poster

Pravý břeh, levý břeh

  • Francie

    Rive droite, rive gauche

  • Československo

    Pravý breh, ľavý breh

Drama

Francie, 1984, 99 min

  • dopitak
    ****

    Hustá atmosféra, Gérard jako sukničkář (ačkoliv okolnosti jeho chování jsou vykresleny pečlivě a divák tak chápe, že žije v nefungujícím vztahu, i když není jasné, kdo s nevěrou začal dřív), jeho krásná žena Carole Bouquet hraje pořádnou mrchu, o něco méně sympatická Nathalie Baye osudovou ženu. Ten odklon od profesionální advokátní etiky trochu násilný, ale jinak asi směřovat nešlo. Parádní dabing (nezvykle Viktor Preiss na GD) a samozřejmě také Karel Heřmánek jako druhý společník nejlepší advokátní kanceláře v Paříži a hlavně Ilja Prachař coby proradný president Pervillard (Bernard Fresson). Za mě palec nahoru, takových filmů je málo, a pochvala Cinemaxu, že nechali původní dabing.(31.5.2016)

  • Snorlax
    **

    Mladý a velmi úspěšný právník má doma nádhernou manželku, přesto se během jednoho setkání zamiluje do tuctové ženy. Ona však o pohledného a bohatého muže nejeví zájem, protože zastupuje klienty, kteří se neslučují s jejími morálními zásadami. Teprve, když Paul zahodí svoji slibně rozjetou kariéru zradou svého klienta, Saša nazná, že je to pravý muž pro ni a obratem se s ním vyspí. Tím pohádkový příběh nekončí, nezvoní zvonec a pár spolu nežije šťastně až do smrti, protože nejdříve se ještě musí vypořádat s hlavním padouchem. Labro nikdy nepatřil ke stěžejním autorům a režisérům francouzské kinematografie, ale tohle se skutečně hodně nepovedlo i na jeho skromné poměry. V osmdesátých letech francouzský film čekal na resuscitaci nebo eutanazii, Labro se pokusil o to druhé.(9.6.2019)

  • Enšpígl
    ***

    Asi nejmrazivější na celým film je kouzlo nechtěnýho a to fakt, že mocipáni i třicet let po uvedení filmu jsou pořád stejný svině a představitelé největšího zla a špíny týhle planety. Film má v sobě reálnou syrovost, která člověka umí slušně ponořit do děje. Horší situace je se scénařem, kterej v některých fázích děje zbytečně kličkuje a ubírá na napětí. Film z obodbí, kdy Gerardova hlava nereagovala na každou filmovou nabídku jak zaseklý jojo a tak se nám předvádí ve výtečné formě a dokazuje že Gerard byl kdysi mistr živočišného herectví.(14.9.2014)

  • pm
    ****

    Je moc příjemné vidět Gérarda Depardieu v době, kdy z mnoha různých a často i bohulibých důvodů ještě nebral horečně vše, co se namane...v době, kdy producenti nevyužívali jeho hvězdného jména jen k zvýšení prodejnosti filmu, ale těžili z hercova talentu a zajímavosti. Film samotný je pak ukázkou francouzských dramat té doby: vedle dnešních rychlých, drsných a často smutně vyprázdněných podívaných působí až starosvětsky, přitom divákovi předkládá zásadní otázky o hranicích morálky a svědomí. Čas od času po tom filmu sáhnu, vždyť nejenom pro tu legendární scénu, v níž v přímém televizním přenosu politické debaty si Paul uvědomí veškerou ubohost té situace, stojí za vidění! Aneb: "Jsem sám hajzl, když obhajuji hajzla?"(6.11.2007)

  • borsalino
    ****

    Když jsem tento film viděl poprvé, byl jsem ohromen jeho přímočarostí a otevřeností. Druhé shlédnutí mě přimělo k zamyšlení o hranicích morálky, kam je možné zajít a neztratit sebeúctu ať už v očích ostatních a především v těch vlastních. Přestože film není právě nejnovější, jeho téma je stále velmi aktuální. Film rozhodně stojí za shlédnutí.(7.11.2010)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace