monumentálního jako je katedrála, by stačilo na spadnuté dolní čelisti. Jenže celý ten příběh v sobě jako by skrýval mnoho dalších rovin a archetypálních podpříběhů. "Kruh je od Boha, pravý úhel od ďábla..." Myslím, že tento film ve mně bude rezonovat ještě dosti dlouho. ()
Mnozí zástupci mužského pokolení instinktivně prahnou po něčem, co by dlouhodobě odkazovalo k jejich pozemskému bytí. Někdo zasadí strom, jiný zplodí syna nebo sepíše memoáry. Španělský mnich Justo Gallego Martínez, se rozhodl postavit katedrálu. Postrádal sice patřičné znalosti o architektuře a neměl po ruce tým školených pracovníků, ale veškeré překážky doháněl trojicí nezbytných vlastností. Vizí, houževnatostí a láskou k Bohu. Debutující slovenský režisér Denis Dobrovoda nám formou dokumentu přináší fascinující portrét komplikovaného muže, který většinu života zasvětil zdánlivě nemožnému. Říká se, že cesty boží jsou nevyzpytatelné. Martínez tu svou nalezl v osmadvaceti letech, krátce po svém působení v prostorách trapistického kláštera, který musel opustit kvůli nepřekonatelným povahovým rozdílům s tamějším osazenstvem a nebezpečné tuberkulóze. Protože nemoc nečekaně „odešla“, došel Martínez na počátku šedesátých let k obdivuhodnému závěru. Jakožto vděk za zázračné uzdravení, postaví v malé vsi Mejorada del Campo chrám zasvěcený Bohu. K dispozici měl pouze pozemky zděděné po rodičích. Stavební povolení, požehnání církve ani nulové vzdělání neřešil. Stačila mu jen nezlomná vůle. Dokument je slepencem retrospektivních záběrů pořízených začátkem devadesátých let, s nově natočeným materiálem. Mluvený prostor dostávají členové církve, rodinní příslušníci i místní obyvatelé, pro něž je Martínez učiněný blázen. Ti všichni jsou však pouhým obecenstvem v pozadí, neboť jeviště patří moderní, trochu šílené verzi Leonarda Da Vinciho. Přehršle dialogů, ukázek bezbřehé kreativity a poněkud prchlivá povaha přináší divákovi zdroj ambivalentních pocitů, které postava Martíneze vyvolává. Stojí za vším opravdu čirá láska k Bohu, nebo jde o tvrdohlavost přiživenou obřím egem? Až na občasnou pomoc nejbližších, spočívá většina práce na bedrech hlavního stavitele. Ten pro svůj záměr používá výhradně šrot a recyklovatelné materiály. Odpadní roury obalené maltou tvoří sloupy, tenisové míčky naplněné tekutým cementem slouží jako venkovní ozdoby. Fantazii se meze nekladou. Zatímco chrám roste, jeho konstruktér postupně chřadne. Výsledek více než šedesátiletého úsilí v současnosti dokončuje Martínezův jediný stálý spolupracovník Ángel López. Ačkoliv na první pohled působí stavba chaoticky, splňuje veškeré parametry katedrály. Uličky, chodby, klenby, oblouky, mohutné kupole, barevné vitráže. Neuvěřitelné a ohromující zároveň. Veškerý dojem a plasticitu objektu ještě zvýrazňuje symbióza zručné kamerové práce s perfektní hudební složkou, stojící na výrazných klávesových plochách coby elektronickém ekvivalentu kostelních varhan. Katedrála je působivým časosběrným dokumentem, jehož primární síla pramení z autentického příběhu, který pro naše životy může být inspirativní a obohacující. (Recenze psaná pro magazín FullMoon) ()
Protagonista dokumentu Justo Gallego je největší solitér ze všech solitérů a je vtipné, jak si s ním a jeho Katedrálou žádné z lidských společenství neví rady. Ať jsou to mniši, ke kterým chtěl původně vstoupit, nebo sousedé a zastupitelé města, církevní představení, šéfové UNESCA, všichni před ním stojí bezradně. Nemohou ho pochopit ze svých zkušeností a racionálních rozhodování nechápou Justa s jeho posláním, které stejně nesmyslné jako obdivuhodné. Neví, co si po jeho smrti počnou s jeho katedrálou. Už jenom to, že se za celá desetiletí této stavby nestal jediný úraz bez jakýchkoliv bezpečnostních opatření, je až nadpřirozené. Celé Justovo vytrvalé, tvrdohlavé jednání nelze pochopit jinak, než skrze jeho hlubokou až dogmatickou víru. Vznik této stavby lze vysvětlit jen skrze jeho hluboký vztah z Bohem, to se táhne jako Ariadnina nit celým dokumentem. Usmíval jsem se, když Justo svou upřímnou pravdivou přímočarostí dostával do úzkých ostatní a mimochodem odhaloval jejich faleš nebo životní kompromisy a masky, které si nasazují. Justo je nevrlý tvrdohlavý dědek a zároveň neuvěřitelná tvůrčí osobnost. Dokument samotný je po technické stránce dobrý průměr s občasnými snahami o ozvláštnění, ale cením, jak tvůrce přistupoval k Justovi s úctou a ohleduplně. ()
Justo Gallego je důkazem, že nejbláznivější sen se může stát skutečností. Plně chápu, že to není typ, s kterým by se dalo žít v jedné klášterní komunitě. Na druhé straně je důkazem, že svaté bláznovství dokáže oslovit. Ten fakt, že člověk něčemu pevně věří, a dokáže zhmotnit svůj sen, oslovil natolik, že onu monstrózní stavbu se nikdo neodvážil zbourat. Maximální asketa a patron udržitelnosti. Vše, co postavil pochází ze zbytků na vyhození a z recyklovaného surovin. ()
Nezbývá než smeknout před odhodláním muže, který z ničeho postavil katedrálu. ()
Těžko hodnotit film jako takový. To asi ani není smyslem. A jak hodnotit takový úkaz jako je pan stavitel? Nelze. Dílo i dílo jako absolutní etalon ke kterému se každý můžeme vztáhnout. ()
Ja tomu nechci davat zadny hvezdicky, protoze vyznam cele te stavby a zamer jednoho cloveka, presahuje jeho odhodlanim a virou jakejkoliv dokument, natoz hodnoceni na CSFD. Je to ohromujici. ()
Asi jeden z najinšpiratívnejších dokumentov poslednej doby, pri ktorom vám občas rozum ostáva stáť a pri ktorom pochopíte, že človek dokáže čokoľvek, pokiaľ je o tom vnútorne presvedčený. Justo Gallego je prototypom človeka dychtiaceho po dosiahnutí svojho cieľa a aj keď to trvalo prakticky celý jeho život, nikdy nepoľavil. Detaily bežného diváka až tak nezaujmú, ale nič to nemení na fakte, že tento dokument je najmä o ľudskej ctižiadostivosti. Tú katedrálu by som osobne veľmi rád videl, už len pre ten dokonalý výtvor obyčajnej ľudskej ruky. 70 % ()
"Gaudí, kdo je Gaudí? Jo, Sagrada Família. Ten chtěl být tak přírodní a originální, až se v tom úplně ztratil." (parafráze, přesnou citaci nemám, viděno v kině) Vynikající dokument. Silný a i přes výrazné zpopularizování na začátku milénia stále ne příliš známý příběh. O této katedrále nemá doposud tušení ani spousta milovníků Španělska či lidí, co tam roky žili. Stopáží jsem se dopředu nezabýval, ale když už se blížila hodinka (odhadem, protože dokument byl až příliš poutavý, než abych se díval, kolik je hodin), začínal jsem se obávat, že mi v hlavě zůstane mnohem víc otázek než odpovědí a už pokolikáté si budu muset zase všechno dogooglit sám. Ne, že by mi to vadilo, ale tak když už točím dokument, vezmu to téma komplexně. A to se tady nakonec stalo, za což tleskám. Co stavební povolení, co bezpečnost práce, co další úřady, jak to financuje, co s katedrálou, až Justo jednoho dne zemře? Na všechny tyhle světské otázky nakonec také přišla řada a autoři tak perfektně doplnili předchozí historicko-duchovní část mapující průběh výstavby a Justovy pohnutky a myšlenky. Takže abych to shrnul: Neznámé téma, silný příběh, komplexní zpracování. Tady není o čem. Pět hvězd jak vyšitých pro tohohle blázna z Madridu. A konečně něco, co by mě lákalo v Madridu vidět. Promiň, Justo. Vím, že tohle jsi nechtěl slyšet. ()
Většina z nás v životě zatouží - alespoň někdy - po sobě zanechat něco velkého, něco trvanlivého, něco hodného obdivu. Vůbec tím nechci tvrdit, že je to správné a následováníhodné. Jen chci dojít ke konstatování, že některým z nás se to opravdu podaří. Justo Gallego (1925-2021) se v roce 1961 rozhodl postavit katedrálu. Sám, vlastníma rukama, bez jakéhokoli vzdělání. A když píšu “jakéhokoli vzdělání”, myslím to doslova. Justo jako malý chlapec musel již v 11 letech spolupřevzít starost o rodinu poté, co mu zemřel otec a jeho nebohá matka zůstala na své děti sama. Nevychodil ani základní školu. V dospělosti krátce pobýval v trapistickém klášteře a po jeho opuštění se dal do svého životního díla. Na katedrále, kterou zbudoval nedaleko Madridu, pracoval každý den až do své smrti, tedy neuvěřitelných 60 let. Dokumentární film Katedrála s vtipem a ve strhujícím rytmu zachycuje Justa v různých fázích jeho života od 90. let minulého století až do jeho smrti. Vidíme neuvěřitelné dílo muže s obrovským zá-palem pro věc, energií a neochvějnou vírou v Krista, pro kterého vposledku své dílo stavěl. Justo rozhodně neměl jednoduchý charakter - ten ostatně neměli ani mnozí ze světců. Justo byl uma-nutý, svérázný, miloval Boha, lidi ovšem zas až tak ne. Justův filmový portrét je otevřen mnohým interpretacím a diváka zve k přemýšlení nejen o svérázném staviteli chrámu, ale i o sobě samém: z čeho a jakým způsobem já sám stavím onu pomyslnou katedrálu svého života? ()
Někdo založí rodinu a jiný postaví dům. A Justo Gallego postavil katedrálu. Portrét silně věřícího katolíka z předměstí Madridu, který zasvětil svůj život Bohu a stavbě jeho svatostánku bez jakéhokoliv vzdělání ve stavebnictví. Je to příběh skoro neuvěřitelný, ale dokazuje že s velmi silným odhodláním dokáže člověk velké věci. ()
Hmm, až budu příště zase pindat, že mám na pozemku položit dlažbu, nebo vykopat rigol na závlahovku vzpomenu si na Justa :)). Až si říkám, že tenhle mindset prostě není "lidsky" možný. Ta nekonečná vůle a odhodlání.. Neuvěřitelné. Každopádně přání navštívit osobně Justovo katedrálu už se pyšní na mém Bucket listu :) ()