Všechna jitra světa

Pěkný komorní film o hudební genialitě, která je většině smrtelníků odepřena, a bolestech a slastech s ní spojených. Hudební vizionář a jeho žák-nežák, který se "zaprodal" komerci. Ale, propána, jaké to komerci! Francouzská barokní hudba patří k tomu nejúžasnějšímu, co bylo kdy zkomponováno. Film má své tempo a pravidla hry, na které je třeba přistoupit. Jsou to barokní pravidla, kde má vše své místo - strojenost nejen v oblečení a líčení, ale i v činech a mluvě + dnes již těžko pochopitelné společenské normy a mezilidské vztahy. Tvůrci filmu k tomu všemu přistoupili s velkou empatií, které bychom měli být schopni i my. Protože odměna v podobě zážitku za to stojí. (19.02.2015)

90% - Překrásný tón violy da gamby (jakostní soundtrack Jordiho Savalla), předchůdce moderního violoncella, se nese tímto snímkem, a stáva se jeho formou i obsahem. V něm je totiž obsaženo vše. To, co slova nedovedou vyjádřit, ale hudba ano. To, co pro člověka hudba může představovat, to, do jakých sfér mu pomůže nahlédnout, kam se s ní může vracet… Tous les matins du monde představuje hudbu takovou, jaká je. Hudbu, která obsahuje maximální spektrum barev a emocí, a její izolaci ve světě rychlého lukrativního, a pomíjivého úspěchu. Hudbu, při níž se otevírá nebe, ať jste věřící, ateista, nebo mimozemšťan. Hudbu s velkým H. Deset procent strhávám čistě z profesních důvodů. Velmi mě bohužel ruší, když herci (v tomto případě oba hlavní představitelé) při hře na nástroj nemají synchronizované pohyby s hudbou kterou "hrají". Film Všechna jitra světa je inteligentní popularizací (to slovo nemám moc rád) barokní instrumentální hudby, neboli jednoho z mnoha druhů a poddruhů celku, který se všeobecně nazývá vážná hudba, a naznačuje, v čem její "vážnost" může z části spočívat. (28.06.2007)

Hudba v tomto filmu je úchvatná, stejně jako jeho pomalý a melancholický příběh, který mě vzal za srdce. Myslím že tato věta vyjadřuje hrozně moc :"Hrajete dobře a jistě budete hudbu provozovat, nikdy se však nestanete hudebníkem." Scénárista přesně vystihl tu hranici, mnohdy velice tenkou, mezi skutečným uměním a jeho napodobováním. Role hudebního mistra Saint Colombea je zahrána skvěle a v mnohém jeho představitel zastiňuje hlavní hvězdu filmu Gérarda Depardieu. (26.02.2005)

Vynikajúci hudobný film o hľadaní hudby. Archetypálny príbeh mladého žiaka, ktorý vstupuje do učenia veľkého umelca. Ten však nevníma hudbu ako prostriedok pre úspech a slávu, ale pre vyjadrenie emócií, ktoré v ňom vzbudil jeho tiesnivý život po smrti jeho manželky. Vzbura, útek, pochopenie a návrat sú prostou dejovou línkou, ktorá je však naplnená silnými emóciami. Produkcia výborne pracuje s tichom, hudbou aj obrazom, aby do nich pretavila smútok hudobníka. Herci svojimi výkonmi do túto zmes dokonale doplňujú a postavu Marina Maraisa stelesňuje skvelý Gérard Depardieu so svojím synom Guillaumom. 80% (10.10.2023)

Film do sebe naštěstí nasál mnoho z výjimečně procítěné, oduševnělé, složité a přece tak krásné hudby, jakou produkoval Saint Colombe. Jedná se tady o prudký konflikt dvou stylů nazírání na hudbu, na lásku a vlastně i na život jako takový. Nemohu se rozhodnout, zda mě vyprávěčský Depardieův infantilní hlas iritoval, nebo uklidňoval, herecký výkon však podal slušný, avšak pojetí samotného Colombea, jakým se prezentoval Jean-Pierre Marielle ho zastínilo spolehlivě. Osoba Marina Maraise je tak hodnověrná i díky ve filmu nebývalé situaci, kdy se problém stárnutí filmového hrdiny vyřeší angažováním otce i syna. Kdyby to tak šlo vždy! (16.12.2004)