I Love You, I Don't
Režie:
Serge GainsbourgScénář:
Serge GainsbourgKamera:
Willy KurantHudba:
Serge GainsbourgHrají:
Jane Birkin, Joe Dallesandro, Hugues Quester, Gérard Depardieu, Reinhard Kolldehoff, Michel Blanc, Raoul Delfosse, Liliane Rovère, Josiane Lévêque (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Mladá žena, která pracuje na benzínové pumpě, se zakouká do řidiče popelářského vozu. Ten ale není na holky a do všeho se navíc vloží jeho bývalý přítel. (Netflix)
Recenze (29)
Serge Gainsbourg byl asi tak trochu magor a úchylák. Ale spíš mě překvapilo, že s účinkovánim v týhle úchylárně souhlasila jeho stará. To natáčení si musela Jane Birkin asi fakt "užívat", když většinu času je tam nahá a někdo ji mrdá do prdele, případně ji mlátěj, dusej, škrtěj, nebo tam chčije někde u silnice. On teda celej ten film je úplně divnej. Odehrává se na samejch hnusnejch místech jako na skládce nebo v nějaký špinavý putyce, pořád tam bzučej mouchy, jeden týpek tam v jednom kuse prdí a vůbec všechny postavy jsou jeden pošuk větší než druhej. Jedinej normální z celýho filmu byl bulteriér, kterýho tam Jane Birkin s sebou tahala. Nějakýho děje tam je strašně málo a hlavní zápletka "milostnej trojúhelník" neni nic, co by mě zrovna zaujalo. Celý mi to přišlo akorát jako snaha šokovat za každou cenu. To se sice před těma téměř 40 lety asi povedlo, ale z dnešního pohledu film už tolik šokující neni. Spíš je jenom hnusnej. Zajímavý je, že o pár let dřív Serge Gainsbourg skládal docela hezký písničky třeba pro France Gall nebo Francoise Hardy a pak přijde s takovym hnusem. Dávám jednu hvězdu akorát za určitou originalitu. Tenhle film si fakt s ničim jinym nespletete. ()
Ani zdaleka ne tak provokativní, jak jsem podle komentářů čekala. Vztah prezentovaný mezi hlavními postavami je na Francii ztvárněn poměrně decentně. Nijak zvrácené, nebo šokující mi to nepřišlo. Viděla jsem větší nářezy:) Sám příběh nemá příliš co nabídnout. Jane Birkin měla skutečně nádhernou tvář a klučičí postavu. Jako Twiggy. Alespoň jsem ráda, když vidím, že nemám nejmenší prsa na světě:) V jedné z menších rolí potěší nadržený a šáhlý mladý Depardieu:) ()
Z dnešního pohledu už možná ne kontroverzní, ale stále poměrně bizarní film o mrtvém ptáku, teplých popelářích, bílém koni, igelitovém pytli a spol. ()
,,Mysli si, že jsem kluk." Joe si to myslel a Jane rychle pochopila, že naučit se análnímu sexu nebude žádná procházka růžovým sadem. Zprvu to působilo mrazivě, ke konci už vesele, když stále utíkali... Počáteční příjemné erotické jiskření nahradí sexuální scény, které však mají zvláštní kouzlo. Od polovinu filmu pak sledujeme rozklížený trojúhelník, kdy Jane a Joe jsou více nazí, než oblečení a kdy Joe se snaží přesvědčit sám sebe, že možná není gay... Jane měla velice hezký obličej, anorektické tělo ovšem přímo děsilo. Chápu však, že do filmu bylo žádoucí - z Jane se tak mohl stát Johnny. Dnešní akční diváky snímek zřejmě naprosto mine. V podvědomí jsem si vzpomněl na o 2 roky starší film Buzíci (snad kvůli Depardiemu), i když tam fungoval trojúhelník naprosto jinak. ()
"Miluji tě, já taky ne". Klasika dle Gainsbourga a Birkinové, tolik diskutovaného párečku minulého století Francie. ()
Z běžného tradování i zkušeností z okolí mi je známo, že muž obvykle projevuje žárlivost často už ve chvíli, kdy jeho manželka začne pouze trochu aktivněji myslet na jiného... To zřejmě nebyl případ Serge Gainsbourga, který si svou ženu natáčí v celé řadě naturalistických "šukaček" s cizím chlapem přímo do filmu. Tento film, poté co jsem na něj narazil na Netflixu, jsem měl v hledáčku právě díky Gainsbourgovi v pozici režiséra – když vidím, že režíruje zajímavá osobnost jiné umělecké profese, skoro vždy se ve mě probudí zvědavost a tak jsem doufal, že Serge coby slavný skladatel a šansoniér stvoří zajímavý počin, nejlépe i plný stejně zajímavé hudby. Což o to, hudba zde pěkná byla, jenže v jádru šlo o vesměs jednu instrumentální skladbu pouštěnou dokola, poetická kamera v exteriérech se mi hodně líbila, začátek vypadající na road movie mě navnadil a na první třetinu se i přes částečné nesympatie k postavám za mě určitě dalo v pohodě dívat. Pak se z toho ale čím dál víc vyvíjelo ubíjející pseudo-porno plné otravně hysterických sexuálních scén. Jistý příběh se tu odehrál, ale v tom podání, které se mu dostalo, plus v té konstelaci pro mě nesympatických postav, mi byl totálně ukradený. Ale tak aspoň už vím, kde se v Sergeho dceři Charlotte G., přitom v civilních rozhovorech velmi sympatické osůbce, bere ta síla a odvaha hrát tak šíleně vyšinuté postavy ve všech těch Antikristech a Nymfomankách Larse von Triera a spol. Geny se prostě nezapřou. :o) [35%] ()
Aneb všechno co jste kdy nechtěli vědět o análním sexu a ono vás to stejně dostihlo, když nebylo zbytí a žádný chlap po ruce. Druhý sexuálně nejkontroverznější film, s jakým jsem dosud měl tu čest. Vpředu je s velkým odstupem Spielen wir Liebe s dětmi kopulujícími v lese, ale ten narozdíl od Gainsbourgova skládkového eposu nepůsobí vůbec bizarně. Zatímco v Bazénu je Jane Birkin cudným sexsymbolem, tady se svléká až moc a není to pěkný pohled. Umím si ale představit, že Je t'aime moi non plus zaujme homosexuály. Zvrácený příběh vyprávěný slimáčím tempem kazí dojem, napravuje jej Gainsbourgova hudba a hlavně mistrná kamera pána, co se jmenuje Willy Kurant (jeden příklad za všechny - kroužení kamery ve scéně, kdy se Krassky koupe s Johnny na velké duši a jejich neopálené zadky se blýskají ve svitu sluníčka). ()
Obsahuje análny spoiler! Tak najprv som vo filme márne hľadal zápletku, žáner alebo herectvo. A keď niečo z toho čiastočne prišlo, žiaden pokrok v porovnaní s tým štylizovaným ničím, ktoré tomu predchádzalo, sa nekonal. V konečnom dôsledku ide len o odpoveď na otázku ako si jeden teplý smetiar môže udržať vzťah s plochou barmankou a v pätách s druhým teplým smetiarom. Odpoveďou je ritná deflorácia. 2* za zopár pekných scén, ale Truffaut to nebol. ()
Serge Gainsbourg nevynechal jedinú šancu nebyť kontroverzným. Tento film je znoškou scén, ktoré chcú provokovať (a v danej dobe to asi fungovalo), ale zmysel akosi uniká. Príbeh dvoch homosexuálov a jednej ženy je zaujímavý len vďaka kamere, ktorá si zaslúži uznanie. ()
Psal se rok 1969, a francouzský hudební skladatel a zpěvák Serge Gainsbourg spolu s herečkou (a svou partnerkou) Jane Birkin nazpívali světově proslulý duet Je t'aime moi non plus, a zřejmě aby toho nebylo málo (a)nebo aby vzpomněli na svůj nejúspěšnější projekt, o sedm let později, v roce 1976 natáčí tentýž Gainsbourg jako svůj režijní debut, s touž Birkin v hlavní roli, dnes takřka zapomenutý, stejnojmenný film (a ano, jak jinak, elektrizující melodie výše zmíněné skladby ve filmu několikrát zazní). A je to za mě celkem škoda (a i proto na film upozorňuju svým komentářem), že film zapadl, že ho takříkajíc zával prach, Gainsbourg totiž divákovi naservíroval vpravdě vymykající se film, bizarní a krutou romanci, jež svou nekonvenčností a dekadencí může i dnes, po zhruba padesáti letech konkurovat i filmům, které světlo světa spatřily v mnohem permisivnějších časech (nemůžu si při této příležitosti odpustit tuto nevyžádanou radu: kašlete na Poslední tango v Paříži - teprve Je t'aime moi non plus vám zodpoví všechno, co kdy chtěli vědět o análním sexu, ale báli jste se zeptat). Láska je slepá, poznamená zhruba v polovině filmu polský emigrant a námezdní popelář Krassky (Joe Dallesandro), a jakožto homosexuál se kontraintuitivně zamiluje do dívky prodávající na místní benzínce - dívky působící chlapecky, které její okolí neřekne jinak než Johnny (Jane Birkin). Pročítám si tagy, nemohu si nevšimnout štítku bisexualita, IMHO nesmysl spoiler Krassky Johnnynu ženskou stránku odmítá, nevzrušuje ho, proto ji drahnou dobu snímku "vyučuje", kterak se milují muži; tady musím poznamenat (a definitivně se odkopat jako daleko větší magor a úchyl než Serge Gainsbourg), že mě "zklamalo", že film nekončí tak, že Krassky Johnny zavraždí, protože se nedokáže smířit s tím, že se miluje s ženou, protože neunese Reálno (tj. to, co se brání symbolizaci a ideologickému ospravedlnění) své lásky - měl jsem dojem, že k tomu film nutně směřuje (ale možná jsem ho měl pouze proto, že já osobně bych takto tento příběh zakončil); linka s žárlivým milencem (Hugues Quester) se mi zdála nadbytečnou, o postavě, kterou ztvárnil Gérard Depardieu (vlastně jsem vůbec nepochopil proč tam vůbec byl, koho a co měl představovat?) ani nemluvě spoiler, to však není má jediná výtka, nesedělo mi afektované herectví pánů, Birkin oba herce přehrává o několik lig (nedivím se, že pouze ona zaznamenala mezinárodně uznávanou kariéru). 75 % P. S. Po Špatném synu Clauda Sauteta je Je t'aime moi non plus v krátké době druhým filmem, u kterého se mi zpožďovaly cz titulky (které nadto nebyly na bůhvíjaké úrovni), docela mě mrzí, že se Netflix o tyhle raritní francouzské kousky lépe nestará... ()
Uzivatel verbal ma asi fuckt pravdu ked napisal ze tatoo databaza holduje zbuznelej homoromantike a hodne vyteplela. Ako takto, mne je jedno ked buzny pichaji buzny /hlavne nie mna a ... sak to nie su moje telesne otvory/ a mne je jedno ked sa buzny mlatia medzi sebou, pripadne ked niekto mlati buzny. Holt su aj taki co vyrazili na kruciatu za odbuznenie niekoho - ja nikoho neodsudzujem ked ma niekto potrebu vyrazit na kruciatu za odbuznenie ..... len ja proste nevyrazim, pac som lenivy a mne sa nechce. No a par slov k filmu : Zas dalsia buzniada tuna na databaze, taku Klec Blaznu som este prekusol, lebo herci si nesiahali na prirodzenie ani sa nepichali vzajomne do prdeli /to robili tie dve bukvice v Call me By Your name/. Takze s prdeli homofobne stiahnutou a xenofobne kopirujucou zasadne len steny som tomu dal 3 hviezdy. Tuna uz budem nemilosrdny, Dallessandro sa vzdy pohyboval po tej jeblej /jo, aj s vulgarizmom/ hranici medzi hetero a homosexualitou. A ma dost androgynny ymidz. U prdele mi bol aj ten ich mylostny lichobeznik, ci aky geometricky utvar to vlastne bol 5 % ()
Je t'aime moi non plus je film surový a zároveň syrový. Neočekávejte políbení růžovými křidélky Amorovými. Neočekávejte zasněnou atmosféru lásky. Zamilovaný pohled stíhá facka, po koitu následuje zhnusení. Láska je ve filmu odhalena jako lživá praktika aplikovaná jen za cílem získání převahy. Odpadová politika výrobců zamilovaných psaníček, jež se filmem kompostuje pod nánosy ztracených iluzí a snů, které pukly dřív, než mohly probudit v člověku nějakou naději. Krásný film o ošklivých věcech. ()
Milý film, který během let ztratil hodně ze své provokativnosti, ale něco si přece jen ponechal. Holka, co vypadá jako kluk, se zamiluje do hezouna, co je na kluky a jezdí s fešným závozníkemm ve sklápěcím náklaďáku plným odpadků, a hezoun se kupodivu zamiluje do ní, když je tak klučičí, ale sex jim nejde, protože je to přece jen holka, kdo se mu v posteli nabízí, a ne skutečnej kluk s pindíkem, ale to by to nebyla správná holka, aby si neporadila, takže se svine tak šikovně do klubíčka, že vypadá zase úplně jako kluk a mezi nohy jí není vidět, a tož si ten hezkej kluk už dá říct a šoupne jí ho tam, jako kdyby opravdu klukem byla, trrrrh! ... a ona řve a řve a řve bolestí, nádhera, říkám vám, a časem se jí to i zalíbí (takové jsou všechny, říkal... kdo? Mozart? Tinto Brass? jinej prasák?), ale s tím stejně nic nepořídí, protože by s hezounem chtěla zůstat natrvalo, ale to on ne, on je přece řádně homosexuálně přelétavej, ale zas ne tolik, a vrátí se k svýmu bejvalýmu klukovi-závozníkovi, co celou tu dobu tak strašně žárlil, že tu holku, co vypadá jako kluk, málem udusil igelitovým pytlíkem. A to je, děti, konec, běžte spinkat a žádné neplechy pod peřinou. Nezapomenutelný biák. Plnej krásných odpadků. ... Ostatně, není námět od Borise Viana? Možná se pletu. ()
Asi takhle. Serge Gainsbourg mi vždycky připadal trochu úchylný a tady se to potvrdilo. Na svou dobu možná šokující film, dnes už ne. Film má hezkou atmosféru a v jednom kuse nahou androgynní krásku Jane Birkin ale jinak je to takové o ničem a často dost nudí. Ani herci se příliš herecky nepředvedly. Každopádně co se mi moc líbilo, byla hudba. Je to divný film, takový nechutně romantický. :-) ()
Velké zklamání! S posláním tohoto filmu se nemohu ztotožnit. Buzny nám zde tvůrci prezentují když ne jako psychopaty, tak aspoň jako psychicky značně labilní jedince, kteří hlavní hrdinku Johnnyho psychicky i fyzicky téměř zničí. Ztotožnit se ale nemůžu ani s utrpením oné hrdinky, protože je neskutečně primitivně submisivní. Tvůrci možná chtěli natočit kontroverzní film, který by bořil tabu a konvenční představy o lásce. Výsledek je ale spíš rádobyskandálně vyhrocená verze tradičních schémat žen a sexuálních menšin na plátně. ()
Jo jo, i holky umí krotit hory... Silné tři hvězdy dávám především za skvělou Je t'aime, přestože se sem moc nehodila a za všudypřítomný igelitový pytlík, který mi ležel v žaludku od začátku a čekala jsem, kdy přijde jeho chvíle. Film ve své době možná rozvířil emoce, dnes už nám - ostříleným konzumentům revolučních boomů - přináší "jen" dobrý filmový zážitek. ()
Měla jsem z filmu vyloženě nepříjemné pocity. Ten anální sex, ta vyhublost Jane Birkin a pomalost celého filmu mne dostávala ve spirále k zemi. Ale ne v tom pozitivním slova smyslu. ()
Musím uznat, že dnes už to je značně vyčpělé, ale tehdy to muselo být nehorázné. Tohle mohlo napadnout opravdu jen Gainsbourga (nebo Viana). Jinak Birkinová nezklamala (nahotou nešetřila) a překvapil mladý "pédé" Depardieu. ()
"není důležitý, že ti to udělám zezadu, ale to, že se oba uděláme najdednou. to je láska, bejby." macho od serge pro borise. ()
Snímek se mi moc líbil a má co nabídnout i po tolika letech, právě tím, jak je zvlášní, výborným herectvím typově velice zajímavé Jane Birkin i sympaticky mužného Joe Dallesandra. Jedním dechem jsem si přečetl úžasnou a podrobnou recenzi petvada a podíval jsem se na film ještě jednou ... děkuju za tento krásně zvláštní film ... 81088 ()