• Aelita
    ****

    Přednáška z etologie a psychologie stresu v uchopení francouzského filmového mistra neboli kinematografická abeceda mozku na téma – Reakce na stresové situace: strnutí, útěk a boj. ___ "Lidský mozek zpracovává informace od počátku věků. Z praktických důvodů si jej zjednodušme na plazí, emoční a myslící. Plazí mozek zpracovává základní data (přísun kyslíku, potravy, teplota, apod.) a zajímá ho především přežití. S prvními savci se začal tvořit mozek emoční. Díky němu například cítíme, co je nám příjemné, a co nepříjemné. Plazí a emoční mozek společně pomáhají identifikovat situace, které nás ohrožují. Reakce těchto dvou vývojově starších částí mozku jsou tak rychlé, že evolučně nejmladší myslící mozek nemá šanci v prvním okamžiku zasáhnout. Reaguje sice v řádu milisekund, přesto ale nestíhá. Bezbřehá víra v racionalitu lidského chování nám brání smířit se s faktem, že plazí mozek - v úzké spolupráci s emočním - z velké části diktuje veškeré vzájemné interakce mezi lidmi. Myslící mozek stojí proti síle 250 milionů let vývoje, zatímco jeho zlatý věk se počítá na pouhé desítky tisíc let. ... Vývojově starší části mozku jsou rychlejší a mají silnější vliv na naše reakce a chování než části mozku, které se vyvinuly později. Komunikace od plazího mozku k emočnímu a k myslícímu je jednosměrná. Rozumem okamžité reakce neovlivníme - můžeme se ale naučit reagovat s odstupem. Podvědomí nerozlišuje realitu od snu, představy nebo hry. Naše pudy sebezáchovy jsou proto aktivovány nejen při skutečném, ale také domnělém ohrožení." (http://psychologie.cz/rodina-pudy-sebezachovy/)(18.1.2014)

  • tomtomtoma
    *****

    Filmy jsou většinou vyprávěním příběhu s jasně stanoveným schématem. Někteří tvůrci dokáží vyprávět působivějším tónem, nenapodobitelnou atmosférou, či za pomocí všech dovolených podpůrných prostředků, které dostávají divácké emoce do těch potřebných končin, aby byl film přijmut obecenstvem s nadšením. Ať jde o humor, drama, nebo strach, vždy jde především o určitý druh zábavy, který je většinovým míněním vnímán jako ten nejdůležitější faktor a určení filmové tvorby. Naštěstí se najdou i tací tvůrci, kteří pochopili funkci filmové tvorby jako možnost uměleckého vyjádření. Jako jsou obrazy, sochy, poezie, současný tanec a různé druhy performancí. Někteří toto nepřízemní umění přivítají s nadšením, jiní proto, že se to očekává a chtějí se dělat zajímavějšími. Ale mnoho dalších, vychovaných lacinou popkulturou bez vyšších ambicí, tento způsob zahořkle odsoudí a bouří se proti němu. Ano, jsme obrazem své doby, bez větších a hlubších ideálů a cílů. Konzum a jeho přízemnost vládne současnému světu. Zábava je nutná, ale ještě nutnější jsou pokusy o vzletnější vyjádření sebe sama a vnímání světa a lidských životů a počínání. Pro mě je nápad vyobrazit drama života pomocí vědeckých tezí, podpořených laboratorními pokusy, jedinečným počinem. A tak Henri Laborit může prezentovat své myšlenky o chování, jejich původu, i dopadech. Je obdivuhodné, že se tyto myšlenky dají vyzkoušet i laboratorním způsobem, byť s tím budou mít ochránci zvířat nemalé problémy. Tři hlavní postavy jako představitelé různých vzorců. Vedoucí pracovník v textilním průmyslu René Ragueneau (dobrý Gérard Depardieu) se svou touhou po dobré pracovní pozici a spokojeném rodinném životě. Módní stylistka Janine Garnier (zajímavá Nicole Garcia) se svou touhou po dobrém životě a herecké kariéře. A původně učitel Jean Le Gall (Roger Pierre) se svou ambiciózní touhou po významné společenské a politické funkci a spokojeném životě na vyšší úrovni. Z dalších rolí: Jeanova manželka Arlette (Nelly Borgeaud) se svým jediným cílem, za který bojuje každým prostředkem, Reného manželka Thérèse (Marie Dubois) s touhou po obyčejném a šťastném rodinném životě, představitel pařížského vedení textilky Zambeaux (Pierre Arditi), preferující pracovní výsledky, Reného konkurent v boji o místo Léon Veestrate (Gérard Darrieu), Jeanův kamarád Michel Aubert (Philippe Laudenbach), přelétavý ve své podpoře, či Jeanův svérázný děd (Alexandre Rignault). A tak se otevírá několik z nesčetných lidských příběhů, jejich tužeb, jejich boje, jejich rezignace, jejich vnímání, jejich výsledků. Život je krásný i těžký zároveň! Bojovat za své vzletné sny!(25.12.2015)

  • Skip
    ***

    Poněkud chaotický film, který bylo velmi náročné sledovat a neztratit se v těch střizích mezi jednotlivými protagonisty nejen v přítomnosti, ale i v jejich minulosti. Už úvodní představování jednotlivých lidí bylo těžko zapamatovatelné, takže mi z toho nakonec vznikl docela velký guláš a byl jsem schopen vnímat jen různé jednotlivosti.(12.1.2008)

  • Matty
    ****

    Za jakým účelem píšu tento komentář? Co tím sleduji? V uspokojení které ze svých tužeb doufám? Člověk je tvor sobecký, sebestředný a bezohledný. Ostatní lidé jsou pro něj pouze schody k jeho úspěchu. Těžko podobná tvrzení akceptovat, ale kdesi v podvědomí je asi opravdu každý egocentrikem. Také Henri Laborit, vědec a vypravěč, dodávající tomuto běžnému dramatu socio-psychologický rozměr. Prvních třicet minut jistě mnohým připomene Amélii, resp. její alternativní verzi, kterou nenatočil snílek, nýbrž logik. Postavy nedostávají žádný prostor k „volnému“ vyjádření, veškeré dění shrnují jejich „to jsem já a tohle mám rád“ monology mimo (velmi svižně stříhaný) obraz. Mít film hodinu a být celý koncipován takto, žasnu nad Resnaisovou genialitou. Tato dlouhá a zábavná část je bohužel jenom úvodem k již zmíněnému konvenčnímu dramatu. Po předchozí „přednášce“ jej sice nelze vnímat jako kteroukoliv jinou vztahovou studii (nikdo nic nedělá bezdůvodně a my víme proč), ale lehké žánrové osvěžení, nespočívající jenom v zakomponování Laboritových teorií, by místy zdlouhavým, stokrát slyšeným dialogům prospělo. Za svůj originální pokus o prolnutí fiktivního dramatu a (laboratorně) ověřených faktů Strýček tak jako tak zaslouží nadprůměrné hodnocení. 80%(11.10.2008)

  • B!shop
    ***

    No tak tohle je solidni sracka. Ono by to bylo vicemene slusne natoceny drama, sledujici zivoty tri ruznejch postav, jenze to by si film nesmel hrat na nakej dokument. Kdyz to je ciste drama, tak to ujde, nic extra, ale da se to, jednotlivy postavy zijou svoje zivoty, obcas jsou spokojeny, obcas se trapi a krome toho, ze je obcas bordel v zbytecne velkym poctu postav a ze se vlastne nedeje nic extra zajimavyho, tak se na to divat ja. Jenze reziser do toho cpe naprosto stupidni vedecky kecy o lidskym chovani, bud jen jako hlas vypravece, nebo sem flaka rovnou nejaky dokumentarni sceny a to nejen, ze rusi tu normalni filmovou lini, zaroven je to proste mega nudny a otravny. Nezachrani to uz ani docela kvalitni herci v cele s Depardieuem. Proste dvouhodinova intelektualni nuda.(4.2.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace