L'Homme blessé
The Wounded Man
Režie:
Patrice ChéreauHudba:
Fiorenzo CarpiHrají:
Jean-Hugues Anglade, Vittorio Mezzogiorno, Roland Bertin, Lisa Kreuzer, Claude Berri, Armin Mueller-Stahl, Denis Lavant, Annick Alane, Marie Verdi (více)Obsahy(1)
Na nejsmutnějším ze všech míst – pánských záchodcích pařížského nádraží – nechává Patrice Chéreau prožít svého hrdinu objevení vlastní homosexuality. Plachý osmnáctiletý Henri, poslušně doprovázející spolu s rodiči sestru k vlaku, sem zabloudil čirou náhodou a více než akt násilí, jehož tu byl svědkem, ho zasáhl nečekaný polibek násilníka. Tehdy začala jeho temná odysea, protože nedokázal odolat a vrátil se – do polosvěta homosexuálních prostitutů, lačně obcházejících starších pánů i ztracených duší, marně hledajících vyhaslou lásku. Především ale k Jeanovi (Vittorio Mezzogiorno), věčně unikající bludičce, stejně odpuzující bezohlednou brutalitou a lhostejností jako fascinující náhlou něhou. Cesta, po níž se Henri dostává k vytouženému naplnění své vášně, je ale zároveň cestou nenávisti k sobě samému a nevyhnutelně končí tragicky... Sugestivní síla Chéreauova filmu je dílem jak minimalisticky střídmého scénáře (oceněného Césarem), tak lakonicky přesné realizace, umístěné převážně do chladných kulis noční Paříže. V neposlední řadě však vděčí film za svůj emocionální účinek autentickému (a velmi odvážnému) hereckému výkonu, jaký předvedl tehdy začínající Jean-Hugues Anglade v hlavní roli. [44. MFFKV 2009] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Zlatá Palma - výběr ()
No teda Chéreaue?! Souznění s tebou je asi běh na dlouhou trať. Moje víra, že Francie je nejúžasnější kout světa a že odevzdat se jí je nejprimitivnější akt na světě, byla rozmetaná na cucky. Přímo z Thermalu, přímo z fesťáku si mě chytnul za vlasy (půlku jich při cestě vyrval a poházel) a odtáhnul do země La Vie en Rose, která je mé představě na míle vzdálená. Čelit kruhu nadržených homosexuálů bylo jednoduchý, horší bylo postavit se světu nudy. Zavírající se víčka, pocit, že to nikdy neskončí a že na věky věků budu uvězněnej v představě, že MÁ Francie je zatraceně hnusný místo, bylo horší než čelit bandě festivalových diváků, kteří i přesto mají u mě respekt (musí mít ukrutnou výdrž!). A na jaký straně jsou nakloněný váhový misky určující kvalitativní odér? Wow..asi přesně uprostřed..fakt! Bylo to dost brutální objetí, ale jelikož atmosféra v sále udělala svý, nebudu za hajzla a dám průměr. P.S.- potřebuju se z toho vyléčit. Chce to víno a reportáž z Objektivu, která ukazovala Paříž z tý lepší stránky... Bonne nuit! ()
Poraněný člověk od Patrice Chéreaua je skutečně těžkým filmem, na jehož drsný a kontroverzní obsah musí být divák připraven a psychicky v pohodě. Asi jako u filmů M. Hanekeho, na jehož tvorbu jsem si tu nejednou vzpomněl – a to nejen skrze drsné psychologické drama otevírající šokující téma, ale i podobný styl, v němž se zvláštním způsobem míchá studená odtažitost s působivostí, s níž v jistých okamžicích film nemůže diváka nechat chladným. Jakoby tu občas vyhrocené emoce explicitně scházely, ale díky precizní filmařině, výstavbě příběhu a atmosféře se je v pravou chvíli vyvolat podařilo. Čerstvě dospělý mladík je ztracen nejen ve světě, který ho obklopuje, dráždí i odpuzuje stějně jako láká a přivádí k objevení sexuální identity vybočující z normálu, ale i ve světě vlastního nitra. Zůstává nepochopen svým okolím, možná i sám sebou a uprostřed pochybného rodičovského zázemí v cizím velkoměstě je natolik veden svými neovladatelnými pudy, že neváhá pro vzrušující zážitek vstoupit i do té nejzvrácenější špíny. Snažil jsem se k hlavní postavě najít přes veškeré nesympatie alespoň kus pochopení a ačkoliv se mi to s připouštením všech okolností (někdy zobrazených i v zdánlivě nepodstatných scénách, třeba ten malý domácí dýchánek s obstarožním otcem v podání A-M. Stahla, který tu jakoby oproti všem ostatním postavám žil v úplně jiném světě) dařilo a na řadu věcí jsem byl tady s menším sebezapřením ochoten přistoupit, nedařilo se mi to zdaleka stoprocentně a v závěru, ve kterém mi připadalo, že Chéreau za každou cenu co nejvíc šokovat, pak už vůbec. Přesto si nemyslím, že by snímek zasluhoval tolik házení do odpadů a ačkoliv Poraněného člověka asi už nikdy více nebudu toužit sledovat znovu, určitě mě jeho sledování obohatilo, hluboce zapůsobilo a na některé scény určitě jen tak nezapomenu. Kromě těch více či méně šokujících třeba i na mistrovsky (převažně beze slova) ztvárněný dlouhý noční pobyt dysfunkční rodiny v budově velkého nádraží. [75%] ()
Nechutné, odporné, trapné ! Nikdy více ! [44. MFF KV 2009] ()
44th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2009 - Takové ódy paní Zaoralová skládala na tento snímek a Patrice Chéreau to vynášel skoro až do nebes... Myslím si, že hodně lidí v kině stejně jako já nevědělo proč... - 20% ()
Jeden ze tří filmů Patrice Chéraeu, které jsem viděl na 44. MFF v Karlových Varech. Z oněch tří filmů(ještě Intimita a Všichni kdo mě mají rádi pojedou vlakem) je v mých očích nejslabší. Poraněný člověk je film, jehož postavy na mě působily neskutečně nedůvěryhodně. Nechápal jsem, co dělají, proč to dělají, ale hlavně jsem jim to, co dělají, vůbec nežral. Veškeré jejich jednání mi přišlo naprosto prázdné. Chvílemi jsem měl pocit, že všechno, co se ve filmu odehrává, je jen jakousi výplní mezi naturalisticky natočenými homosexualními erotickými scénami, které mě rozhodně nijak neznechucovaly, avšak je samy o sobě nepovažuji za umění. Zkrátka a dobře zklamaní. Tento film je údajně velice často srovnáván s Intimitou, té ovšem nesahá ani po kotníky. 30% ()
ocenenia : MFF Cannes 1983 - Nominácia na 1. cenu ()
Absolutně jsem nechápal, na co že se to vlastně dívám. Vůbec jsem nerozuměl ději, nepochopil jsem, proč se jednotlivé postavy chovají jak se chovají, nepochopil jsem vůbec nic. Film jsem dokoukal jen s velkým sebezapřením. ()
Nevím moc co tím chtěl režisér Chéreau říci, ale nějak jsem to nezvládal. Je pravdou, že jde o kontroverzní snímek, který má šokovat a tím polovinu diváků rozhořčit. Já jsem v této půli, nelíbilo se mi zpracování filmu, nelíbilo se mi pojetí příběhu ani charakter hlavního hrdiny. V kině jsem se ošíval po celou stopáž a chvílemi jsem i musel odtrhnout zrak. Jedna hvězda za odvahu a výkon herců. ()
Zřejmě příliš spletité, roztroušené a těžko pochopitelné. Ale také dost opravdové, drsné a naléhavé. Přesně tak, jak si tohle téma "zaslouží". Pod povrchem spořádaného světa existuje svět, kde se przní bezbranné a tápající mladé duše. Zneužívání dětí a mládeže není dnes míň aktuální než dříve. Možná je akorát stejně tak neviditelné. ()
Surové, absurdní, místy černohumorné a depresivní servírování homosexuální tematiky...a přece jsem po první festivalové projekci odcházela spokojena. [44th MFFKV 2009] ()
Tedy … to byl nářez. Film mě naprosto překvapil a chápu, že má i spousty negativních reakcí, především z řad některých hetero diváků nebo zdejších tetek. Natočit takovýto film před tolika lety vyžadovalo i notnou dávku odvahy. Film není pro každého a uvědomil jsem si, jak se tehdy žilo v době, kdy nebyla žádná elektronická komunikace, internet … Náhody, pohledy, smradlavé nádražácké záchodky. Tu osmičku dávám jen díky velmi dobrému výkonu hlavního představitele nešťastníka Henriho … 7877 ()
Trochu zklamání. Na KVIFF řekl Chéraeau, že se tento film dává často do srovnání s Intimitou. Ta je podle mě o hodně lepší. ()
Tento film je z dalších zásadních filmů, které jsem shlédl. Bylo mi snad 17-18 kdy jsem tento film viděl na ARD. Asi bych lhal, kdybych nepřiznal, že se mnou tento film zamával asi jako CS film "Mandragora". Za mě plné hodnocení, protože mám rád těžké filmy, které v člověku zanechají ještě dlouho pocit, že si to musíš rozebrat s přáteli u vínka. Jean-Hugues Anglade je zde ještě ucho, ale věříte mu každý pohyb a každé slovo a Vittorio Mezzogiorno mu velice dobře sekunduje. ()