Režie:
Neill BlomkampKamera:
Jacques JouffretHrají:
Archie Madekwe, David Harbour, Orlando Bloom, Darren Barnet, Djimon Hounsou, Geri Horner, Josha Stradowski, Emelia Hartford, Thomas Kretschmann (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Předlohou filmu je skutečný příběh o splněném přání dospívajícího hráče videoherní závodní série „Gran Turismo“ Janna Mardenborougha, jehož herní dovednosti a výhry ho dovedly až na dráhu skutečného profesionálního závodního jezdce. (Falcon)
Videa (5)
Recenze (152)
Gran Turismo jsem nikdy nehrála, závodní hry mě nikdy netáhly, i když jsem někdy nějaké hrála, asi bych ani nedokázala říct co přesně to bylo za gamesku... stejně tak nejsem ani fanoušek závodů obecně, i když sporťáky mají své kouzlo. Šla jsem na film hlavně proto, že se mi líbil trailer a taky proto, že tady hraje můj oblíbenec ze Stranger Things - David Harbour. A víte co? Ten film mě bavil! I přesto, že průběh byl dost předvídatelný, hned mě to vtáhlo do děje a nepustilo až do závěrečných titulků. Fandila jsem hlavnímu hrdinovi, jako bych snad seděla na tribuně na Le Mans. A o to právě jde, o ty emoce, do dokáže film vyvolat... co na tom, že tam bylo v každé scéně logo nějaké společnosti, bylo mi to fuk. A i když to bylo z úplně jiného soudku, vyvolávalo to ve mě podobné nadšení, jako třeba Maverick, za mě spokojenost. ()
Gran Turismo jsem asi nikdy nehrál. Neměl jsem PlayStation. Need For Speed nebo Forza to bylo moje. Naštěstí nejde o adaptaci hry jako takové, ale spíše Rockyho v závodním prostředí. Navíc funguje na jedničku. Hlavně od pasáže s létajícím Nissanem nabere grády a nepustí. Bloomkamp se výživá v krásných záběrech na závodní trať a má všechno pokryté. Harbour drží po hromadě příběh a všechno to šlape. Parádní hudba. Jen ten Bloom mi tam úplně nesedí. Schulin letí vzduchem… ()
Videjko, dávající falešnou naději všem závislým kompulzivním smažákům degenerativních her, že jednou třeba neskončí jako totální vypatlanci s psychickými poruchami, tiky v oku, skoliózou a atrofií shrbení nad monitorem a s gamepadem přirostlým k prackám, ale budou se možná moci jako totální vypatlanci a štětky automobilek zmrzačit či zabít v nějakých hnusných kraxnách při naprosto zbytečných a nudných závodech. Videjko, zjevně zaplacené dnes k prdeli nezadržitelně mířící a sepsi rychle podléhající firmou Hnissan, jež se ve snaze pojebat mocnou Toyotu bláhově odevzdala do zcela nekompetentní a poruchové náruče podřadné žabožroutské automobilky s pičou ve znaku, čímž si dobrovolně nasypala písek do nádrže. A tak tu máme labutí plíseň v podobě dvouhodinové marketingové kolekce těch nejžluklejších a nejpřitroublejších klišé a patosů, osazenou navíc ke všemu tomu neštěstí jako vždy veskrze gumovým Orlandem Blow s kouřící hlavou, a zejména pak až nesnesitelně nesympatickým a totálně koženým uzenáčem s Brežněvovským obočím a hlasem, jako když serete do trombónu, jemuž celou hrací dobu intenzivně přejete, ať už se někde konečně fatálně vymastí nebo mu vypnou proud ke konzoli. Nasraně druhé, odstoupíte – li od přemrštěných požadavků alespoň na nějakou tu elementární mimiku a nelobotomizovaný děj, napajcujete se nějakými širokospektrálními optosympatiky a nezapomenete si nazout dlouhé gumáky pro brodění se sračkovitým kýčem, je to vcelku pěkně natočené, poměrně svižné, Davča Přístav dává místy šarmantně zapomenout na ty dva výše zmíněné ochrnuté paňácy a pro naše lůzry a hnoje to mile okořenili nechtěnými onomastickými tumory. Když totiž zavřete oči a každou chvíli slyšíte „Šuline vylez!“, „Vidím šulina!“, „Drž šulina za sebou!“, „Protáhni se mezerou kolem šulina!“ nebo „Zůstaň před šulinem!“, máte pocit, že čumíte na reportáž z focení nového progresivního homokalendáře před motorárnou firmy Bukkaki. Tudíž jen nepatrně vinně potěšené hnusné tři s varováním, že to tu leštiči džojstyků prozatím vyhonili do zcela irelevantních čísel. A příště bych chtěl vidět skutečný příběh o tom, jak nějakého závisláka na Volání dutých přijali po konzolovém rekordu do NAVY SYSELS, dali mu do ruky emšestnáctku a on vyhladil celý ISIS. Teda až na dvě hadrové hlavy, ale i tak to na hrobku vítězů stačilo. ()
Očekávaný průměr. Na snímek Gran Turismo od talentovaného režiséra Neilla Blomkampa jsem se velmi těšil, jelikož tato legendární hra mě provází celý život, stejně jako láska k autům obecně. Ale i když jsou závodní složky a auta obecně nasnímána skutečně velkolepě a dravě, tak i tak na Vás začne bohužel vystrkovat růžky nedotažený laciný příběh a olbřímí stopáž. Právě tyto atributy chtě nechtě kazí celkový divácký zážitek, což ani skvělé závodní elementy nezachrání. Ve finále tedy dostaneme fajn nenáročnou jednohubku bez větších diváckých výzev, z níž by se dle mého názoru dalo vykřesat mnohem více. Potenciál ikonické značky a atraktivního motorsportu totiž skýtá daleko více než jen plochou podívanou na volné odpoledne. PS: David Harbour je prostě neskutečný sympaťák! „If you miss a line in the game, you reset. You miss it on the track, you could die.“ ()
Silný a dobře zpracovaný příběh, který nešetří drsné reality závodění. Už když jsou filmy podle skutečné události, je to pro mě často známkou jakési kvality a Gran Turismo rozhodně není výjimkou. Příběh v některých momentech, ač přes docela jasnou předvídatelnost, překvapí a šokuje. Emocemi rozhodně nešetří a hlavní myšlenka následování svého snu, i když vás od něj všichni odrazují je neuvěřitelně silná a demonstruje pořádnou vytrvalost lidského ducha! Po střihové stránce nemám osobně co vytknout, protože na dráze souhra prostřihů na motor auta, řazení, pedály, řidiče atd. funguje tak, jak má a není sebemenším problémem pohltit diváka takovým způsobem, jako by sám seděl v kabině. Nedokážu si ani představit, jaký zážitek to musel být ve 4DX. 85% ()
Galerie (30)
Zajímavosti (31)
- Postava Jacka Saltera (David Harbour) není skutečná, ale jedná se o směs různých skutečných postav. (Johnny.ARN)
- Na ceduli v boxové uličce je napsáno: „Circuit de Catalunya,“ a to na německém Hockenheimu. Catalunya (Katalánsko) je však ve Španělsku. (Johnny.ARN)
- První film Neilla Blomkampa s ratingem PG-13. (Johnny.ARN)
Reklama