Bar, El Chino
Obsahy(1)
Během svého dlouhého a velmi vřelého vztahu se tango a film – který mimochodem po svém přechodu ke zvuku začínal zpěvem, nikoli mluvením - prolínaly tisíci možnými způsoby. Příběhy o milencích trpících pro svůj odlišný původ, souboje na nože probíhající na témže dvoře, kde se ještě před pár minutami tančilo, cesty do Paříže, výstřely z revolverů, bouchání šampaňského, melodramata hodných dívek ze špatných rodin a špatných dívek z dobrých rodin… Dokument Bar El Chino nalezl vlastní způsob, jak uchopit tango, v širokém dokumentárním žánru. Nevyužívá jej však jako systém prostředků, nýbrž jako jakýsi spouštěcí moment. Výsledkem je něco, co režisér možná tušil, nicméně úplně jistý si tím být nemohl. Bar El Chino“ - to je tango samo o sobě. (La Película)
(více)Recenze (1)
Někde jsem slyšel, že v tangu má být vášeň, no prosím, v tomhle filmu je taky, jenže smrdí telenovelou a to je špatně. Kdyby se tvůrci soustředili víc na bar El Chino a lidi kolem něj, než na jednu rajcovní reportérku a jejího staršího donjuána, kteří točí o baru dokument, film by byl určitě zajímavější. Snímek začíná jako dokument a končí jako rodinný film (samozřejmě s notnou dávkou artu). Ani zapojení argentinské ekonomické krize z Bar El Chino neudělalo drama. Konec se šíleně vleče, navíc se ve filmu permanentně opakuje jedna písnička, čekal bych širší hudební záběr. ()