• vesper001
    ***

    Husárek je mladý, vlasy rozcuchaný a husarka paličatá za manželem chvátá. Mor a cholera, bledé mrtvoly, daleká cesta za domovem, spousta hysterických, podlých a nakažených postav. Hnus jak trus. Dalo by se říct, že je to příběh o době, kdy si Bůh vybíral dovolenou a film o lásce, před jehož sepsáním zřejmě podlé plynárny odpojili chudému scénáristovi dodávku rajského potěšení.(22.3.2017)

  • Pecival
    ****

    Zvláštní film mixující krásy jižní Francie s hromadou poměrně hutně vyobrazených mrtvol pokosenou nelítostnou nemocí. Oba dva charaktery (i jejich představitelé) se mi hodně líbily, přestože každý byl úplně jiný. Jenom ten závěr mohli autoři trošku podojit, bylo to dost studené a to i na mě, který si zrovna v slzopudných závěrech moc nelibuje.(23.7.2011)

  • tahit
    *****

    Nevím jak kdo, ale já mám rád historické příběhy s vyprávějícím obrazem. Mám-li se vyjádřit přesně, tak Francouzi se tady vydováděli na barvitém ději, kde vykouzlili velkolepou podívanou plnou zářivých barev, které bylo zapotřebí v mnohačetném komparsu, na něž by zblednul závistí i Hollywood. Výborný střih dává tomuto filmu napětí, spád a rytmus. Ke kladům vyznění působivé atmosféry příběhu má velký podíl krajina Provence, která je zde sluníčkem tak krásně prosvícena, že chvilkami vyvolá v člověku dokonalou iluzi, že jsem měl dojem, jako bych přihlížel oživlým obrazům idylického kraje. Jenže záhy je obraz vystřídán jiným dojmem, protikladem násilí bez pravidel a epidemií cholery, která všudypřítomné bezohledně decimuje. Scény utrpení, které útočí obrazy na city, kde život a smrt spolu zápasí ve špíně bez pomoci či útěchy v naprosté lhostejnosti těch druhých asi patřily neodmyslitelně té době. Ještě je třeba něco říci, že film také vděčí za mnoho svým hlavním interpretům krásné Juliette Binoche v postavě Pavliny de Théus a Olivieru Martinezovi s jednoznačným charismatem. Režisér Jean – Paul Rappeneau natočil film s neobyčejným citem, v němž se nijak nepodbízí. Ve vztahu k tomuto filmu mě váže ještě osobní vzpomínka. V půvabném okolí malé vesnice Cucuron, kde se film natáčel, jsem se sešel s přítelkyní, které si nesmírně vážím. Vyšňořená provensálská zahradní kavárna poetického náměstíčka s vodní nádrží a starými platany prosycená vůní kávy nás zlákala k večernímu posezení pod hvězdami se sklenkou vynikajícího vína Côtes du Luberon, které chutnalo, bezpochyby kdys dávno také štábu filmu HUSAR NA STŘEŠE, jak pravila místní dáma.(20.2.2009)

  • Pohrobek
    *****

    Zpočátku jsem se obával, že na adaptaci Gionova díla je film jaksi moc "dějový". To, co ale dělá Gionovo dílo tak přitažlivým, se velmi brzy dostavilo. Krásná, osobitá a tak podmanivá Provence. Magika a symbolika smrti, boje s ní, boje se vším ostatním včetně sebe samého. Zvláštní vnitřní síla postav i celého příběhu. A hlavní představitelé, kteří již nemohli být lépe vybráni - především pochopitelně Juliette.(26.12.2005)

  • Jezinka
    ****

    Tomuto zpracování Gionova románu se dá vytknout jen jedna věc, a to ne ta, že náš ušetřili důkladnějšího pohledu na epidemii cholery. Je to chování hlavní hrdinky. Knihu jsem četla až na základě filmu, a potvrdila moje podezření. Pauline se ve filmu chová naprosto iracionálně, neustále prosazuje svoji vůli. Autoři nepřirozeně emancipovali ženu z 19. století chováním ženy z konce 20. století, což poněkud narušuje atmosféru příběhu.(22.3.2005)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace