Pod sluncem Satanovým

Kněz Donissan a jeho životní cesta k Bohu. Notná dávka duchovní osvěty, prokládaná těžkým filozofickým rozjímáním, ale také maximálně vyjádřené emoce. Gérard je duchem skutečně nepřítomen, ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Jeho ztvárnění oddaného služebníka božího, plnícího na světě svůj nevyhnutelný úkol, je bezchybné. Maurice Pialat nabízí silný filmový zážitek, k jehož dokonalosti chybělo mé mysli zřejmě jen černobílé pojetí. (30.07.2015)

Knihu jsem nečetl, ale film je přece svébytným dílem, které by mělo fungovat samo o sobě. Podle mne nefunguje. Jistě, je to klasika, je to nejspíše Umění s velkým U, ale subjektivně a osobně ten film nemám rád. Je zmatený, Depardieu zde chodí jako robot, některé deklamace jsou až přehnané, děsivé, některé myšlenky podivné, motivace postav zastřené. Často jako divák tápu, kdo je kdo a proč dělá, co dělá. Navíc ta nudná režie, naprosto nevyužité exteriéry nebo prostory kostelů, zato hodně dialogů v jedné místnosti, dlouhých, podivných, nejspíše sofistikovaných a velmi filozofických, ale ať jsem se snažil, jak chtěl, nic moc jsem z nich nepochytil kromě toho, že každý z nás chce být svatý, ale musí bojovat s tím zlým. Což mi přišlo tak obecné a zjednodušující, že určitě za tím vším bude ještě něco, možná o odpuštění. Ale pořád jsou to jen takové cáry, úryvky, náznaky, které vypadají oduševněle, ale vlastně, když budu kacířský, mohou někomu znít i pitomě. (03.09.2014)

Je fajn vidieť znova minimalistický francúzsky film bez dôrazu na dej v bressonovskom štýle 50. rokov. Všetko sa odohráva v dušiach a mysliach protagonistov, ich trýznenie je hýbateľom filmu. Lenže mňa by Pod slnkom satanovým zaujalo asi viac vo forme divadelnej hry. Alebo som ho mal vidieť v aspoň v kine. Donissan sa na rozdiel od "vidieckeho farára" s okolím rozpráva, je interaktívny, avšak jeho utrpenie je rovnaké. No že je náš svet v područí Satana, to je myslím každému jasné, lenže tým Satanom sme my, ľudia. Asi preto ma nedokážu podobné sebatrýznivé a na Boha orientované filmy naplno zaujať. Jednoducho nie je koho metafyzického obviňovať, obviňujme samých seba. I v prípade, že existuje. (25.11.2014)

O knize jsem předtím nikdy neslyšel, ale zejmě si ji opatřím, protože po celou dobu sledování jsem si říkal, že bych ten příběh raději četl . Přišlo mi, že to co by chtěl, nedokáže film správně vyjádřit (filmové prostředky na to stačí - vnitní monolog, vize/snové pasáže), a tak tam pořád bylo moc prázných chvil (zvlášť v druhé polovině filmu), jejichž význam či smysl mi nadobro unikl, a v jednu chvíli se zcela nepředvídaně objevil dialog plný myšlenek, které jsem nedokázal ani pořádně pochytit, natož promyslet. Bylo to zvláštní, dobře zvláštní, ovšem v nedourčenosti zůstala až příliš velká mezera. (26.01.2016)

Trýznenie duše a postupný vnútorný rozklad pochybujúceho kňaza, materiálneho i duchovného sveta. Extrémne depresívny ponor do spojenej vízie Pialata a Bernarosa, ktorý vyťahuje na povrch len to najhoršie, pretože toho dobrého už niet. Hlboko duchovný a transcendentálny, obnažujúco metafyzický, a pritom tak fyzický, dotýkajúci sa prízemných dejov a tém. Dekonštruktívne psycho, ktoré pomaly vyberá myseľ diváka a po malých kúskoch ju drví na prach. Drtivý a uhrančivo minimalistický Depardieu i Sandrine Bonnaire ako žena, ktorá zabila. Mimoriadne prínosný film pre duševných masochistov. Doteraz mi z neho behá mráz po chrbte. Čo je Boh? Čo je Satan? Čo je dobro a zlo? Je hriech skutočne všade a niet pred ním úniku? Ani chvíľami neprebleskne lúč svetla ťaživou a nepreniknuteľnou temnotou. Film, ktorý dusí, škrtí a nepoľavuje. 90% (29.10.2014)